Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Fantasy

Recenzie (11)

plagát

Serge Gainsbourg (2010) 

Upřímně, o Gainsbourgovi jsem nikdy před tím neslyšela, ať už z internetu tak i ze svého okolí. I přes to mě k němu zavedl Doug Jones, když jsem si projížděla jeho galerii. Film mě už podle plakátů a trailerů zaujal. Vždycky mě biografické filmy zajímali, ale tenhle snímek má v sobě něco speciálního a výjimečného. Ale přiznám se, že kdyby ve filmu La Gueula aka alter ego Serge vynechali, asi by mi u toho něco chybělo a pravděpodobně by mě film ani tak nenadchnul. La Gueule je prostě skvělý charakter, ať už co se týče jeho extravagantního vzhledu, nebo jeho drzé povahy (i kvůli tomu jsem neodolala, a pustila se do jeho cosplaye, nemůžu se dočkat, až ho dokončím a zahraji si na Animefestu s ním na klavír 😳) Film díky němu dostává nový rozměr, a mrzí mě, že se na konci úplně vypařil. Pokud by měl Joann Sfar někdy v plánu udělat čistě komiksovou serii jen o Sergovi a jeho démonovi, určitě bych jí neodmítla, nehledě na to že Joannovi komiksy absolutně zbožňuji. O Serge jsem se po filmu začala dost zajímat, a jeho hudba mě silně pohltila. Uznávám, že po té, co jsem si četla kolik skandálů udělal, tak by mi nevadilo kdyby se jich víc projevilo i ve snímku, asi tu ale spíš šlo o jeho aférky s ženskejma, protože ty si tu své místo opravdu našli. Co se týče kulis, kamery a hereckých výkonů, chválím všechno, opravdu moc povedené a každá ukázaná doba působí dosti přesvědčivě. Vřele film doporučuji a přála bych mu, aby nebyl tolik za těch 10 let zapomenutý...

plagát

We've Forgotten More Than We Ever Knew (2016) 

Můj bože... proč mi o tomhle skvostu někdo neřekl dřív. Upřímně mě na celý film nalákal hlavně Jones, kterého neskutečně obdivuji, říkala jsem si podle traileru, že to může být zajímavé postapo, trochu něco ve stylu mini filmu: I, Helios (2013). Film mě ale neskutečně nadchl. Za prvé, filtr, kamera, kulisy tvoří úžasnou postkapitalistickou atmosféru, ovšem je v tom něco nového a svěžího. Kombinace zdevastovaného světa a retra je opravdu skvělá a moc pěkně se oba styly doplňují. A za druhé mě snímek dost ohromil i tím, že vlastně nevíte, o co celou dobu vlastně šlo. Máme tu pár vodítek, ale celkový příběh, co se dělo nebo nedělo, je už jen na vaší fantazii. Kdo byl ve skutečnosti ten muž v bazénu, kdo byli ti ,šťastní lidé', co zničilo celou zemi, kde se vzali dvě budovy... od teorii, kde se vlastně vše odehrává jen v jakém si snu Louisy Krause, až po sektu které přivezla své ,šťastné lidi' aka oběti, po vir který celou dobu s Dougem manipuloval... je toho tolik o čem se dá přemýšlet. Proto mě tento film nadchl. Trochu mi to připomíná takové ty hry, kde si skupina lidí z random slov vytváří postupně svůj příběh, a teď se jen čeká na vás, jaký si pro něj vytvoříte konec. Čím víc nad filmem přemýšlím, tím víc ho miluji, a tím víc mě i mrzí, jak je snímek neskutečně podceňovaný a v podstatě zapomenutý. Myslím, že by si určitě zasloužil větší pozornost.

plagát

Podoba vody (2017) 

Něco tak úžasného jsem již dlouhou dobu neviděla, celková nálada filmu je absolutně dech beroucí. Je vidět, že herci si skvěle sedli, krásná hudba a kamera, kulisy a celková scéna je skvěle atmosferická. Je škoda/ironie, že spousta lidí vidí jen film ,kde si to hlavní protagonistka rozdává s rybou'...

