Vicco

Nejlepší nekomediální seriál, co jsem dosud viděl. Fakt. Co je na něm tak úžasného? Nebudu říkat, že všechno, i když bych nelhal, ale vypíchnu hlavně tři věci. 1. Vývoj postavy Waltera Whitea. Z tak trochu ušlápnutého ale dobráckého táty od rodiny se víceméně sběhem řady okolností stane děsivé monstrum a my máme možnost tu proměnu kousek po kousku sledovat - především to, jak je každá sebemenší změna jeho charakteru uvěřitelná a s ohledem na okolnosti pochopitelná. 2. Napětí. Obvykle se mi nestává, že bych si u filmu nebo seriálu najednou uvědomil, že samým napětím jsem zapomněl dýchat přesto, že mám ústa otevřena dokořán. Atmosféra diváka naprosto vtáhne a i po skončení mi chvíli trvalo, než jsem su uvědomil, že sedím v obýváku a to všechno jsem zrovna neprožil, ale jenom viděl v televizi. Obzvlášť při mistrovské scéně s vlakem si nešlo pomoct než dýchat za postavy. 3. A nakonec to úplně nejlepší. Absolutní nepředvídatelnost děje. Klišé se tomuhle seriálu nejen vyhlo, ono vůbec neexistuje ve stejné dimenzi. Už po pár scénách jsem rezignoval na předvídání děje. V některých filmech děj ke konci spěje do určitého očekávaného zakončení, ale najednou se stane nečekaný zvrat a vše dopadne jinak, proti všem diváckým očekáváním. Seriál Breaking Bad je těmito momenty nabitý. Snad nikdy jsem si neříkal: "Cože? To vole!!", jako při sledování Waltových dobrodružství. A právě tohle diváka usadí k obrazovce a nepustí. Tohle především. Ale abych jen nechválil, dovolím si jednou malou výtku. Seriál se rozjíždí trochu pomaleji, a tak je první série ještě takovým brouzdáním v bazénku. Ale za to, jak se vše v následujícíh sériích neskutečně rozjede, to moc rád odpouštím a chci dát šest hvězdiček, ale ono to prej nejde. Tak dávám těch nejpětkovatějších pět.