Suzana

Kdepak...Jumanji bylo mnohem lepší. Zathura, ačkoli pojata pompézně v atraktviním prostředí vesmíru, si mě nezískala tak jako Jumanji, avšak má minimálně dva klady, které dělají film snesitelným. Prvním kladem je sympatický trosečník kosmonaut a nakonec - je to celkem zábavné a mladší publukum si jistě pár hvězdiček přidá.

Růžová….barva sentimentu, citovosti a romantiky. Barva záhadného psaníčka přicházejícího ze zdánlivě zapomenuté minulosti, do které se Don vrací a která nám postupně ukazuje řadu osudových žen, jež prošly jeho životem. Ženy, z nichž je každá tak jiná a originální, dohromady spojuje upřímná a někdy i bolestná láska k němu. Cesta k dávným láskám je doprovázena lehkou vůni růžových květin a smutnou hudbou, která „léčí srdce“. Cesta, při které hrdina zjistí, že zlomeny jsou tady srdce jeho lásek…a zlomené je i srdce jeho. Asi takto vnímám Jarmuschův film Zlomené květiny, který na mě zapůsobil lehce sentimentální, smutně romantickou atmosférou. Minimalistický a málomluvný Murray dokáže přesně zachytit vnitřní pochody své postavy způsobem, který je mi sympatický. Ostatně, sympatický je mi celý tento film, u něhož je symbolika růžové, květin a psaníček dokonale promyšlená.

Je to jako když vyběhnete z šedi všedního a stresem zahlceného dne na pláž, kde vás mezi prsty polechtá horký písek, po tvářích pohladí mořský vánek a vrhnete se vstříc příboji. Má to až očistnou moc – znenadání se celý ten upachtěný den smyje a vy plavete naproti vší té retro imaginaci. Skočila jsem po hlavě do modré hlubiny té režisérovy neodolatelné fantazie a nechala se odnášet jejím proudem hlouběji a dále. Cestou jsem narazila na roztodivné rybky, pastelové mořské koníky a sem tam míjela podobně zvědavé potápěče. Ti méně odvážní se na mě udiveně koukali skrz malá okénka žlutého batyskafu… nechala jsem je žasnou. Já jsem si pobyt v tom slaném lucidním užila. Jen velmi neochotně jsem se nohama odrazila ode dna a pomalu zamířila zpět k hladině. Ihned po vynoření jsem si nasadila červenou čepičku s bambulkou a ruce vrazila ležérně do kapes, zpívajíce píseň Life on Mars vyrazila v ústrety světu. Díky pane Andersone, za tohle si Vás pověsím nad akvárko