plagát

Čo robíme v temnotách (2014) 

(Spoilery?) Už od začátku jsem měla z filmu smíšené pocity. Na jednu stranu originální nápad, na druhou stranu nudné rozehrání příběhu a nijak zajímavé postavy. Jediný kdo mě z celé party docela zaujal, byl Peter, ale k čemu to bylo, když se tam za celou dobu objevil tak třikrát a potom out of nowhere uhořel...? Všechny postavy mi splývají do jedné velké mastné koule, film jsem viděla před pár hodinami a už ani nevím jak se jmenovali... Všechno se děje tak nějak z ničeho nic, film nemá vůbec žádnou dějovou linii, něco se trochu ,nakousne' (haha, pun) na začátku, pakt to budeme celý film ignorovat a potom z ničeho nic se to zas zmíní na konci. Sem tam nějaký ten vtip padl, ale po většinu času jsem se bohužel spíš nudila. Moc mě neoslnili ani kulisy, pár záběrů na ulici a pakt pár uliček v domě a takhle furt dokola. Mrzi mě to už jenom kvůli tomu, protože jsem filmu dávala vysoké ambice (přátelé mi ho už dlouho dobu doporučovali). Nemůžu si pomoc, ale celkový nápad jaký film naznačil mi přišel mnohem, MNOHEM, lépe zpracovaný seriálem který jede od minulého roku na Netflixu. Postavy jsou více výraznější, sympatičtější a nejsou tak ploché. Celkové kulisy i kostýmy také působí pestřejším dojmem. Zatím co u filmu jsem se zasmála jen párkrát, u seriálu jsem pro chlámala každou epizodu, protože i přes to, že již od začátku působí seriálová verze lehce bizarně, přes to vás rychle dokáže v táhnout do děje a rychle si oblíbíte postavy. Když už tu tolik mluvím o těch postavách, vezmu např. právě již dříve zmíněného Petera a Barona ze seriálu, jelikož jsou to postavy, které se sobě dosti podobají a měli by mít i podobnou historii. Jaký vztah si jen k Peterovi může divák vytvořit... prostě jen nějakej vošoust ve skříni, kterej na začátku sežere slepici, kousne Nicka (podle všeho by měl být Peter dosti klíčovou postavou, jelikož on byl ten který (skoro) ze všech upíry udělal) a pakt zničeho nic umře... Baron je na tom podobně. Zničeho nic se objeví, zakousne služku, udělá menší bububu na ostatní, pakt si zas zaleze do rakve, kde odpočívá až do šestý epizody, kde nakonec taky umře. Dalo by se říct, že je rozehraný stejně jako Peter, nějak. Ale u Barona to funguje mnohem lépe. Ať už chcete nebo ne, to jeho ,bubu' na začátku prostě nějak zafunguje, takže si ho v hlavě fixnete, jako toho nelítostného pána temnot (v tom vás i po celou dobu hlavní postavy nenápadně ujišťují) a potom se z něj během chvilky stane sjetej pošuk, který křičí ,Dáme si dalšího pánaka!', jde na párty a nakonec si ještě zazpívá karaoke s Nadjou zatím co vás zahlcuje fakty, že je to vlastně jen osamělej, starej, znuděnej, ňufatej (ano, myslím že Baron je roztomilej, no a?) upírek. Proto mě jeho smrt o to víc mrzela. V kostce: Seriál mi příjde geniální a skvěle udělaný, film na mě působí jen jako parodie (i přes to, že byl udělaný dřív než seriál) Netvrdím, že by to byl absolutní odpad a že by se měl při nejlepším spálit zaživa (stejně jako Peter), ale neberu to jako něco převratného a skvělého, na co bych se musela dívat každý den znova a znova.

plagát

Hotel Hazbin - Pilot (2019) (epizóda) 

