curil

Průměrná televizní pohádka, která zachovává standard snad jen zásluhou režie Vlasty Janečkové. Nehezké dekorace, kostýmy, ještěže alespoň ten bubo bubo je pravý a není nahrazen příšernou loutkou, jak bývalo v televizních pohádkách zvykem.

Tak mi připadá, že se dívám na Luisu a Lotku, známou dvojičku z románu Ericha Kästnera, jen o trochu postaršenou a v pánském provedení. Herecká dvojčata Lochmannova jsou k nekoukání a jejich pěvecký projev je ještě horší. Sympatický je pouze Jürgen Heinrich se svou tváří již zkušeného muže.

S přimhouřením oka lze příběh zařadit do italského cyklu peplum, tentokrát s poněkud temnějším vyznění. Násilí, krve je ve filmu dost. Pseudohistorický epos s budováním východního impéria s feministickým nádechem. Jak jinak brát vážně příběh malé otrokyně, která se stane královnou Tatarů, divokých hord plenících pláně Asie a východní Evropu. Plusem filmu je zdařilá výprava a kamera.

Zajímavě zpracovaný dokument o několika českých legendách boxerského sportu, ale já si na rozdíl od scénáristy a režiséra Zdeňka Březiny a jeho závěrečného optimistického prohlášení, že příběh boxerských rukavic ještě neskončil, myslím právě naprostý opak. Na to ukazuje i právě probíhající olympiáda v Japonsku, kde v boxerské soutěži nemáme žádného zástupce. Mě zaujal Bohumil Němeček, jehož jsem viděl boxovat mockrát na Rudé hvězdě ÚL, později i jeho syna Bohouška. Navštěvoval jsem i jeho hospodu "U zlaté medaile" na Masaryčce (dříve Fučíkova třída), kde čepovali i poměrně dobré pivo.  Bydlel jsem cca 400 metrů za rohem a chodili jsme tam i na mariáš.

Několik pantomimických čísel Jaroslava Čejky  na téma ušlápnutého úředníčka, který by tak rád miloval krásné ženy. Někomu se to poštěstí, další má smůlu. Pořad včetně slavného Čejkova čísla "Slepice". Kdo nemá Jaroslava Čejku v oblibě, o nic nepřijde.

Jaroslav Čejka a jeho klaunské opičky provázejí směs operetních a muzikálových melodií v moderním hávu za přispění Orchestru Gustava Broma. Písničky zpívají Eva Pilarová, Jiří Štědroň, Pavel Novák a tanečníci z playbacku. Co jsem postřehl, zazní ukázky z Rose Mary, Hello Dolly, Gentlemani, West Side Story, Krásná Helena. Potěší Calábkové tanečnice v průsvitných halenkách.

Výpovědi pamětníků odhalí nejednoznačné působení partyzánských bojůvek převážně na Valašsku. Dozvěděl jsem se zajímavé skutečnosti, když přiznám, že se o tuto problematiku nezajímám. Dost mi v mládí partyzány znechutil režim (hlavně v šedesátých letech).

Vždy dám přednost při sledování příběhu podobného žánru evropským filmům.  A není to jen kvůli těm americkým vyspělým kráskám, které zaberou svými vnadami půlku obrazovky.

Tak tentokrát jsem se u "Lapidária" i dobře pobavil. Nejvíce u vysvětlivek románu Dobré osudy vojáka Švejka".  Výrazyjako rašple, flundra, wasserpolák, himlhergot a řady dalších dnes působí komicky, jak jsou překládány. Nechybí ukázky z němého Švejka Karla Nolla, z padesátých let Rudolfa Hrušínského, stejně jako forbíny z Divadla ABC (Armády) s Janem Werichem.

Rád se podívám na každý dokument o oblíbeném skladateli. Ve filmu kromě ukázek z koncertní scény zazní melodie z filmů: Hodný, zlý a ošklivý, Pro hrst dolarů, Tenkrát v Americe, Bitva o Alžír, Kytice z tisíce a jedné noci, Dvacáté století, Oběti války, Sacco a Vanzetti, Mise atd.