MamaChola

Knížka byla samozřejmě lepší, a přiznám se, že mě už nudí vidět ve všem ty samé herce. Tím bych skončila s negativy. Ono je vůbec otázka, jestli se tenhle flák dá natočit vůbec jinak, než dobře, když je předloha tak dějově nabitá. Když zjistíte, že Indiáni nejsou žádní rudí gentlemani, duchovní otec i jeho manželka hřeší na všechny způsoby, Custer je narcista a blbec, vlastní sestra je Calamity Jane, tak ten malý čovík se tím vším nejen musí prokousat, ale ještě si to užívat a vzdávat tím chválu svým pudům sebezáchovy. Nazvala bych to zen operetkou a la Limonádový Joe. Koukatelné na pět.

Výtvarně nadstandardně pojednaná záležitost, která přes emočně úsporný filtr odsekává jednu šokující scénu a hlášku za druhou. Do extrému dotažené charaktery postav - když kuchař, tak dokonalý profesionál s francouzským "avec plus" pochopením pro lidské slabosti, když zloděj, tak mafián nejhrubšího a nejvulgárnějšího zrna, který nepozná ančovičku od dýně, když mafiánova žena tak dáma s dokonale vytříbeným vkusem, kterou mafián umístil coby třešničku na okázalém dortu svého bohatství, a její milenec - kreativní spisovatel a anglicky cool bezprostřední, avšak perfektně vychovaný gentleman, který je samozřejmě snadnou obětí mafiána. Jaký bude trest? Buďte si jisti, že dokonale vytříbený a jdoucí za hranice nejhorších perverzí, které až do té doby předváděl mafián. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů..

Průměrná hw produkce, která se snad dala zachránit nějakým originálnějším přístupem, ale bohužel nevybočila vůbec z ničím z otřepaného klišé obdobných snímků, které se ohánějí humánností a přitom jsou pouze prvoplánově zaměřeny na vzbuzení emocí stejně, jako to je u pokleslých bulvárních periodik: Jak mám ráda S. Kinga, tak tenhle mazotok tedy opravdu nešlo shlédnout bez téměř stále vyvrácené sanice. Nevkusné zpracování (věřím že jinak dobré předlohy) oplácané kýčovitým sentimentem a končící - surprise surprise! -:O happy endem. Mystickým světlem záměrně obdařená poslední scéna evokovala představu lobotomika se slinou vytékající z koutku úst. Tím prvoplánovým atakem na emoce mi film trochu připomněl "Cenu za něžnost" (nejhorší film s Nicholsonem).. Na víc než dvě redstars to není.

Tenhle film ve mě způsobil otázku, jestli byl Ježíš také takový retard, že vyvolal instinktivní agresi společenství, ve kterém žil a chtěl se etablovat. Celý tento film na mě působil jako hodně dlouho, pečlivě a snaživě formulovaná otázka, na níž už je jen jediná odpověď a to tvrdě dopadnuvší úder - vykřičník. Jde to trochu za hranici trestného činu, který je nepopiratelný. Koho někdy napadlo, že byl Ježíš masochista, a odpověděl si kladně, bude spokojen. Je to jedno z tabu témat, které nelze běžně s lidmi probírat, protože se dotýká příliš mnoha citlivých míst, které má v sobě každý z nás.

Záznam o útoku na levicovou mládež, která se poflakuje na letním táboře na ostrůvku ve tvaru srdce je brutálně autentický, kamera působí jako jeden další utečenec, marně se pokoušející najít řešení zcela bezvýchodné situace. Malý ostrov, spousta mladých lidí, prakticky žádné možné úkryty, pouze ledová voda všude okolo, několik km k nejbližšímu břehu - a čluny nikde. Jen střelba, výkřiky, a marná snaha pochopit, co se vlastně děje; naděje se střídá s rezignací, stres dýchá z každé minuty snímku. Tento film bude asi citlivější divák chvíli vydýchávat. Bodík dolů za to, že uvědomělou mládež opravdu nemusím.

