oashi

Čmeláci se hádají, který z nich je starší. Následně najdou knihu a zlobí se, že jsou prý hmyz. A pak v knize najdou motýlky. Jenže neumějí psát.

Čmeláci našli konzervu a pochvalují si lidský výdobytek. Nastěhují se do ní, že v ní budou společně bydlet. Dojde však na vzájemný naschvál s přetopenými kamny a dojde k explozi. Nakonec, už zas přátelé, se rádi vrací muzicírovat do květu – byť mokří od deště, tak vlastně spokojeni a šťastni.

Mikeš hraje v cirkusu, a to v pohádce, postavu zakletého nezdvořilého prince, kterého dědeček u cesty zaklel do zvířete. Sestra princezna se za bratra u dědečka přimlouvá, a tak má Mikeš dědečka přesvědčit o svém chování. „Nepozdravil jsem,“ hlasí hrdě. A obhájil si to. Mikeš se před diváky zapírá a ti spekulují: „Asi jen rádio v kočičí kůži?!“

Mikeš se v cirkusu stará o všechno, i o ostatní zvířata. Starý lev Herodes už ani kočku nepřeskočí. Kluk z hlediště se mu posmívá, když v tom za ním lev leze. To však za Kludským, který se uzdravený vrátil a Mikeše prohlásil za principála. Celý cirkus pak přejmenoval na „Mikeš a Kludský“.

Do Hrusic přišla za Mikešem výprava zvířat z cirkusu. Dorazila i slečna opička Kačaba. Pan Kludský stůně a cirkus stojí prázdný, píše jeho dceruška. Ta Mikešovi zachránila život, když se kdysi topil, tak jde rád. Nakonec i Bobeš s Pašíkem jdou, i oni chtějí do světa.

Ospalé medvědy zastihli tučňáci, tak šli pod sníh spát. Přes zimu se jim zdálo o svatbách, na jaře jsou překvapení, že mají povinnosti – Malý a Velký mají syny! A z jeskyní na ně vyletěly necky a prádlo k vyprání: mladému Malému a mladému Velkému. Jako by si z očí vypadli. A i hrát si na mašinky je učili – pořádně bafat. Nostalgicky vzpomínají, jak si uměli hrát lépe, ne jako tihle mladí.

Dokument poukazuje na střet zájmů výrobců plastů. Kromě paliv si ze svých původně odpadových materiálů ze zbytků ropy po odloučení paliv zavedli přidruženou výrobu, tedy plasty. A úspěšně lidem podsunuli myšlenku, že za obaly a následné odpadky je odpovědný aktuální majitel, tedy spotřebitel. Jenže argument zní: Zákazník si chce koupit zboží, ne obal. Obal vlastně dokonce ani nechce. Dokument předvádí celý výrobní řetězec, že odpadky a obaly ze spotřeby jsou problémem sice až na jeho konci, ale příčiny se sčítají zpětně až k počátku k těžbě a rafinaci.

Jak chtěl velký medvěd sežrat malému medvědovi pečenou rybu.

Bernard a Bernard se opájejí zvuky, hluky a melodiemi lidské civilizace. A litují člověka, moralizují nad jeho odtržeností od přírody, když motoristé zas opouštějí louku. „Člověk vymyslel stroje a teď nevidí, neslyší. Ani neví, že tu jsme.“

Dva čmeláci, sousedi, se trumfují, kdo je lepším hudebníkem.

Dva čmeláci se potkali a zkoumají, čím že se vlastně od sebe vzájemně odlišují.

Tato epizoda hraje na ekologickou notu: Brundibáři řeší své odpadky, ze kterých staví pyramidy, a následně i z odpadků lidí. Poté řeší, jak nemají co jíst: odklízejí lidské smetí v přírodě ze svých životodárných hluchavek, které se pod smetím dusí.

Dokument se zabývá etickými aspekty, byť i jen čtením a interpretací DNA pacienta.