typa

Film má zajímavý námět, ale zpracování trošku pokulhává. Těšila jsem se nejvíc na Charlize Theron a Johnyho Depa, a ti nezklamali, zahráli to špičkově. Spíš než sci-fi bych to hodnotila jako psychologické komorní drama. Co jsem nepochopila, byl ten konec, ale budiž, i tak dávám 3 hvězdy, hodnotila bych to na 60%.

Film o drogově závislé milenecké dvojici mě dostal svým téměř dokumentaristickým zpracováním, a skoro bych se vsadila, že autor knihy, podle níž byl film natočen, mohl být inspirován skutečným příběhem. Miluju filmy, kdy herci ze sebe dávají maximum a tady to v podání Abbie Cornish a Heathe Ledgera dopadlo na 100%. Podle mě by film Candy mohl být promítán ve školách v rámci protidrogové prevence, myslím, že by jako varování skvěle fungoval. Líbila se mi i báseň, která zazní na začátku i na konci filmu.

Tento film je hereckým koncertem Adriena Brodyho, který v něm exceluje a potvrzuje, že je herec s velkým H. Scénář je skvělý, baví mě, že je nepředvídatelný a realistický. Při scéně, kde Brody coby učitel při vysvětlování slova doublethink děti varuje, že nás obklopuje "marketingový holokaust", mi šel mráz po zádech. I když se Brody snaží být od hlubokých vztahů "oddělen", nakonec vztahy navazuje, a to je vlastně takový happy end, který mě hluboce dojmul.

Film je zasazený do 2.světové války a skutečného příběhu, který tvoří čtyřúhelník - nespoutaný básník Dylan Thomas, jeho divoká žena Caitlin, jeho dávná přítelkyně Vera a její muž, voják Killick. Zaujal mě hlavně život Very (Keira Knightley), která dospěje z bohémské zpěvačky v oddanou ženu. Zapůsobila na mě výtvarná stránka filmu, která prohlubuje jeho romanticko-dramatické vnímání. Stejně tak působí i ústřední Dylanova báseň inspirovaná Verou. S Killickem přichází pasáže ukazující hrůzu války, která je protipólem bohémského života Dylana. Shrnuto, jedná se o film, ve kterém do sebe všechno správně zapadá - zajímavý příběh, na který se dobře kouká a místy má člověk slzy na krajíčku.

Mám slabost pro životopisné snímky, přičemž Hilary a Jackie je top. Nejvíc strhující je pochopitelně strastiplný osud Jacqueline Du Pre, který by pod rouškou slávy tušil málokdo. Scéna, kdy vrcholí její onemocnění a přitom je záběr na její šaty jako připomínka doby její slávy, mi vzala dech, a takových scén je více, jen je nechci prozrazovat. Perfektním nápadem bylo rozdělit film na dvě části, protože v první části je pohled na Jackie jako na úspěšnou hvězdu a v té druhé se jde pod povrch, pod klamavé pozlátko slávy.