Aniki

Vlastně to nebylo vůbec dobrý, Munzar, byť přední herec, je poněkud šablonovitý, navíc ho vidím v podobné roli podruhé za sebou (tentokrát má blázna bratra, minule švagra). Dvorská nikdy dobrá herečka nebyla, bohužel, má v sobě jisté fluidum, ovšem to nestačí. Navíc ten konec, uměle ukouslý, to prostě ne.

Tak takhle to dopadá, když se najde odvaha a natočí se inscenace nejen bez happyendu, ale dokonce i bez kladného hrdiny. Ten nás totiž v podání Báry Hrzánové tahá celý snímek za fusekli. A nic v hrdinčině okolí jejímu pseudocharakteru vůbec, ale opravdu vůbec nenapovídalo. Jinak Hrzánka je tu kupodivu docela fešanda a není sama, že paní Syslová.

Tato inscenace byla defacto jen průměrná, byť Háša jinak umí, jenže.....opět jsem se přesvědčil, že byť Hanzlíka můžu, v jistém věku pro mne přestal být herecky zajímavý, neboť už prostě nenavázal na svoji zlatou éru let sedmdesátých a první poloviny let osmdesátých. Navíc jsem mu roli zpravodajce absolutně nežral, nehodil se na ni. Preiss je dlouhá léta prakticky bezkonkurenční, ale i on zde doplácí na plytkost scénáře a režijního vedení.

Nebudu této hře nijak nakládat, jelikož je téma vlastně nadčasové a navíc má ve snímku moje velké sympatie Josef Somr, který snad ještě nikdy nikde nezahrál zle: "To se furt musíš cpát tim sladkym, nemůžeš toho nechat?" Augusta v roli nenažraného matikáře taky fajn.

Velmi zábavné výkony páně Vosky a sluhy Beneše, opravdu přesvědčivé. Nelze však opomenout ani mistra Kemra, jehož nápady na odpálení bomby při malé rošádě v šachu nebo při zahrání hlubokého "c" na kontrabas, byly roztomile půvabné. Krásná inscenace, doporučuji.

Vpravdě až filosoficky vystavěný rozhovor dvou, válečnou mašinérií zmítaných, jedinců, kdy každý má tak trochu tu svou jedinou a logickou pravdu. Generálem, prostřednictvím Vinklářových úst, vyřknutá otázka: "Jak si můžete být jistý, že tato válka někdy skončí a jak si vůbec můžete být jistý tím, že válka není přirozeností člověka?", ve mne rezonovala ještě hodně dlouho. Skutečná tragická podstata této inscenace, jakoby nebyla tím nejdůležitějším, ustupuje do pozadí, aby nechala zazářit především dialog samotný. Vinklář s Preissem rozhodně jeho naléhavost a brilantnost nijak neotupují, právě naopak, vydařené herecké obsazení.

Mám to přesně obráceně, v tomhle podprůměrném dílku toho herecké hvězdy ( Štěpánková, Matyáš ) moc nepředvedly, ono taky co, že?, kdežto Nálepková a Milan Šulc v roli recepčního, pobavili.

Takový vlastně povrchní vhled do rodiny, jejíž hlava se nechá zlákat možností být pracovně sám sobě pánem, tedy podnikat. Píše se rok 91 a tak na sebe první problémy, spojené se vstupem do vod neznámých, nenechají dlouho čekat. Postupné odcizení se rodině, stres coby vyvolávač potřeby pravidelné kapky alkoholu a nakonec fatální selhání, které dopadá i na psychiku malého chlapce. Vzhledem k té době vzniku inscenace se není moc čemu divit, že kvalita snímku je více méně podprůměrná. Moje sympatie si zde ovšem získala poměrně málo využívaná Šplechtová, která byla velmi civilní, příjemná a těšila mne svým libým hlasem.

No, zatimco některé, v poslední době uváděné, starší kousky jsou nadčasové, tady bohužel příběh už jaksi nefunguje. Pro mne nuda, ale závěrečná zastavení Prahou jsou velmi příjemná, to jsem ocenil druhou hvězdou.

Defacto běžná ukázka společného žití manželského ve stádiu prvního bilancování. Málokdy to bývá veselé ohlédnutí a velmi často je to doba uvažování o rozvodu. Medvecká zvládla roli starostlivé slípky velice realisticky, ta uřícenost a únava byla opravdu uvěřitelná. Jinak nic extra, taková průměrná inscenace, o komedii nemůže být řeči.