U tohoto psychodíla, které je nazýváno alegorickým sci-fi (už to samo o sobě mi dává asi takový smysl, jako výhodná hypotéka), jsem se chvílemi dostávala do jakéhosi transu, který by bylo při troše vulgarizace možno nazvat polospánkem. Ale zaznamenala jsem i jistou přínosnost toho díla, protože jsem si uvědomila, jak moc se liší mužská a ženská psychika. Tento film je na 100 procent mimo oblast mého ženského, přízemního a praktického chápání jevů vezdejších a ponechala bych jej napospas mužským recenzentům. Tipla bych si, že v tomto duchu se tedy ponesou i komenty ostatních uživatelů a fakt by mě zajímalo, jestli se film líbil i nějaké ženské uživatelce. Z důvodu tohoto poznatku a určité slabosti pro neodhalitelná tajemna ruské provenience jsem dala dva bodíky.

Ještě ani jednou jsem se nedostala přes "kultovní" scénu tančícího Travolty a vyzáblé Umy Thurman. A oba mě hodně nebavěj. Tak strašně jsem se vždy naštvala sama na sebe, že na to dokáži tak dlouho čučet, aniž by cokoliv z toho, co se přede mnou odehrává, ve mě způsobovalo byť jakoukoliv odezvu, že při x-tém pokusu jsem to vzdala už ve chvíli, kdy jsem opět uzřela Travoltovu ponožku. Prostě to nedám, i když jsem se chtěla zařadit do většinového stáda filmových nadšenců mručícího "BOMBA vole"! Zkusila jsem si přečíst komenty ostatních uživatelů, ale zjistila jsem, tedy nezjistila jsem vo-čem-to-je ani zbla. NELZE - ODPAD.

Nejsympatičtější filmík za posledních pár let. Pokud je člověk ochrnutý jako kláda v bahně, jediné, co mu zbývá, je se s tím prostě nemazat, to jest dělat a říkat přesně to, jak se člověk cítí. A že se člověk necítí úplně blaze, když má doma hezkou a sympatickou manželku, která odmítá od něj odejít, a přitom dotyčný ví, že jí nemůže nabídnout normální soužití, to je jasné. V dané situaci je mu tím pádem naprosto jedno, co bylo i co bude, a to dává jeho jednání absolutní svobodu. Kdybych stavěla pořadí filmů, které jsem viděla, dle počtu zen moments, tak tento bude jistě aspirovat na jedno z předních míst. Pokrytci, rádobypozitivisté, slaboši, kteří nechápou, že život na vozíčku jest na hovno, nemají šanci, protože zrcadlo, které Geirr nastavuje, je neúprosné.

Je soucit přednost, nebo záhubná slabost? Není to poprvé, co si klademe tuto otázku. V kontextu české tvorby bych ráda zmínila film Neviditelný (Československo 1965), další podobný námět zpracoval i Stefan Zweig v románu Netrpělivost srdce. Mladý muž, ne zcela bez ambicí, nemá bohužel ani sílu, ani zkušenosti či dobrou výchovou obdržené instrukce jak odolávat tlaku společensky výše postavené rodiny, v jejímž středu se nachází charismatická, svým způsobemi velmi pohledná, leč psychicky narušená dívka, která je pro své společenské vrstevníky tak trochu "na ocet". A mladý muž s nižším společenským postavením se tak ocitá v roli mušky lapené do osidel společenského vzestupu a iluze doživotně zajištěné existence. Pod tímto tlakem se muž dokonce domnívá, že je zamilován, aniž by chápal, že je pouze fascinován snadnou možností "lepšího". Otázka je, kdo koho zneužívá, zda rodina, která řeší Nerudovské téma "kam s ní(m)", nebo mladý muž, který si chce přilepšit (i když je v zásadě čestným člověkem, který hodlá svým závazkům dostát), případně dívka, která ovšem je, jak se nakonec ukáže, spíše obětí. Velmi aktuální téma.