SlcnDrsnak3

Povím vám jednu pohádku, co není tak úplně pohádka, ale je to spíš příběh, který se stal. Každý ví, že věk při promítání filmu od 15 let se v kině přísně hlídá. Není už dnes ani možné pustit dítě s rodičem či kýmkoliv starším. Mnoho lidí, možná nikdo, však neví, proč tomu tak je.

Před několika lety se promítal film, jmenoval se Černý telefon. Kvůli událostem, které vám teď vylíčím, byl ale film stažen z kin a úplně vymazán z jakéhokoliv povědomí. Nenajdete jedinou kopii na internetu, nenajdete ho vůbec nikde, ani pokud budete hledat velmi dobře nenajdete jediného člověka, který si tento film pamatuje. Jak si ho pamatuji já, není podstatné.

Nejsem totiž tak úplně člověk. 

Byl to horor, velmi dobrý, přístupný klasicky od 15 let, většina patnáctiletých by si však na film ani netroufla. Pokud někdo přišel, bylo to jen pár individuí, strachem vycvičených a otrkaných. Byl to den, kdy byla velká návštěvnost. Kino bylo plné, popcorn lítal vzduchem, rodiny s dětmi se hrnuly na filmy jako jsou Mimoni nebo Ovečka Shaun. Zároveň však byl jednou denně uveden právě film Černý telefon. Díky plnému foyer zmatkujících rodin a křičících dětí si nevšiml uvaděč otce a dcery, kteří mu podali lístek na sál 6, kde se promítal film pro děti nepřístupný. "Hezky se bavte." Prohodil a podal dvojici lístky zpět. Nemohl si nevšimnout nepříjemného pohledu dítěte. Dívka vypadala jakoby týden nespala. 

"Zajdeš se ještě vyčůrat, ano?" Řekl otec dítěti. "Mi se ale nechce čůrat." Oponovala dívka.

"Ale bude se ti chtít. Nebudeš potom odbíhat. Zajdeš si teď." Odpověděl otec rázně.

Sál byl skoro prázdný, kromě otce a dcery v něm mohlo být maximálně deset dospělých. Nikdo si nevšímal okolí, každý si hleděl svého, chroupal popcorn nebo se mazlil na sedačkách.

"Tati, mám žízeň." Konstatovala nezaujatě dívka v půlce filmu. "Můžu si koupit pití?" Řekla to podivně a bez emocí. 

"Dítě bláznivé, voda je tu drahá, běž se napít z umyvadla, to ti musí stačit. Ale buď hned zpátky, slyšíš." Dítě se bez odpovědi zvedlo a šlo. Když se vrátilo, otce nenašlo. Nijak se tím však netrápilo, ačkoliv dívce mohlo být takových šest let. Sedla si na místo a koukala se dál.

Den probíhal jako každý jiný, ale jen do doby, než všichni lidi odešli. Poslední filmy pomalu končily, manažer ještě prodlužoval parkovací lístky zákazníkům a vřele se s nimi loučil se slovy "Přijďte zas." Kino bylo připraveno k zavření, zbývalo ještě zkontrolovat prostory multikina, jestli se neopozdil nějaký opilec a jestli je vše v pořádku. Ale vše v pořádku nebylo.

Sál 1 - v pořádku. Sál 2 - v pořádku. Sál 3 - "Haló, je tu někdo?" V pořádku. Sál 4 i sál 5 na tom byly stejně. Stejně, jako každý den. Manažer vešel i na sál 6 a žertovně zavolal. "Haló haló!" Hned se zamyslel nad tím, že pokud by se tam někdo schovával, stejně by se neozval. Ale člověk nikdy neví. Sál vypadal taky v pořádku, většinou se při této kontrole nic zvláštního nenajde, jen občas nějaký zapomenutý ožrala nebo individuum, na které se zavolá ochranka a je to. Když odcházel, zastavil se ve dveřích. Jakoby slyšel pohnutí záclony před plátnem a slabé zafoukání. Vrátil se zpět a zahleděl se do toho místa. Záclona se lehce hýbala. "Je tam někdo?" Zavolal v domnění, že si z něj někdo tropí žerty. 

"Mám žízeň." 

Když to uslyšel, zpozorněl. Nějaké dítě se tu asi schovalo. "Haló, kdo je to? Kde máš rodiče? Mám ti donést vodu?" Znervózněl.

"Voda je tu drahá, napiju se z vodovodu." Slyšel dítě, a záclona se zavlnila.

