321Ka

Na adresu Reversing Roe jsem z několika stran postřehla výhrady, které se objevují v souvislosti s dokumenty z produkce Netflixu celkem často - je to „až moc jednostranné“ a nedostatečně kritické. To, že je Reversing Roe podán z celkem vyhraněné perspektivy, mi ale osobně nepřijde nijak pohoršující, a to z několika důvodů. Zaprvé, snad žádný dokument nebude nikdy naprosto objektivní (vždycky ho někdo natáčí a financuje). Zadruhé, „netflixovské“ dokumenty (a samozřejmě nejen ty) jsou určeny široké veřejnosti a budou tedy pravděpodobně vystavěny tak, aby v rozsáhlé nabídce platformy upoutaly diváckou pozornost. V neposlední řadě vnímám ale především roli látky, jíž se film věnuje. V případě Reversing Roe je totiž samotná povaha tématu naprosto klíčová. Zdá se totiž, že problematika přístupu k interrupcím stále víc a víc rozděluje společnost do dvou názorově odlišných táborů.  Dává mi tedy naprostý smysl, že se film snaží k procítěné reakci na výjevy na obrazovce pobízet i diváka (jak by to koneckonců bezesporu dělal, i kdyby byl vyprávěn z druhé strany). Přestože si tedy nemyslím, že by se tvůrci Reversing Roe nějak snažili skrývat, jaký k látce zaujímají postoj, předávají informace různými formami, které upevňují pocit znalosti širšího kontextu a zdání určité míry objektivity. Díky kombinaci mluvicích hlav, archivních a současných záběrů, působivého hudebního doprovodu a promyšleného střihu je pak dokument jasný, srozumitelný a uchopitelný i pro diváka, který do problematiky zatím ještě třeba neměl možnost hlouběji proniknout.

K pokračování Sexu ve městě jsem se dostala dlouho po tom, co jsem si od kdekoho stihla vyslechnout, jak příšerné nové díly jsou - z původní atmosféry seriálu podle všeho nezbylo zhola nic a tvůrci se za každou cenu zoufale snaží, aby série držela krok s dobou. Možná jsou na vině velmi nízká očekávání, osobně mi ale nová řada přijde jako vcelku příjemná oddychovka, která mě jako fanynku původní série nijak neuráží. Ano, asi se tam trochu moc a ne zcela přirozeně tlačí určitá témata a nejzábavnější členku ústřední čtveřice tvůrci přestěhovali do Evropy, jistou osobitou esenci původního seriálu si ale novinka přesto zachovává - ač v jistých ohledech problematická, Miranda je pořád ambiciózní a snaživá, Carrie vlastně docela otravná a Charlotte naprosto na pěst. Takže vlastně vše při starém. Za mě 3/5.

Původně jsem to viděla na tři hvězdičky, po pročítání některých komentářů nakonec To The Bone dávám čtyři. Ačkoliv mi některé dějové linky přišly trochu zbytečné (jako narážky na osobní problémy doktora, romantická zápletka nebo několikrát zmíněná sebevražda neznámé dívky na internetu), složité téma, kterému se film věnuje, tvůrci z mého pohledu zpracovali překvapivě citlivě, uvěřitelně a v duchu toho, jak může život s poruchou příjmu potravy skutečně vypadat. Lily Collins, z jejíž strany šlo vzhledem k její historii s anorexií o poměrně odvážný krok, v roli navíc působila velmi věrohodně.

Po trochu pomalejším rozjezdu se pro mě Sexify pozvolna přehouplo v totálně užitou podívanou. Na jednu stranu jde o super oddychovku k sobotní kocovině, zároveň se seriál nebojí pustit do docela zásadních a vcelku kontroverzních témat - a dělá to poutavě, humorně a hlavně úplně otevřeně. Bavily mě i postavy, které jsme na jejich cestě po hledání možností ženské sexuality měli možnost sledovat - hlavně vlastní identitu objevující Paulina a ambiciózní Natalia, která byla tak nepřirozená, až to vlastně působilo úplně normálně a v rámci celkového příběhu naprosto OK. Samozřejmě plusové body za to, že jde o polskou produkci. Doufám, že seriál na domácí scéně sklidí hodně úspěchů.

Ze začátku jsem měla trochu problém naladit se na formát pořadu, který byl na můj vkus nejdřív až moc "ukecaný" – Fran Lebowitz dokázala přijít s jízlivým rozborem snad úplně čehokoliv, a že si vždycky dala záležet, aby všechno okomentovala skutečně do posledního puntíku. Možná to bylo tematickým zaměřením dalších epizod, možná jsem se na styl rychle adaptovala, dialogu Lebowitz a Scorseseho jsem ale přišla na chuť a většinu epizod jsem si pak užívala od první do poslední minuty. Chápu některé komentáře, které kriticky poukazují na to, že Lebowitz celou dobu vlastně mluví jen o sobě a zkušenost se životem v New Yorku hraje trochu druhé housle, mně ale její vhledy přišly neobyčejně zábavné. Jen to asi není úplně ideální na binge - což tedy podle mě vůbec nevadí.