Stále mám na HH trochu smíšený názor,... Příběh sám o sobě je podle mě dost nápaditý a okatý na to, aby se z něj dalo vyždímat co nejvíc epizod a co nejvíc sarkastického humoru a, ovšem záleží, jak celá skupina seriál pojme, buď to dopadne ve stylu South Parku/Simpsnových - ironický, sarkastický humor, stále ale v každé epizodě je něco na zamyšlení a naráží na problémy jak v osobním životě, tak i na politiku atd. A nebo Griffinových - Další seriál pro ,dospělé' který, jak samotní tvůrci South Parku řekli, ,By dokázala vymyslet i opice' Ale popojedeme... Celková epizoda mi příjde až přespříliš rychlá (a dost často uřvaná), v podcatě kolikrát ani nemůžete mrkat, aby vám něco neuniklo, to samé platí pro detailnost některých scén, neříkám, je to super vidět tolik maličkých detailů/eastereggů ale když máte na to si je prohlédnout 5 sekund, tak si jich vlastně ani moc neužijete a v tu chvíli ztrácí veškerý význam. Styl animace je zajímavý, stejně tak jako artstyle, se kterým si Vivziepop dokážou již dlouhá léta lidi spojit. Barevné schéma mi sem tam příjde trochu nudné, stále se opakuje červená, černá, sem tam žlutá, nějaká ta hnědá... ale od toho se dá předejít, však jsme v pekle, no ne? Songy jsou poměrně chytlavé, a např. ,Inside of every demon is a rainbow' působí trochu až bizardně ale zároveň (ať už chcete nebo ne) vám uvízne na dlouho dobu v hlavě. To nejduležitější: Postavy. Pro mě zásadou pro dobrý seriál, je především postava. Miluju, když se bezhlavě zamiluju do jedné z posádky, dokážu s ní cítit, stále si dokola přehrávám v hlavě její hláška atd. atd., ale tenhle ,pocit' ať se snažím sebe víc, prostě u žadné z postav necítím. Nesoucítím s ní, je mi jedno jestli je Charlie smutná, Vaggie naštvaná a nebo je Husk na mol, u téhle party je mi to vlastně nějak fuk, prostě si dělejte co chcete, jen prosím neřvěte a neotravujte (každá matka na své děti in nuthshell). Holt, pokud se scénáristé nechytnou za nos a neudělají nějakou změnu, která vše postaví na hlavu (ale v dobrým), pro mě Hazbin Hotel bude pravděpodobně navždy jen jako jakási vymývarna mozku, kterou si pustíte, když nemáte co na práci nebo potřebujete vypnout a na nic nepřemýšlet...

plagát

Zelená vajíčka se šunkou (2019) (seriál) 

Já tenhle seriál prostě jedním slovem miluju! Upřímně, když jsem se poprvé dozvěděla o tom, že Green eggs and ham dostane svůj vlastní kreslený reboot, neskrývala jsem nadšení, ale zároveň jsem byla trochu skeptická. Originální knížka od Dr Seusse, je postavená na krátkém a banálním příběhu, kde Sam přijde za Guyem do jeho příbytku a začne mu nutit zelené vajíčka se šunkou. Kamkoliv Guy před Samem prchá, tam ho Sam pronásleduje a stále dokola a dokola mu danné jídlo nutí, až Guyovi nakonec rupnou nervy a ochutnáje, v tu ránu zjistí, že pokrm je ve skutečnosti výborný. Konec. Jak by se z něčeho takového dal udělat kvalitní seriál který by zachoval původní myšlenku ale zároveň nabídl divákovi něco nového? No, a povedlo se to, a to vyloženě skvěle! Postavy jsou příjemné s reálnými emocemi a problémy, příběh je zábavný a nikdy nemůžete nic odhadnout dopředu, svět jakoby přesně vypadl z jedné Seussových knížek, i humor se zde povedl, nejdřív jsem se trochu bála, že i kdyby sem tam se nějaký joke povedl, stále zde budou převládat vtipy ve stylu: ,Hah, jak bychom mohli děti ještě pobavit? co jen mají rádi? AHA, vtipy o prdech! Hahahaha', obavy ale okamžitě zmizeli po prvních 10 minutách první epizody. Humor je lidský a milý zároveň, po celých 30 minut vám na tváří tkví úsměv, který né a né dolů. Myslím, že seriál může bavit snad každou generaci. Jedinou věc kterou ale musím vytknout, je to otravné intro. ,Watch me backflip' může fungovat jako song někde na letní párty, ale né jako znělka pro seriál. I animace u intra mě něčím silně vadí. Intro prostě nemusím a mrzí mě, když během pár prvních sekund mám chuť ho přeskočit. Ovšem to je jen taková moje menší výčitka, a však, je to jen intro, seriál samotný je výborný. Nemohu se dočkat na druhou serii!