A dost. Rozběhl se k ní a odtáhl ji. Nikdo. Nic. V tu chvíli se z jeho vysílačky vydral škrčivý zvuk. Rychle ji zapnul a zavolal ochranku. Když přišli, rozsvítili na sále a prohledali společně celé kino. Nic však nenašli. Kdyby něco potřeboval, tak ať je prý zavolá, ale teď pro něj nemůžou více udělat. Kdyby někdo hledal dítě, mají alespoň stopu. Najednou měl pocit, že si to snad celé vymyslel. Třeba blázní a vůbec nic neslyšel. Zašel ještě zkontrolovat toalety. Otevřel znovu všechny kabinky a když odcházel, lekl se. Z pravého umyvadla se pustila voda. Přiskočil a hned ji vypl. Už toho měl dost. Vyběhl, nebo spíš přímo vystřelil ven, zavřel kino a spěchal domů. Noční události mu však nedaly spát.

Druhý den měl směnu jiný manažer. Po probdělé noci mu to však nedalo a zavolal do práce, jestli je vše v pořádku. O nočních událostech předešlého dne jim ale neřekl, nechtěl vypadat za blázna. Zmínil pouze pokažené umyvadlo na dámských záchodech. 

"Ano to umyvadlo bylo ráno plné vody. Přetekla až na zem a dlouho se to uklízelo. Bylo nějaké ucpané. Musíte to hlásit." No vždyť to přece hlásím, rozčílil se, ale hned se jeho rozčilení změnilo spíš na děs. Něco není v pořádku. A nebo je to jen pokažené umyvadlo. Je to jen pokažené umyvadlo. "Napiju se z vodovodu" Znělo mu však stále v hlavě.

Umyvadlo se nepodařilo nikdy opravit. Dodnes se voda občas samovolně pouští, i když vodovod nejeví žádné známky toho, že by s ním bylo něco špatně. Od té doby občas vysílačky všech zaměstnanců škrčí, obzvlášť v blízkosti sálu 6, ale mnohdy i jinde. Alarm únikového východu na sále 6 se spouští, často se však nenajde nikdo, kdo by dveře otevřel. Několikrát se alarm rozezněl i v noci, kdy už byli všichni zákazníci pryč a sál byl prázdný. 

Nebo nebyl? 

Nikdo neví, co se tehdy přesně stalo, po dívce se nikdo nikdy neptal. Zaměstnanci kina jsou ale přesvědčeni, že tady stále je, její mysl je jakoby rozbitá, je to přízrak, nebo duch, který v kině přebývá a i když nemá zlé úmysly, upozorňuje nás navždy, že filmy nepřístupné do 15 let by se neměly brát na lehkou váhu.

Cožeee, že Černý telefon začíná zase v kinech? No, hodně štěstí.

Byla jednou jedna Lucinka a ta jednou šla, zakopla o vzduch a zlomila si nohu. Proto nemohla přijít měsíc do práce. Měsíc před tím měla takzvaný covid (měsíc v kuse) a když se z něj vyléčila, dostala ho znovu ještě dvakrát aspoň na měsíc pokaždé. Lucinka dělá totiž vše na 100%. Když je zdravá pracuje každý den, když je trochu nemocná pracuje každý den a když je nemocná hodně, nepracuje vůbec. Když nepracuje vůbec, myslí jen na práci a moc se těší, až bude zase moci pracovat. Lucinku vystihuje film Žiji, abych pracovala (nezaměňovat s pracuji, abych žila - kdyby Lucka nežila, vůbec nepracuje). Lucka působí jako malé rozkošné štěňátko, ale dokáže být drsná tak, že vás to ani nepřekvapí, protože víte, jak je to s čivavama. Děkuji za pozornost

Byl jednou jeden Lukáš manažer. Lukáš nás nemá rád, proto se rozhodl kino a pozici manažera opustit a nechat nás napospas manažeru Patrikovi. (Všichni tu umřeme). Možná jen nemá rád teplo, protože se na pozici manažera ani neohřál a je pryč. Nějak se mi to ale nezdá, protože je to naše sluníčko. Když ti něco řekne, máš 50% šanci, že je to pravda, nebo že to máš opravdu udělat. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji dělat salto vzad. Lukáš rád hraje hry, pantomima se však na směně příliš neosvědčila. Nikdy se neptejte Lukáše kdy jdete domů, mohli byste být příjemně překvapeni. S každým dotazem se vaše šance na upřímnou odpověď snižuje (pokud to ještě jde). Z důvodu GDPR zde musím, tedy chci uvést, že Luky je nejúžasnější, nejdokonalejší a nejkrásnější. Děkuji za pozornost

Byla jednou jedna Gabča, která měla krásné jméno, ale jí se nelíbilo, tak se nejradši kde může nazývá jako velký stavitelský stroj se kterým si hrajou kluci v hlíně. Bagča je nejlepší na baru, protože ji zaučovala Terez. Bagča a Terez ale nemůžou být kamarádky, protože Bagča chodí všude pozdě a Terez chodí všude brzo, tak když by se chtěly sejít, bude muset Terez na Bagču dvě hodiny čekat, protože přijde sama o hodinu dřív a Bagča o hodinu později. I přes tuto chorobnou vlastnost je Gabča jedním z nejhodnějších lidí co znám. Je zatím milá na zákazníky, protože je tu krátce. Jako koníčku se nejraději věnuje psaní si směn na dny, kdy si domluvíme jakoukoliv akci. Gábinka je v kině nejdůležitější žena, protože je jediná, která zvedne beginu coly, proto je nezbytná na každé směně. Děkuji za pozornost

