Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Rozprávka
  • Rodinný

Recenzie (206)

plagát

Útěky domů (1980) 

Zajímavý psychologický film plný propletených a silných vztahů s okouzlujícím Tomášem Holým v hlavní roli, který byl jako vždycky tak přirozenej. Ačkoliv mě ze začátku film moc nebral, postupem času si mě získal na plné čáře. Ať už tím, že byl úžasnej i Jan Kanyza nebo Jana Brejchová anebo tou zajímavou zápletkou, která se během filmu pomalu vyvíjela, až nakonec vyvrcholila a skončila tak, jak bych si asi na začátku vůbec nepředstavovala. Tomáš Holý byl od Boha obdarován herectvím na plné čáře a pokud by se mu věnoval dál, patřil by mezi ty opravdové špičky, protože jak u něj bylo zvykem, předvedl skvělý herecký výkon i absolutně neztřeštěného kluka. Příběh o adopci dítěte, která se později vyvine v něco velmi složitého, všichni tak nějak bojují se svým časem a nakonec se strachují a propadají depkám. Překvapil mě i Miloš Kopecký, který se ve filmu objevil zcela zřídka a jen na pár vteřin, jeho role mi přišla docela zvláštní a moc se mi k němu nehodila... asi to bude nadosmrti v mých očích doktor Štrosmajer.

plagát

Dívka s mušlí (1980) 

Na svou dobu celkem maso. Je to docela nereálný příběh, který mě k udivení bavil a vtáhl do děje téměř okamžitě, že jsem hltala každou minutu. Nevím, ale jsem divná :/ Každopádně film je docela sympatický, milý a dokáže zaujmout. Rozhodně si nemyslím, že by byla třináctiletá holka schopná se takhle postarat o celou domácnost, ale budiž. Prostě mě to nějak pohltilo a je to zase na druhou stranu fajn k zamyšlení a uvědomění si, že ne každé dítě se má dobře. Ladislav Frej ve svém bílém kabátku sladěným s bílou čepicí uaaaa a Evelyna Steimarová hrála matku alkoholičku naprosto geniálně. Jiří Kodet celý od polárkového dortu taky mňamka a ještě malá Dita Kaplanová s úžasně mastnýma vlasama jakožto zanedbané dítě byla taky úžasná. Samotná hudba Petra Hapky byla kouzelná jako vždycky a dodávala snímku samotnou atmosféru, která i bez ní byla nastolená výborně. Obraz socialismu to byl teda fest. Tento film můžu doporučit. Je to oddechovka, nic náročnýho, možná pro slabý povahy něco, u čeho by mohla ukápnout slza.

plagát

Masaryk (2016) 

Opravdu povedený film, za který se nemusíme… nebo spíš bychom se neměli vůbec stydět. 👆🏻 Možná bych se to ani nebála nazvat naší filmovou špičkou. Opravdu mě film oslovil. A to jak hereckým obsazením, které bylo snad na míru dělané, protože jak Karel Roden v roli Jana Masaryka, tak Oldřich Kaiser v roli Edvarda Beneše předvedli skvělý a opravdu špičkový herecký výkon, který byl oceněn soškami Českého lva. 👍🏻🤩 Sama osobně si myslím, že je to film určený vyloženě pro Čechoslováky, možná historiky nebo lidi, kteří o tomto kousku naší historie mají nějaký přehled. Film byl opravdu detailní. Ve filmu si Masaryk s Benešem dokonce tykali, což prý ve skutečnosti nebyla pravda, ale oslovení od Beneše Jeníku bylo opravdu k pousmátí. Nikdy jsem osobně nijak nepátrala po osobnosti, jako je Jan Masaryk, možná bych ho i ignorovala dál, kdyby se nenatočil tenhle film. Je to opravdu kvalitně zmáknutý snímek a to po všech stránkách. Jak obsahově, tak i vizuálně a já můžu rozhodně doporučit! 🙌🏻🤍

plagát

Pětina průměrného života (1977) (TV film) 

Bylo to nudný, ale brutálně hoši. 🫠 Klasická televizní inscenace 70. let, psychologie a Oldřich Kaiser s Marcelem Vašinkou. - To byla sedmdesátková herecká dvojice. 💔 Nejvtipnější na celým filmu byla scéna hned v prvních pár minutách. Borcovi spadne na hlavu socha z police, on řekne jen au, druhej, co mu to na tu hlavu shodil se zasměje, zeptá se, jestli je v pohodě a jestli to bolí... ehm, následně je pak druhý den všechno ok, borec s „odřeným“ čelem existuje dál, vždyť to byla jenom socha. 🫨 Tyto televizní inscenace ze 70., kdy ještě nebylo moc revuálních pořadů a veškerá revue se necpala do filmu, byly tak obecně na jedno brdo. V podstatě pracovní prostředí, mládež, která nechce studovat a hádky s rodiči. Toť vše... a možná teda ještě nějaký okrajový dějík viz. socha. 🗿 Jiří Krampol byl pro mě „herec tvďák“ vždycky, takže se nic nemění a nakonec ve filmu zazní posvátná věta: „Otiskli mi v Mateřídoušce básničku!“

plagát

Pražákům, těm je hej (1990) 

