Arkagas1989

Ve všem tom pozlátku shobusinessu a americké produkce tu máme obyčejného kluka s božským hlasem a tourettovým syndromem. Kluka, co bydlí u rodičů, hudbu skládá v pokoji, prádlo mu pere mamka a svou slávu sice registruje, ale nijak extra neprožívá.  Upřímně nejsem jeho cílovka, znala jsem pár písniček a zcela otevřeně říkám, že dost jsem jich zaměnila s Edem Sheeranem. Jak Lewis vůbec vypadá jsem poznala až díky nějakému reelsku na instagramu. Na tenhle dokument se mi nekoukalo úplně jednoduše, protože je tady jasně vidět, že jeho otec se za jeho nemoc a jeho chování styděl a asi stydí stále, neb ty jeho žvásty co tam říkal, za ty bych mu dala pěstí.  Maminka je naopak oddaná a milující a i přesto, že mají doma hvězdu světového formátu zůstávají normální rodinou. S ohledem na Lewisovo zdraví je pro něj koncertování a turné neskutečně náročnou věcí, a tenhle počin může mnoha lidem otevřít oči v tom, že pokud jste nemocní, není to o tom, že nechcete, ale prostě nemůžete.  Ano, místy by to mohlo být kratší, ale tyhle pohledy do zákulisí slavných lidí mě baví.  A jak říká Lewis:„ nechápu, že na mě lidi chodí, děkuju jim, že platí to jo, ale fakt nechápu proč na mě chodí."

neděle ve znamení odpočinkových filmů. Ostrov - česká variace na Robinsona v podání dvou postav. Richard na dovolené u večeře oznámí manželce, že už po 20 letech dál nemůže, má rok trvající vztah s lékařkou, které je 32 a že po příletu domů je bude čekat rozvodové stání.  Manželka chce domů okamžitě, ale při cestě zpět ztroskotají a aby na pustém ostrově nějak přežili, je nutné spolupracovat, což se v odevzdanosti muže a nasranosti ženy zdá jako nadlidský úkol.  Ale 20 společného života je holt 20 let. Ano, dopadne to dobře a klišoidně tady k sobě zase najdou cestu, ale má to pár dramatických momentů, které za mě spíše odpovídají realitě.  Tohle je film asi víceméně opravdu jen pro lidi, co mají rádi Langoše a Janu, protože oba hrát prostě umí a mě bavilo na IG sledovat jejich stories v průběhu natáčení filmu. Jinak to není nic nového, vizuálně se na to hezky kouká díky krásné přírodě, ale rozhodně to není nějaká česká kinematografická pecka.  "Já tady nechci umřít, nechci umřít na ostrově s chlapem, kterej mě nemá rád." Moje hodnocení: 5/10

Film, na který jsem chtěla jít do kina, i přesto, že jsem věděla, že to nebude nic, co bych v tom kině nutně potřebovala vidět. Ale Draculu miluju a miluju všechno, co se točí kolem upírů. Ano, tohle je skvělé, akční béčko, u kterého člověk vypne hlavu, zasměje se a nemá potřebu to vůbec shazovat, protože ta barevnost, ty hlášky, a Cage jako Dracula mu vynahradí do plna to, že se vlastně dívá na brak. Bavilo mě to neskutečně a na hercích je poznat, že si to natáčení museli užít, ta energie filmu je výborná.  Odmyslete si Draculu s Garym a představte si ho jako svého narcistního šéfa, pro kterého uděláte první poslední a stejně je to pořád málo.  Vypla jsem hlavu a užila si to. Moje hodnocení: 7/10