Byl jednou jeden Marek. První informace, kterou všichni měli, než Marka poznali bohužel byla, že je to synovec od Karly - paní generální, proto podobně jako Patrika, Marka mají všichni rádi. Shrnula bych to tak, že Marek se nezdá. Je to prostě velký borec. Největší borci si kupujou mléčný řez a to je přesně náš Marek. Děkuji za pozornost, konec pohádky

Byl jednou jeden Spáča, který je bohužel jedním z lidí, kteří se mě už nikdy nezbaví. Patrik je v kině tak dlouho, že ještě pamatuje doby, kdy byl jen jeden druh nachos a tak je pravděpodobně jediný, který dokáže správně reagovat na poznámku stoletého zákazníka, který tvrdí, že chce "ty nachos, co tu byly vždycky". Patrik o mně ví věci, které ví málokdo, a pamatuje doby, kdy jsem ještě nepracovala jako uklízečka (opravdu jsem nikdy nepracovala jako uklízečka). Zažili jsme toho spolu mnoho a pokud bychom se přestali kamarádit, asi bych musela přestat pracovat v Cinestaru. Všichni ho mají rádi, protože bude nový manažer. Pokud má Patrik Spáča svoji sarkastickou náladu, tvoří společně s Leou nejděsivější pár pro mrzuté zákazníky, či brigádníky. Dle dávného výzkumu je Patrik navíc člověk, kterého by si každý bývalý brigádník vzal na pustý ostrov, naštěstí je těmto dobám konec, protože na jeho místo nastupuji já. Děkuji za pozornost

Byla jednou jedna Leontýna, psáno s měkkým krátkým i, aby to znělo jako princezna a ne jako kdejaká bílá paní. Leontýna měla být věčný uvaděč, měla cca 250 hodin za týden a její nejčastější věta byla vznešená jako její jméno: "dem dom". Vsadím se, že radši, než konfrontovat s Leou na uvaděči, pokud zrovna porušujete pravidla, byste prodali zákazníkovi střední nachos. Bohužel jako věčný uvaděč vydrží jen Kuba Proske, proto Lea přesídlila na bar, kde se usadila rychle jako kukačka v hnízdě stehlíka. Myslím, že Leontina by s přehledem zandala pozici generálního manažera Cinestaru Anděl. Děkuji za pozornost

Byl jednou jeden Dominik. Dominik je prostě nejlepší. Je to zaručeně nejlepší zaměstnanec v Cinestaru, který začíná na Dom. Je to skvělý kamarád, a vezme ti směnu i když už sám v ten den směnu má. Dominik totiž pracuje za dva. Když byl ještě miminko, už se mu zdálo o tom jak bude pracovat v kině. Možná to bylo proto, že jeho mamka jedla každý den popcorn, a tak jeho životní cesta byla předem dána. Dominik chodí do kina nejradši sám, protože ví, co je dobré a ví, že lidi stojí za houby. Říká mi Terezko a to je na něm to nejhezčí. Doufám, že si to přečte a bude mě mít ještě radši a bude vědět, že je jeden z mála brigádníků u kterých mám přezdívku na fb. Dominik na rozdíl od Danyho ví, že budu jednou slavná a bohatá a podle toho se taky chová. Je to dokonalý muž, kromě toho, když nepřijde na zkušebku nebo na mě po práci nepočká i když to slíbí (ač sarkasticky). Děkuji za pozornost

Byl jednou jeden Daniel a ten si mě odebral z oblíbených na ČSDF. Myslí si, že když se nejmenuju jako postava z Marvelu a Hry o trůny zároveň, nejsem dost dobrá. Možná ho sere, že nesnáším Pelíšky, nebo mi závidí, že nezním jako zpívající vorvaň když zpívám písničky z Mamma mii. Možná se stydí, že je to jeho oblíbený film a přitom je hetero a nechce mít už se mnou nic společného, protože toto tajemství mi bylo odtajněno. Taky si myslí, že mu nekecám, že jsem neviděla Foresta a další filmy a považuje mě za méněcennou. Měl by si mě dát zpátky do oblíbených, protože až budu slavná a bohatá, mohla bych si na to vzpomenout. Známosti jako já se jen tak nezahazují. Měl by ale vědět, že ač mě už nemá rád, je pořád jeden z prvních tří nejčastějších návštěvníků mého ČSFD profilu. Děkuji za pozornost, konec hlášení