Jajar

Brilatně psychologicky promyšlené dílo, které v mnoha směrech reviduje pohled na dobro a zlo. Otázka vypořádávání se s démony uvnitř nás samých mě vždycky hodně zajímala a v Dexterovi je podaná tak netradičně, morálně rozporuplně a přitom uvěřitelně, že se tomu seriálu zkrátka nedá odolat. I po několika sériích, protože tvůrci na dobré scénáristické twisty očividně nezapomínají.

Čekal jsem egoistickou nudu, ale Nespoutaný Django mě překvapil. Tarantino natočil po několika letech znovu skvělý film, který dovršil jeho posun z pozice nezávislého nadšence na uznávaného hollywoodského tvůrce se svébytným stylem. Snímek se s lehkostí vypořádává s většinou režisérových trademarků, které byly mnoha diváky nepochopeny, zvlášť v posledních letech (dlouhé upovídané scény, nekompromisní servírovaní odkazů, nečekané prvoplánové násilí). Tarantinovi se daří neustále udržovat pozornost, konzistentně stupňovat napětí a zároveň dobře bavit. Dialogy dávají smysl v rámci celku, rozvláčnou pasáž střídá akce, brutality dokreslují děj, hra s žánrovými a historickými klišé nepůsobí jako póza. Určitá epizodnost (projevující se např. v několika koncích) ve filmu nechybí. Příběhově se ale Nespoutaný Django vlastně nikdy nerozpadne. Quentin Tarantino si našel cestu k mainstreamu, aniž by se někomu zaprodal, nebo opustil vlastní originální styl. A velmi solidní kasovní zisk tomu jen odpovídá.

Nádherný film, který mě, i přes svou nezvyklou stylistiku, přenesl zpět do mých nastupujících pubertálních let. A ani tolik nevadí, že se lehce veze na vlně nezávislých movies pro hipstery.

Těžké survival béčko s nádechem hororu, které si hraje na něco víc, což jsem nežral ani za mák. Mezi Vlky se bohužel neustále cpe do realističtější, často i artovější (!) polohy, což působí poněkud směšně vzhledem plochosti k postav, nelogičnosti situací, šablonovitosti vyprávěcí struktury a nakonec i bezobsažnosti Neesonových hlášek o životě. Joe Carnahan přitom točit umí, což dokazuje hned v několika vypjatých scénách. V tomto případě bohužel platí, čím méně se debilně tlachá, tím lépe. Problém je, že debilně se tu tlachá skoro pořád.

Především snímek o střetnutí dvou postav a zároveň jejich pohledů na vyšetřování, na práci, na život. Hlavním hrdinou (alespoň to tak na první pohled vypadá) je zatrpklý novinář středního věku a zástupce klasického způsobu pátrání Mikael (výběr Craiga coby představitele tradičního hrdiny Jamese Bonda bych nepovažoval za náhodný). Na "opačné straně" stojí mladá, asociální, geniální a zároveň docela šílená hackerka Lisbeth, která si záměrně drží odstup od okolí a plést se jí do cesty se rozhodně nevyplácí. Fincher brilantně pracuje s několika příběhovými liniemi (často kritizovaný dovětek, který se objeví po vyřešení "hlavního případu", jen navazuje na skutečnosti naznačené v úvodu), chytře si hraje s diváckými očekáváními a s perfekcionistickou snahou postupně buduje základ pro celou ságu. Samozřejmě to šlo udělat jinak, ale styl mrazivé, chladné kriminální detektivky mě osobně pohltil od začátku do konce. Chci další díly!

Pro tohle mám slabost! McG se zkrátka nezapře a nabízí perfektní oldschool akční komediální jednohubku. Skvělé herecké obsazení, scénář plný dobrých hlášek a kvalitní režie na jistotu.

Epický pohádkový příběh hodně čerpající ze Scottovy Legendy a určený především pro dospělého diváka. Sanders natočil na debut opravdu obdivuhodný počin, který vzhledem k neustálé záplavě dětských fantasy (Letopisy Narnie, Zlatý Kompas) celkem potěší. Fakt dobře ale Sněhurka a lovec funguje pouze v úvodní a závěrečné části, prostřední pasáž (toulky v lese s trpaslíky) působí vzhledem k celkovému ději poněkud bezpředmětně. Osobně bych uvítal i trošku víc nadsázky (třeba na způsob Hvězdného Prachu), ta neustálá hra na vážno mě štvala. Nakonec docela koukatelná záležitost, ale na srovnání se špičkou žánru Pánem Prstenů (co do komplexnosti mytologie i propracovanosti postav) okamžitě zapomeňte.

Hodně příjemná nezávislá, feel good záležitost, která dokáže spravit náladu, zvednout ze židle a nakopnout do práce. Na celovečerní film to ale má až příliš jednoduchý rámec, spíš se jedná o roztaženou povídku.

Skvěle natočená povrchní mariňácká pakárna a také ohromně zbytečný film. Berg každopádně přesně ví co chce a jde si tvrdě za svým. Kdo si dokáže užít ryzí efektnost, bude nadšen. Divák, který při sledování nerad vypíná mozek, bude trpět. Protože jiný význam, než hraní si na vojáčky a mimozemšťany, Bitevní loď zkrátka nemá a ani mít neměla. Dialogy, postavy a zápletka fungují jen jako nutný doplněk vizuálních atrakcí, na nichž celek stojí a padá. Hrdinové představují figurky na šachovnici, které mimořádně utrousí nějakou suchou hlášku. Snímek vlastně působí jako Top Gun s mimozemskou tématikou říznutý Transformers a prvky z PC herních pecek typu Far Cry nebo Crysis. Což může krátkodobě bavit a zanechat působivý dojem, ale mnohem víc z pozice aktéra, ne diváka. Petr Berg si zkrátka zablbnul, divák si zaklepal na čelo, nebo naopak jásal dvě hodiny blahem a já mám trošku smutný pocit z toho, že jsem si nemohl zahrát taky.

V podstatě průměrný žánrový slepenec kriminálky, thrilleru a nadsazené akce s několika nostalgickými ohlédnutími do devadesátých let. Zápletka jak ze šestákového románu, postavy podle šablony a pár dobrých fórků v solidně řemeslně natočeném filmu, na kterém lze až příliš vidět ratingové ústupky.