LucillaK

Moc se o automobily a o celý ten průmysl nezajímám, ale tohle je pro mě starý dobrý pořad, který sleduju už nějakou tu dobu a přesto vždycky vylepší náladu. A jako bonus sympatický Clarkson, May a Hammond. :))

Ano, ano! Naše poněkud "zvláštní" rodinka opět na scéně. I přesto mám více v oblibě ten černobílý seriál - tuším z roku '64. Ale nemohu zapomenout na skvělou mamushku - vždycky si dělám srandu z té scénky. Černý humor taky nechybí, i když některé části by chtěly trochu vylepšit. Nejraději mám strýka Festera a Wednesday. Samozřejmostí je, že ostatní postavy jsou také naprosto výborně ztvárněné. Pro mě nestárnoucí klasika.

Satira? Asi jo. Ale především velký antipolitický kalibr. Seriál o špetku lepší.

Pěkný, lehoučký, ale především skvělý film s mojí Audrey. Prolínající se skladbou "Moon River". Konec romantický a nádherný.

Politicko-průmyslová selanka. Očekávala jsem "jeden den" napříč architekturou, krásou Británie a každodenním režimem některého z měst, i třeba nějaké ty tipy na méně známé a dobré destinace. Pár částí se dalo sledovat v pozoru (např. letecké záběry), ale většinou jsem se nudila. Británii miluju a milovat budu. Francouzi to neměli točit.

Musím říct, že originálnější povídkový film jsem nikdy nezhlédla. Pět příběhů v pěti taxících a pěti lokalitách. Osoby obyčejné i neobyčejné jedoucí kdoví kam. Jízda Helmuta Grokenbergera a Yoya mě naprosto dostala - ať už tím, jak Helmut pískal na píšťalky, nebo jak do taxíku nastoupí Angela, začne se dost hlasitě hádat s Yoyem a Helmut jen tiše přihlíží. I na toho Itala jsem nezapomněla! :) Režisér Jim Jarmusch natočil opravdový skvost.

U toho se přímo rozplýváte (jestli ne, tak já rozhodně ano). Podle mého názoru naprosto bravurně zpracované dílo s výborným Alanem Rickmanem, který by dokázal poutavě "přednést" i telefonní seznam, a také se skvělou Emmou Thompson, která to všechno velice dobře dokresluje. O dvou ztracených milencích a jejich opětovném setkání. Prostředí a jednotlivé části s klíčovými pohyby tam výborně sednou. Hlasem Rickmana by se dalo prostě léčit. To je filmově zpracovaná báseň Christophera Reida.

Maďarská "rodina", kterou stíhá jeden velký chaos. Utahaná matka, snažící se splnit všechny povinnosti - zavést děti do školky, kroužků, řídit celou domácnost. Negativita skoro VŠUDE. Jakmile jsem vyšla z kina, držel se ve mě takový divný pocit. Člověk by měl prostě vědět, jak prožít svůj život.