CrazyMarty

Michael Mann je pod dlouhé době zase zpět a přichází s životopisným dramatem o Enzu Ferrarim. Za poslední dobu se podobně laděných závodních pecek ukázala hned celá řada (Rivalové, Le Mans '66, Gran Turismo) a ve správných rukách jde o kolikrát velkolepý úspěch, ale povedlo se to i tady? Příběh pojednává o letech 1957, kdy společnost Ferrari po 10 letech krachuje a jejich naděje na spásu je vítězství letošního italského automobilového závodu. Aby toho nebylo málo, Enzo Ferrari, naše hlavní postava, řeší také manželské problémy, smrt syna a zatajování mileneckého života. Mann i přes svůj pokročilý věk, momentálně 80, stále umí natočit poctivý film s dobrými hereckými výkony, místy moc hezkou kamerou a věrnými kostýmy či kulisami padesátých let. Jen je škoda, že samotná hlavní postava Enzo Ferrari, kterého ztvárnil Adam Driver, na rozdíl od svého jména řidičem není a je to trochu škoda. Vím, že film je dle předlohy a snaží se být věrný, ale ostatní závodní bijáky mají právě tu výhodu, že za volantem našim hrdinům v závodě skutečně fandíme. Kdyby se film tedy více zaměřil na závodníky, asi bych byl šťastnější. Zde jsou postavy totiž téměř vždy naprosto stejné a moc nevystupují ze své šablony. Ferrari je postarší businessman, který řeší problémy své firmy a zároveň se snaží starat o své dvě ženy, které se navzájem ale neznají. Driver je skvělý herec, jeho italský přízvuk mi ve snímku dost seděl a chopil se role truchlícího otce a bývalého závodníka dost dobře, jen to není tak dobře napsaná postava, se kterou bych soucítil. Jeho manželka je sice stále krásná Penélope Cruz, ale věčně zamračená a máte z ní pocit, že se snad snaží svému muži zkazit každičký den. Ostatní postavy jsou pak poměrně neprokreslené a u závodníka, kterému bychom měli co nejvíce držet prsty, víme asi jen to, že jeho přítelkyně je hezká a on je asi dobrý závodník. Bohužel si mě snad žádná postava pořádně nezískala. Nejedná se však o žádnou katastrofu, jen jsem asi čekal trochu více. Filmu uděluji 3/5.

Novozélandský režisér a scenárista Taika Waititi se po čtvrtém Thorovi vrací k menším komediálním příběhům připomínající předchozí snímky jeho tvorby (například ztřeštěný Hon na pačlověky). A musím říci, že to rozhodně není na škodu. Film pojednává o fotbalovém týmu Americké Samoy, který v roce 2001 nechvalně proslul drsnou prohrou 31:0. Tým se chce kvalifikovat na mistrovství světa a potřebují tedy alespoň, jak už název napovídá, jeden osudný gól. Právě proto se pokoušejí najít nového trenéra, kterým se stává Thomas Rongen (Michael Fassbender). Ten i přes svou nelibost místní fotbalisty trénuje a nakonec se možná něco naučí i on od nich. Řekl bych, že jde o hezkou zábavnou podívanou, při které vám 104 minut uteče snadno jako míč na hřišti naší bandě. Tento sportovní kousek není ničím vážným nebo výjimečným a dobře to ví. Je sice o lásce k fotbalu, ale zároveň ho vlastně spíš trochu degraduje a kouká se na něj jako jen na hru a ne na věc, kterou každý hráč musí nutně žít, jako to je u spousty jiných věcí s podobnou tématikou. Je zde spousta vtipných momentů, za které vděčíme právě tamním zvyklostem obyvatel Americké Samoy no a poslední asi půlhodinka je pak asi nejlepší částí celého filmu, kde i přes celkem očekávané finále o přesně mířenou střelu do brány (ok, tohle byl poslední fór o fotbale). Snímek svým vtipným pojetím skutečné události a určitých vážnějších momentů připomíná starší klasiku Kokosy na sněhu, ale jen těžko říct, jestli i tento film nakonec dosáhne stejného statusu do budoucna. Prozatím film vidím na příjemných 3/5.