Texas - Waco - 1993. David Koresh a sekta Davidiánů. 1,6 milionu nábojů a stovky zbraní, včetně granátů v objektu s dětmi. Když na místo přijeli federálové z úřadu o zbraních, strhla se přestřelka, při které se Davidiáni bránili proti devítkám kulometama a umřeli 4 agenti.  Následovalo obléhání objektu, které trvalo 51 dní, jehož účelem bylo dostat ven co nejvíc živých lidí. David nakonec poslal ven okolo 20 dětí a 2 ženy, pár obyvatelů se nakonec vzdalo dobrovolně, nicméně ani na obléhání tanky, nebo slzný plyn v budově nikdo nereagoval. Všichni byli odhodláni pro svého Boha - myšleno Davida.  A pak najednou snipeři od FBI zahlédli skrze puškomet v budově oheň. Na 3  místech najednou. Budova v plamenech, ale ven stále nikdo nevychází. Na místě jsou agenti ATF, FBI i národní garda. Koresh byl přesvědčený o tom, že dojde na válku mezi věřícími a pohany a tuto událost vyhodnotil jako ten okamžik. A tak místo aby se vzdal, uhořel ve svém sídle společně s dalšími 75 lidmi a z toho 21 dětmi.  V dokumentu se vyjadřují k tehdejším událostem nejen členové FBI a ATM, ale i bývalí obyvatelé Mount Carmel, kteří utekli, zpravodajové, kteří byli na místě i  sniper, který celou událost sledoval ze střechy.  Obrázek si tak udělejte sami. Jedná se třídílnou sérii, která ukazuje záběry, jaké ještě nebyly zveřejněné a když mluvila paní o tom, že sex s 12 letými dětmi není trestný, protože dle bible je člověk ve 12 dospělý, dala bych jí pěstí skrz pc. Na jejím pohledu je krásně vidět, jak uvažují lidi ze sekty a jak mají vymytý mozek.  "Když jsem s Davidem trávila noc, byla jsem vděčná, že konečně mohu být s Bohem sama. On to nedělal pro sebe, on to dělal pro mě, abych poznala jeho lásku a pochopení." Hnus velebnosti.  A nakonec snad jen pro neznalé - Davidiáni jsou odnoží Adventistů sedmého dne.  Moje hodnocení: 10/10

Tohle upřímně není úplně můj typ filmu, byť taneční filmy mám ráda. Pánský striptýz mě ale nikdy nelákal, protože všichni ti nabušení a osvalení borci nejsou nic pro mě (fobie ze svalů). A u mužských preferuju úplně jinej typ postavy, ale nedělní úklid si žádal něco jednoduchýho do pozadí.  A dopadlo to tak, že jsem nakonec na ten film koukala s otevřenou pusou. Vůbec nebudu řešit dějovou linku, která vlastně strašně jednoduchá a stupidní, ale do háje, z jaký planety všichni ti borci jsou? Když si odmyslím striptýzový kousky, tak tanečně je to neskutečnej nářez, kterej oceňuju jako člověk, co o tanci něco ví. Že je Channing Tatum a jeho žena tanečně úplně hodně někde všichni víme, ale i ostatní osazenstvo striptýzového představení v divadle je prostě dokonalý. už jen z choreografií vidím, kolik hodin dřiny a odříkaní za tím filmem je, takže tohle za mě jedno velké ano. A Salma Hayek je pořád neskutečně krásná ženská. Howgh.  Moje hodnocení: 8/10

Tenkrát poprvé je takové moje guilty pleasure - viděla jsem všechny série a na tu 4. jsem se fakt těšila. Všichni se totiž chystají na vysokou - což mmj. ukazuje hezky i systém přihlašování a vybírání lidí na VŠ v Americe, což by mohlo taky otevřít oči dnešním puberťákům. Nicméně ano, je to seriál pro náctileté, ale já tu americko - indickou srandu a spoustu narážek na obě kultury prostě miluju. Je to něco, u čeho absolutně vypnu, nemusím myslet na nic a nechávám se jen unášet změtí barev, smíchu a dramatických scén.  Závěrečná indická svatba babičky byla top a na konci mi i slzička ukápla. Tenkrát poprvé si určitě dám někdy zase od začátku. A vůbec se nestydím za to, že se na to koukám po 30. Howgh.  Moje hodnocení: 9/10

jaderná havárie ve Fukušimě způsobená zemětřesením a vlnou tsunami v roce 2011 je událost, kterou nejspíše netřeba představovat. Pro ty co absolutně netuší se jednalo o havárii, která by mohla dopadnout mnohem hůře a teoreticky by mohla z mapy smazat skoro polovinu Japonska, kdyby tým, který ve Fukušimě pracoval pod vedením jejího ředitele nezachraňoval co se dalo do posledních dnů, kdy to bylo možné.  Celá událost byla nevyvratitelná, jelikož zemětřesení a tsunami jsou faktory, které nelze ovlivnit, ale přesto všechno se jednalo o chybu mnoha lidských faktorů. Během havárie i po ní byla zanedbáváno informování veřejnosti, čemuž se nelze nijak divit, když vedení společnosti Tepco nebylo schopné pořádně sjednotit kroky se samotnou elektrárnou.  A o tom tenhle seriál je. Den po dni je počin, který nám ukazuje 8 dní práce v elektrárně, kdy zaměstatnanci pracovali už v zamořeném prostředí po výbuchu vodíku a dělali co se dalo, aby se reaktory nějak dostaly pod kontrolu.  Během těchto událostí zemřeli 2 lidé, všichni ostatní přežili. (bavíme se o samotné havárii, ne o následcích z ozáření.) Seriál je sice jakousi odpovědí Netflixu na Černobyl od HBO, nicméně jedná se o asijskou produkci a troufám si říct, že pokud Vás dostal Černobyl, tak tohle Vás rozloží ještě víc. Tady sice nejsou světoznámé herecké hvězdy typu Harris a Skasgard, ale přesto jsem řediteli držela vnitřně strašně palce.  Ostatně celé je to natočené dle knihy, ve které detailně popsal, co přesně se uvnitř dělo.  Dnes, v roce 2023 se stále ve Fukušimě pracuje - leží v ní tuny radioaktivního odpadu, se kterým nelze pracovat, protože se k němu nedostanou ani roboti. Co bude dál se stále neví. 12 let po katastrofě je hrozba pořád živá.  Moje hodnocení: 10/10

