Adiemus

Tomu filmu schází příběh. Na herce se hezky koukalo, ale prakticky neměli co hrát.

Šoda, že režisér neměl jasno, jestli chce točit komedii nebo drama.

Film skončil a já seděla, zírala na závěrečnou scénu a na titulky s jedinou myšlenkou: to je nářez! Aha, ona se na výrobě podílela i Británie... Nabízí se příbuznost s Shankem, ale v tomto filmu je naprostá absence naděje. Není to dobrá zpráva o stavu "civilizované" Evropy.

Nejsilnější pro mě byla scéna, kdy Axel učí sešlost u svých rodičů židovský tanec. Konec mi už tak silný nepřipadal, i když celý děj k němu směřoval, ale o tom už se zmínil wer4.

Zvláštní; Harper Leeová napsala pouze dvě, i když skvělé knihy, ale veřejnost se o ní daleko víc dozvídá jako o dlouholeté přátelkyni Trumana Capoteho. Sandře Bullockové role slušela, stejně jako Danielu Craigovi tmavé vlasy; a mně se zpracování příběhu líbilo o fous víc než Capote.

Místo očekávaného skutečně dramatického střetu náboženství versus homosexualita vzniklo sterilní a nudné dílo s rozplizlým koncem. Zaplaťpánbůh za Prayers for Bobby apod. Hvězdičku si zaslouží jen (byť kýčovité) záběry přírody.

Degradace vkusu, amatérismus na entou. Kolik že to vydělalo peněz?

Určitě by bylo zajímavé vidět ten příběh jako celovečerní film, ale obávám se, že by se rozplizl a ztratil sílu.

Už ve filmech Billy Eliott a Donaha! jsem si všimla, jak Britové dokážou navodit atmosféru záběry průmyslových staveb. Ovšem tady to dotáhli skoro k dokonalosti střídáním s úhlednými ulicemi, kde bydlí movitější vrstvy.

Ten film nemá drajv, všechno je podáváno nějak ospale, zpomaleně.