5tipes

Scenáristicky a režijně velmi diletantsky zpracované. Práce s hercem i dialogem až na studentské úrovni. Nicméně hezké lokace a celkem příjemná kamera. Bohužel však i Petr Malásek jako skladatel velmi zklamal a celkový dojem z filmu je spíš lítostivý.

Bože, pro jsem si jen udělal čas ke shlédnutí tohoto filmu. Strašné, hloupé a zbytečné.

Byl jsem k tomuhle dokumentu zpočátku velmi negativně předpojatý, ale poté jsem si uvědomil, že právě dokumentaristické zpracování může na první pohled  pro některé nesympatickou herečku představit v lepším a možná i konečně pravdivém světle. Krásné bylo i střídání prostředí, atmosféra léta, lesa, vody. Velmi příjemná byla i Barbora Černošková, která je snad ještě krásnější, než paní Brožová.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Až se divím, že není držitelem žádných prestižních cen.

Chvílemi jsem se nechal příběhem unášet a občas jsem se i pousmál. Nicméně mě prostě film svým vkusem a intelektuální úrovní nijak nepřirostl k srdci. Je na něm vidět hodně práce, vizuálně je to pohledné dílo, ale místy je film hodně nudný, dějově nikam nesměřuje a ani herečky Hřebíčková, Dyková a Balzerová nevytváří kdovíjaké kouzlo. Možná je problémem i delší stopáž, film by mohl být klidně i očtvrt hodiny kratší a o nic by nepřišel. Jednání postav prostě nemůžete uvěřit a řešení příběhu je místy až trapné obsahuje příliš klišé.

Příjemný dokument pro ty, kteří mají rádi fenomenálního Libora Peška i osobnost dirigenta Ivanoviće. Rozhodně stojí za poslech i kvůli hudebním číslům - zvlášť O. Respighi. Takový portrét by si zasloužil každý regionální orchestr.

Film, který baví. Nenudí a má svkvělou dynamigu, velmi jasné záběrování a skvělé herce. Tenhle film nepotřebuje umělecká ocenění, protože má diváky! Jsem moc rád i za pár českých herců, kteří se mihli v mikrorolích.

Velmi suverénní dokument na mnohem vyšší úrovni, než bývá ve třináctkách zvykem. Překvapilo mě, jak může být Šimůnek jiný, než, jak ho jinde prezentují v komerčních televizích a bulvárech. Myslím, že i herecky a charakterově má nakonec co nabídnout.

Zuzana Burešová je sympatická žena a vyrovnává v tomto dokumentu občasné nesympatie osobnosti pana sexuologa. Rozhodně se formou i kamerou jedná o jeden z lepších dílů, ale nemyslím si, že zrovna kovid do 13 komnaty patří. To bychom skutečně mohli natočit celou sérii komnat jen o celebritách, které se léčily s kovidem. Nechci samozřejmě zlehčovat zdraví stav pana Uzla, ve svých 80 letech vypadá obdivuhodně, ale obsahově se zde myslím velmi tlačilo na pilu a ty zpravodajské komentáře byly fakt dost křečovité. Dokumentu chybí hodně půvab, poezie, lehkost. Je to dost utažené do senzací, jakoby se snad jednalo o pořad z cyklu Gejzír. Komnaty v posledních měsících postrádají osobitost a jdou trochu proti dokumentaristickému řemeslu do suterénu prašivé publicistiky.

Trochu uměle vytvořená komnata, kauzální záležitost s rukama je jistě důležitá epizoda v životě mistra Brabce, nicméně si nemyslím, že je to téma pro 13. komnatu. Alespoň se ale Brabec dožil svého dokumentárního portrétu. Škoda, že obrazově, tedy hlavně kameramansky a světelně a režijně je to taková (odpusťe mi to slovo) "prasečina".