On je to naprosto skvělý hraný dokument s písničkami Pražského výběru. - Jedné ze zakázaných skupin a tady se všichni teda pěkně vyřádili. 🕺🏻 Bylo to velmi divně pojaté, občasně vložené střípky fantasmagorií mi tolik nevadily, protože fanynkou Pražského výběru nejsem. 😒 Totiž člověk, co skupinu Michaela Kocába nezná nebo o ní jen ví, bude (pozoruji na sobě) na film koukat s podivnými myšlenkami, jestli je tohle normální nebo jsou to jen prvky oné skupiny. 🤪 Je to hrozně divný snímek, moc děje to nemá, chvílemi jsou do filmu vložené jakési půlminutové scénky... prostě jsem zmatená.  Pokud člověk nepatří vyloženě k milovníkům hudby a písniček Pražského výběru, bude asi lepší, když snímek zdaleka obejde a nějak zvlášť se u něj nezastaví… ale idk, já se zastavila. 🤷🏼‍♀️ Objevuje se tady množství herců - Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Bolek Polívka atd. Ale jen na pár sekund a to v medailoncích podivných fantasmagorií. Prostě co to je, vysvětlete mi to někdo. 🫶🏻

plagát

Měsíční tónina (1981) (TV film) 

Tenhle film je trochu drama. Svůj cíl naplnil. ✨️ Může dokonce posloužit i jako nějaký výukový materiál, protože je příběh natočen podle skutečné události a zpracovaný je moc pěkně, ale zase berme prosím vpotaz, že je to socialisticky zpracováno. 🕺🏻 Viktor Preiss... bro, ta silně komická paruka to bylo co, Oldřich Kaiser náš crush materiál 🛐 tam byl hrozně krátce na konci, proč??? :(  Je to další film ze série o významných skladatelích, stejně jako byl Poslední koncert (1979), kde už byl O. Kaiser celou dobu!!! Je to hodně inscenace z minulého století, doslova musíte mít crush na nějakého z herců, protože jinak nevěřím tomu, že se na to někdo zasněně kouká.

plagát

Sonáta pro zrzku (1980) 

Vít Olmer prostě dětské filmy uměl. A tenhle film se mu zase povedl. Příjemný snímek, který v člověku probudí pocit věčného dětství a vlastně toho všeho dětsky složitého. - Láska, koníčky, povinnosti, kamarádi. Příběh mladé holky, která svádí boj přesně s těmito příklady. Film mě vtáhl do děje téměř okamžitě a já jsem moc ráda, že se u nás takové filmy točily. Nějak si nemůžu vzpomenout, jestli v dnešní době ještě vznikají nějaké dětské snímky nebo je to jenom kouzlo 70. a 80. let...? Námět snímku je nadmíru zajímavý. Holka, která hraje fotbal a konkrétněji je brankářka. U toho hraje na klavír a nakonec se zamiluje. - Tohle všechno má svoje kouzlo. Miluju dětské filmy, protože děti umí být tak krásně přirozené a občas nemusejí ani hrát, stačí jen, když jsou a toho je příkladem přesně tento snímek. Poněkud zvláštní kombinace hnědovlasých rodičů a jejich zrzavé dcery, ale v tom se radši nebudeme rýpat. Film se mi moc líbil a já ho můžu jedině doporučit!

plagát

Kamarád do deště II - Příběh z Brooklynu (1992) 

Poněkud slabší než první díl, ale taky rozhodně povedený. Pro člověka, který si rád zavzpomíná, zasměje se nebo má prostě jen rád československé filmy, je tohle jako dělaný. Svou laťku kvality si snímek dokázal tak nějak udržet. Příběh je opět lehce přitažený za vlasy a naivní podobně, jako jeho první díl, ovšem zajímavý natolik, že člověka dokáže vtáhnout do děje, aniž by se sám musel nějak dvakrát snažit. Je to komedie, od ní se musí očekávat, že to bude trochu volovina. Skvělý Lukáš Vaculík, ze kterýho se tady stal možná trochu nudnej strejda, ale Sagvan toho nudnýho strejdu ze spárů nudnýho strejdy dokázal znamenitě vytáhnout. Karel Augusta ve své roli podvodníka byl taky super, svou postavu dokázal podat zajímavě a to tak, aniž by musel nějak přehrávat. Samotná atmosféra devadesátkových diskoték je velmi osobitá, všichni prostě odhodili veškerý konvence a šli si to všechno pořádně užít. Porevoluční doba, jejíž duch a nádech je stále zaseknutý v socialismu. Působí to skvěle a já si osobně myslím, že se snímek povedl. Můžu jedině doporučit!

plagát

Kamarát do dažďa (1988) 

Film se skvělou atmosférou 80. let a taky film, díky kterému se nám do paměti zapsali Lukáš Vaculík se Sagvanem. Cenim tuzexový oblečení, to se člověk fakt zasměje a rozhodně ve své době závidí. Příběh je taky super, nevím, možná je se mnou něco špatně, ale tohle se mi fakt líbí. Obtisklý obraz samotné doby, díky němuž můžeme poznat „prostě osmdesátky“. Ve filmu vlastně není jediná kladná postava, protože se všichni buďto hádají, nebo okrádají. Hlavně je to všechno hrozně naivní a trochu přitažený za vlasy. Jeden si jen tak nechá ukrást 60 tisíc a dělá, jakože se nic nestalo a všechno je úplně v pohodě, druhej si jen tak 60 tisíc půjčí, načeš je nechá vědomě v autě... kdo by si nechával 60 tisíc v autě? Oba dva se tak nějak chovají jako pěkní dementi. Ale snímek má prostě něco do sebe, je něčím kouzelný. - Tím něčím je samozřejmě atmosféra samotné Prahy, a to jak té noční, tak té během dne, kde se potulují různě pochybné existence anebo samotnými herci, kteří si spolu pěkně sedli. Tenhle film je skvělá oddechovka a příjemný/nepříjemný návrat do minulého století. Doporučuju.