Elio

Smutné, ale neskutečně nadějeplné. Nikdy jsem Johnyho Deppa neměla v lásce a jako kapitán Jack Sparrow mi nepřirostl k srdci jako jiným. Tenhle film jsem si koupila čistě náhodou, protože byl zrovna ve slevě (chabá to motivace, ale bez toho bych se k tomuhle pokladu nedostala). Jako sběratelka starých dobrých DVD jsem si tedy tento kousek ukořistila domů a od chvíle, kdy jsem ho poprvé se zmuchlaným kapesníkem v ruce zkoukla, se zařadil mezi moje srdcové záležitosti. Je to takový ten typický film, který je výborné si pustit, když máte mizernou náladu a chcete se v ní pěkně rochnit. Na diváka dýchá fantazie, hravost, radost ze snění, které jsou stavěny do kontrastu k realitě a zkostnatělé společnosti tehdejší doby. Je zvláštní, že po každém zhlédnutí se cítím dokonale psychicky vyždímaná, ale zároveň naplněná nadějí a radostí. Nevím, jestli je to tím provázejícím příběhem Petra Pana, který je ve filmu hmatatelně přítomný. Nevím, jestli je to Barrieho povahou, která ve vší všednosti a šedivosti nachází kousky střípků fantazie a nezvyklosti. Ať tak či tak... tohle dílo je pro mě zosobněním fantazie a naděje. I když s přívalem slz. Hodně, hodně slz.