Recenzie (157)
Vtedy v Amerike (1984)
Filmová poezie, něco málo jako Coppolův Kmotr a něco málo jako Scorsesseho Mafiáni. De Niro, Moricone a ikonický pohled na Manhattan bridge… čtyřhodinová slast.
Hon (2012)
Film, kterému dávám plných 5 za to co ve mě dokázal vyvolat. Ještě při žádném jiném filmu jsem neměl tak sevřený žaludek a necítil se tak hrozně, myslím že už nikdy nenajdu odvahu si tohle znovu pustit. Bože, ještě teď jsem v depresích.
Párty Hárder: Summer Massacre (2022)
Běžte na to do letňáku a totálně se ztřískejte! Nenechá vás to ani na chvilku vydechnout, nával smíchu přetrvává po celých 100 minut. Když skončí jedna mega vtipná šílenost, tak v zápětí přijde další a ještě vtipnější, a takhle pořád a pořád až ztratíte pojem o čase a je vám to úplně jedno, protože se pořád smějete a smějete. Konečně se v Česku natočilo zase něco pořádnýho. Užil jsem si to moc.
Thor: Láska a hrom (2022)
Čínska štvrť (1974)
Brilantní scénář je poznat na první pohled, s Jackem Nicholsonem, je to opravdu silný adept na skvělý film. Škoda pár utahaných, lehce usínajících momentů a toho chladného konce, který kdyby trochu víc zasáhl emoce, tak by to už na těch pět hvězd stačilo.
Vyšší princip (1960)
Před 80 lety býval svět fakt krutej, dnešní doba je oproti tomu naprostá pohoda. Když si představím, že vejdou do třídy a jen tak zatknou mé 3 spolužáky (nebo nedej bože mě) a den na to uslyším v rozhlase ohlašovat jejich smrt, kvůli takové naprosté maličkosti jako že pomalují jednu fotku. To je šílený.
Elvis (2022)
Do filmu jsem se nějakou chvíli vžíval, řekněme třeba 20 minut a potom, když už jsem se do toho pocitově a náladově dostal, jsem pozoroval unikátní filmařinu, kde se mi stačilo koukat na herecké výkony dvou hlavních postav a o zbytek se už postaral Baz Luhrmann, který věděl co dělá. Kdyby to sám velký Elvis viděl, tak by byl určitě nad míru spokojen.
Vykúpenie z väznice Shawshank (1994)
Tohle je tím největším příkladem, že oscary většinou stojí za úplný kulový, 7 nominací a ani jediná soška, za tenhle výkon?! Docela nechápu. Myslím si že už se na plátna na 95% nic lepšího nedostane, protože tohle je filmové číslo 1. 💯💯💯
Trainspotting (1996)
Na otázku: ,,chceš někdy zkusit drogy?”, Odpovím: viděl jsem Trainspotting, ne díky. Asi nejlepší vykreslení toho, jaké drogy doopravdy jsou, dá se říct že mi to chvílemi připomínalo Ritchieho styl režie. Ideálně odvyprávěno, shrnuto do 90 minutek, úplný ideál.
Vec (1982)
Šílenost, v 80. letech naprosto nepředstavitelná. Jestliže se lidi báli při koukání na Vetřelce, tak co se jim asi muselo dít když koukali na tohle v době kdy tohle vyšlo. Kurt Russell tu je opravdu boží a Ennio Morricone se prostě neztratí v žádném možném žánru. Atmosféra famózně gradující, za mě hlavně proto, že to je jeden z nejgeniálnějších výběrů lokace, naprosto zmrzlá výzkumná stanice na bohem opuštěné antarktidě, kde kolem není ani živáček působí absolutně bezvýchodně a tísnivě, co ve mě nechalo taky obří stopu, byl famózně mysteriózní konec, který do tohohle filmu seděl víc než jakýkoli jiný způsob zakončení, Morriconeho temný tón, pětivteřinový pohled na upálenou výzkumnou stanici a cut black… mňam. Můj neoblíbenější horror