CarnTheNunya

Tempo se dá přežít, ale nebudu tomu dávat víc jak dvě hvězdy. Skoro nic se tu nehýbe.

Nic se nezměnilo. Animace stále skoro nulová. Vše ostatní je jinak snesitelné.

Animace stále hovnoidní, ale aspoň někam na začátku přeci jen narvali tu první kapitolu, která je poměrně důležitá. Epizoda zase trochu zábavnější. Ozvučení a načasování hudby aspoň nepůsobí líně jak předtím.

Vadí mi zde to stejné, co u druhé epizody. Animace je hnusná a statická, skoro nic se tu nehýbe. Není to spíš jen obrázková slideshow? V takovém případě je manga, ve které už jsem mnohem dál, opravdu lepší volba.

U první epizody jsem to ještě ignoroval, ale je tu opravdu vidět, že animátorské studio bylo opravdu líné. Statická, PowerPointová prezentace tohle jest. Postavy jsou dobře nadabované a nezní vůbec špatně. Tempo je opravdu pomalé a věřím tomu, že některé scény šly ještě zkrátit.

Teď už začíná v podstatě totožná část jako ve filmu. Myslím si, že není co tomu jak vytknout, tak ani vynášet do výšin. Někomu může sednout seriálová verze víc už jen kvůli tomu, že se prostě nechce dívat dvě hodiny na film a místo toho si dá dejme tomu třeba jeden díl za den nebo týden.

Mugen Train arc v seriálu začíná s částí, která v původním filmu vůbec nebyla, dokonce údajně nebyla ani v manze (nečetl jsem) a trošičku více nám přibližuje našeho známého a oblíbeného ohnivého Haširu, Kjódžura Rengoku. Studio Ufotable se prostě rádo předvádí a opět servíruje famózní zážitek.

Po roce jsem dostal chuť na Demon Slayera a po první sérii následuje zrovna Mugen Train arc, který jsem se rozhodl prvně dát ve filmové podobě. Film jsem si užil od začátku do konce a vlastně tak trochu jsem se při něm zamyslel nad tím, že i když je Demon Slayer dosti tuctový, ne nějak extra originální a taky obsahuje nejednu neustále hulákající postavu, tak ho stejně mám moc rád. Mugen Train je dle mého názoru skvělý blockbuster. Jak jsem již psal, tak příběh je celkem obyčejný, ale to je přesně to, co je na tom tak super - v jednoduchosti je síla, pokud ji tedy použijete správně, což se u Demon Slayera daří. Někoho by mohl možná odradit lehce pomalejší začátek, ale jakmile se film rozjede, tak je to jedno z nejzábavnějších akčních anime a pro mě se jedná i o jeden z nejlepších animovaných filmů, jaké jsem kdy viděl. Je tedy pravdou, že hlavní záporák tohoto filmu je poněkud slabší, poněvadž mu chybí nějaká zajímavá backstory, ale to mi zase třeba vůbec nebaví, protože třeba i takový Naruto a Naruto: Šippúden neměl úplně každého záporáka politováníhodného. Film se tedy zaměřuje jen na obyčejné "dobro vs zlo" klišé, které je zde opět poněkud obyčejně zpracované a ono mi to stejně nevadí, protože film mi přišel svižný natolik, že jsem si toho tolik ani nevšímal. Nejspíš ani nemá smysl se rozepisovat nad vizuálním provedením, které je zkrátka výborné. Po tomhle budu určitě koukat i na pokračování.

Pět dílů mi asi stačilo. Vizuálně asi pěkné, ale jinak to je nudné a člověk nemá šanci pochopit o co tu vlastně jde. Prostě tvůrci přišli, napadlo je udělat anime o potvorách, které se umí spojit s čímkoliv kovovým a mechanickým, ať už to je telefonní budka nebo motorka, pak k tomu jen přidali nějaké nejvíc ploché postavy a úplně nejstupidnější příběh, co jen jde. Tvůrci se na začátku nepokusili vysvětlit vlastně nic a prostě jen přišli, něco vychrstli na diváka a zase odešli. Nemám důvod pokračovat dál ve sledování.

JoJo's Bizarre Adventure je hodně rozporuplný oříšek, který není pro každého. Přeci jen není filmu, seriálu či jakéhokoliv jiného média, které by se mohlo líbit úplně každému. Už jen když se podívám na název předlohy a potažmo seriálu, tak je mi jasné, že se zde v každičké sérii bude vyprávět nějaký bizarní příběh o někom z rodiny Joestarů, přičemž opět opakuji bizarní. Jedná se vlastně jen o přiblbý dobrodružný seriál, což je ale vlastně dobře, protože svůj účel splnil a nakonec i příjemně zabavil, ačkoliv na počátku se bral možná víc vážně než by měl a ačkoliv ke konci už jsem posledním sedmi dílům dával plný počet, tak stále nemohu říct, že se jedná o něco opravdu suprového. Začnu prvně tím, co vadí více lidem a to je animace, jelikož ta aspoň zde v první sérii není ve většině scén moc propracovaná a ještě víc lidem může vadit kresba autora předlohy Hirohika Arakiho, která také nemusí sednout všem, jelikož sedmnáctiletý kluk zde může naprosto v klidu vypadat jako třicetiletá korba, což je poněkud vtipné, ale vzhledem k tomu v jakém období předloha vycházela se není čemu divit a když ještě zůstanu u kresby, tak zde někteří tvrdí, že ženský zde vizuálně údajně připomínají chlapy, s čímž tedy úplně nemohu souhlasit a to ještě není všechno Horste, protože pomluv na tuto značku je ještě daleko víc a raději je nebudu zde vyjmenovávat. Ještě za zmínku stojí stylové textové vyobrazení zvukových efektů, jenž tomuhle seriálu dodává určitý styl, který popravdě není vůbec špatný. Inu, teď bych přešel ke kvalitě příběhu a toho, co se v něm děje. Manga vychází různě, přičemž autor se rozhodl jít stylem takzvaných "partů" (částí), kdy každý part (část) je příběh o někom jiném z rodiny Joestarů a tato první série adaptuje tyto části hned dvě - Samozřejmě tu první (Phantom Blood) a druhou (Battle Tendency), přičemž bych začal tedy s Phantom Blood, který se odehrává po prvních devět dílů. Phantom Blood měl zajímavý počáteční čtyř-epizodní náběh, který ale byl pošlapán nemastným neslaným zbytkem a ve výsledku by nakonec byl jen za lepší tři hvězdy a mohlo to být víc, kdyby se to stále neslo v podobném duchu jako ty první čtyři díly, jenže to co se dělo potom se zkrátka nedalo brát vážně, ačkoliv se to tvůrci v seriálu nejspíš snaží prezentovat vážně a v manze nevím jaké to bylo. No pak následovalo veliké překvapení - druhá část s názvem Battle Tendency a tam už si autor nejspíš uvědomil, že by měl trochu víc do výsledného dílka zapracovat humor, díky čemuž vznikla zábavná a relativně vtipná battle šónen jízda, která se sice taky občas bere vážně, ale aspoň zde vážné momenty působí trochu lépe a hlavně poutavěji, přičemž (už zase opakuju nějaké slovo, asi bych měl rozšířit svou slovní zásobu) druhému partu bych tedy udělil hvězdy 4. Po sečtení, vydělení a zaokrouhlení jsem se rozhodl celé první sérii udělit hvězdy čtyři, jelikož mi nakonec JoJo celkem sedl.