plagát

Škatuliaci (2014) 

Vždy jsem milovala stopmotionové filmy a vždy je milovat budu, Škatuláci aneb Boxtrolls ani tentokrát nejsou vy jímkou. Přiznám se, že když jsem poprvé (někdy tak v roce 2014 nebo 2015) viděla tento snímek, moc výrazně mě neoslovil, pamatuji si, že se mi líbil, ale po letech se mi absolutně vykouřil z hlavy. Teprv až teď jsem úplnou náhodou opět na Škatuláky narazila, byla jsem překvapena jak moc mě film chytil za srdce a hned druhý den jsem si ho s chutí pustila ještě jednou. Film svým osobitým stylem, vzhledem postav a krásným příběhem mě dokáže za jakékoliv příležitosti pobavit a přinutit k úsměvu. Ve filmu snad není ani jediná scéna, která by mě nebavila či bych u ní na chvíli ztratila pozornost, po celou dobu do vás film hustí svůj bizarní a přesto milý příběh a ani na chvíli nezpomalí. Musím pochválit i český dabing, který zde na rozdíl od ostatních pohádek (u kterých je kolikrát dabing opravdu k nevydržení), je opravdu povedený. Hlavně Ladislav Županič, jako Archibald (Penelope) Chňapal předvedl skvělou práci.

plagát

Beetlejuice (1989) (seriál) 

Já prostě Tima Burtona miluju. Jeho okatou fantazii a neotřelý styl, ovšem jeho filmový Beetlejuice, mě nějak zvlášť nenadchl. Ano, myšlenka zajímavá a originální, skvělý humor ale prostě to nemělo takovou šťávu, kterou jsem si představovala (už jenom z toho důvodu, že ,hlavní postava' je tam dohromady jen nějakých 20 minut). Kreslená verze mi již ovšem přirostla k srdci. Líbí se mi jak je zde povedeně ukázaný vztah mezi Beetlejuicem a Lydiou, a upřímně, pokud se doopravdy někdy v kinech objeví BJ 2, tak budu jen tiše doufat, že bude jeho příběh naladěný v podobné notě, jako byl tehdy kresleňák.

plagát

Umbrella Academy (2019) (seriál) 

Bohužel jsem originální komiks nikdy nečetla. Ano, již několikrát jsem po něm pokukovala na různých eshopech či přímo v obchodě, ale nikdy jsem se k němu officálně nedostala. I přes to, že jsem originální příběh nečetla, seriál mě neskutečně pohltil, zežvejkal a nechtěl vyplivnout zpátky! Tenhle seriál má prostě šťávu. Od efektů, přes charaktery, po příběh. Postavy působí sympaticky hned od prvního dílu. Miluju v jakém stylu se seriál rozvíjí, neskutečně nepředvídatelný, cynický, vážný a zároveň občas až nehorázně skvěle ironický. Postavy jsou vtipné a dokážete s nimy soucítit mezitím co máte pocit, že už je roky znáte. Doopravdy jsem si seriál zamilovala a nemohu se dočkat na druhou serii ❤️