Knížku jsem zhltla v podstatě na jeden zátah a už tehdy jsem oceňovala styl psaní, kdy měl člověk chuť jít si vygooglovat kdy se určitý koncerty a události staly. Po oznámení seriálu bylo jasné, že tohle mě nemine.  Příběh The six a Daisy je příběh vzniku jedné neobyčejné kapely, která to dotáhla až na samotný vrchol a přesto je to příběh o beznaději, smutku, hledání svojí podstaty a přátelství. Daisy i Billy jsou totiž oba dva stejní - tvrdohlaví, sveřepí, a pokud není po jejich, nastává boj. I proto se svým způsobem milují, což dochází i Billyho ženě Camille.  Je to lidský příběh o tom, že mít všechno a být na vrcholu, neznamená být šťastný. Jsem neskutečně šťastná, že kniha dostala seriál a ne jen film, protože máme možnost mnohem lépe poznat postavy a děj a i když jsou některé věci změněné, tuhle bandu budete milovat. Soundtrack aka album Aurora je skvostný a už ho točím nějaký pátek.  Výprava, kostýmy a atmosféra celého seriálu Vás přesvědčí o tom, že tohle se skutečně dělo a že opravdu sledujete příběh kdysi celosvětově známé kapely. A ona je to jen fikce. Závěr seriálu Vás rozbije na tisíc kousků abyste se mohli zase poskládat dohromady a pak si uvědomíte, že je to celé fikce a je Vám smutno ještě víc :-D. Nic to nemění na tom, že tohle je zatím asi nejlepší hudební seriál, jaký jsem měla možnost vidět. Je to plné energie, barev a skvěle to ukazuje dobu bouřlivých 80´. Jsem absolutně zamilovaná a rozhodně se k seriálu vrátím.  Moje hodnocení: 10/10

V knižní komunitě dlouhou dobu probíraná kniha, která se stala bestsellerem, ale i přesto má samozřejmě dva typy táborů čtenářů - ty uchvácené a odpůrce. Původně jsem na knihu měla zálusk taky, ale když jsem včera zjistila, že raci přistáli na HBOmax, pustila jsem si prostě film. A ten mě utvrdil v tom, že knihu už rozhodně číst nebudu.  Výpravou a hereckým obsazením je to skvost. Ostatně příběh o tom, jak jedna dívka vyrůstala sama v bažině a jak byla odsuzovaná společností jen proto, že je "jiná" asi nenechá chladného nikoho, i když je to příběh strašně předvídatelný, má spoustu ale v ději a mnohdy jsou tam vážně nesmysly, ale budiž.  Vizuálnost filmu je ale to, co mu dodává úplně jiný rozměr - herecky je Kaya naprosto skvělá, ta holka prostě umí hrát a příroda močálů to už jen celé dotváří. I tak to ale není film, který by mi v hlavě utkvěl nějak víc a měla jsem nutkání pustit si ho znovu. Možná za xy let, pokud na něj nezapomenu. Takže ve finále je to takové neurazilo, nenadchlo. Vidět to v kině bych opravdu k životu nepotřebovala, narozdíl od jiných filmů :) Moje hodnocení: 7/10

Jako milovník upírů obecně znám kompletně dílo Ann Rice a prince Lestata mám samozřejmě doma. Interview je tak filmem, který je vlastně povinností pro všechny upíromilce a přesto ho spoustu lidí kolem mě nezná, protože vznikl v době, kdy jsme byli ještě děti. Mě v 94 bylo 5 a chodila jsem do školky. K filmu jsem se dostala ale někdy okolo puberty a v ten moment se z něj stala láska. A ta přetrvala. Nádherné kostýmy, skvělé obsazení, dokonalá kamera. A dokonce to nezabil ani náš starý dobrý český dabing. A tak se k filmu čas od času vracím, protože i když ho znám nazpaměť, pořád ho v té hlavě mám. A bude tam, dokud neumřu. Tomu se říká skvělá filmařská práce.  Moje hodnocení: 10/10