Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (237)

plagát

Nejsem do tebe blázen (2014) (seriál) 

Prima, svěží, na oba hlavní protagonisty se skvěle dívá (možná to bude tím, že mi Jimmy připomíná mýho oblíbenýho Paula Bettanyho ;)). P.S.: Druhá série už bohužel není tak zábavná :/

plagát

Nepodplatiteľní (1987) 

Moc nechápu tak vysoké hodnocení, postavy mi přijdou příšerně napsané a děj naprosto nahodilý (například náhodný výběr členů Nessova týmu) až pitomý (vyhrožování Al Caponovi). Dokonale se ztotožňuji s některými již napsanými komentáři - "Kevin Kostner, amaterský příslušník finanční policie, který neví, kde mu stojí hlava, se najednou setká s policajtem, který ví, kde a kdy se přesně jaký podvod bude konat a co je třeba udělat, ostatní jen následují a nikdo se na nic neptá..." (MZZ) a "Sean Connery má pochybnou čest pronést cca 3 minutový monolog složený z pouze z frází a klišé." (spoonman). Hlavně v akčních scénách mi navíc přišla hrozná hudba, scéna s kočárkem bylo jedno velké WTF a na scénky z Nessova rodinného života se nedalo koukat.

plagát

Hra o trůny (2011) (seriál) 

Nemyslím si, že bych automaticky dávala přednost předlohám před adaptacemi, ale u seriálové verze Game of Thrones se čím dál častěji přistihuju, že nahlas pronáším věty typu "tak takhle to teda vůbec nebylo", "proč ji sakra přejmenovali?" a podobně. Myslím, že v knížce bylo věnováno spoustu prostoru popisování vztahů mezi jednotlivými postavami a jejich myšlenek, což bylo pro děj naprosto klíčové. V seriálu něco takového chybí a je to znát. Děj působí zkratkovitě a osekaně (a to říká i přítel, který knihy nečetl), není poznat, kolik času mezi jednotlivými událostmi uplynulo a hlavně člověk kolikrát nechápe motivace postav. Přijde mi, že v knihách je poznat, že většina charakterů je hnána současným nebo minulým utrpením a když to ve filmu chybí, tak to prostě nefunguje tak, jak by mělo.

plagát

Wish I Was Here (2014) 

Strašnej doják ;). První půlka na čtyři hvězdy, druhá... doják ;)

plagát

Avengers 2: Vek Ultrona (2015) 

Některé vtípky a scény jsou naprosto boží (například pokus o zvednutí Thorova kladiva :)), ale jakmile se začne víc mluvit, připomíná film spíš telenovelu... zejména pak rodinné scény Hawkeye jsou k nepřečkání dlouhé. Taky mám pocit, že hrdinové většinou vůbec neřeší nějaké civilisty, ale pak najednou zapáleně prohlašují, že zachrání všechny do jednoho, i kdyby je to mělo stát krk, což mi přijde poněkud nekonzistentní... a ačkoli mi většinou nevadí nějaké to mordování a drancování :), scény typu "schválně, kolik se toho dá zničit za pět minut", mi přišly zbytečné. Obsazení jsem předem nestudovala, takže Paul Bettany potěšil :)

plagát

Sopranovci (1999) (seriál) 

Seriál je to návykový a zřejmě i dobře udělaný, ale pro mě osobně čím dál depresivnější. Už pár sérií si říkám, že být v takový společnosti bych vážně nechtěla. Stačí se jen špatně narodit nebo potkat nesprávný lidi a je to... a ty mafiánský rodinný vztahy, uáá! P.S.: Nejen, že je to jeden z nejdepresivnějších fimových počinů, co jsem kdy viděla, ale i nejneuspokojivější! Viz. závěrečná scéna O_o.

plagát

V kráľových záhradách (2014) 

Alane, mám tě ráda, ale tohle byla hrozná, patetická nuda. Aspoň že sis ji k nám přijel sám uvést, takže projekce byla přece jenom zážitek ;)

plagát

Det perfekte menneske (1967) 

Rozhodně mě film iritoval míň než jeho věčně opakované ukázky v Pěti překážkách ;). Takhle se to prostě dá brát jako filmové filozofické zamyšlení, občas dokonce docela příjemné.

plagát

Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) 

Mám slabost pro šílenosti, ale asi poněkud jinýho druhu ;). A jak skončila chudák Magda, br...

plagát

Kým si po nás príde (2007) 

Trochu jsem se bála, co tam budou kluci vyvádět, ale dopadlo to nad očekávání dobře... doufám, že nikdy nebudu vědět, že umírám, ale kdyby jo, snad si vzpomenu na tenhle film a spáchám taky nějakou takovou šílenost :)