Adiemus

Navzdory rádobyatraktivnímu tématu tak nějak instantní. Nebýt prolínání dvou časových rovin, jako by šlo jeden z případů komisařky Lescautové.

Jestliže v detektivce supluje napětí pouze hudba, je něco špatně. Herci zvučných jmen se po plátně pohybovali jako mátohy, a ne protagonisté akčního filmu. Ještěže aspoň scenérie stála za zhlédnutí. Chudák Nesbo.

Zajímavý námět, který úplně pohřbilo amatérské zpracování, které nemůže vyvážit pohled na westernově neokoukanou krajinu a kvalitní hudba. Zvláštní, že v tomtéž roce vznikla excelentní Velká země, ve které se rovněž objevuje konflikt mezi dobytkáři a zemědělci, ale i rodinné rozepře. Ovšem zatímco ve Velké zemi má jednání postav logiku, v tomto filmu jsem nad jednáním hlavních protagonistů nevěřícně kroutila hlavou. A ke všemu předvídatelný konec...

Kupodivu se tu nikdo nezmínil o tom, že nejde o původní scénář či nápad, ale o téměř věrné zfilmování povídky či novely. Bohužel si nevybavím, kdo ji napsal. Šlo totiž o jednu ze tří či čtyř povídek zahrnutých do kdovíjak pojmenovaného titulu. Nicméně si pamatuju, že v dotyčné povídce nebyl dvojníkem opraváře aut  Václav Neckář, ale - ač nejmenován -  Karel Gott. Za sebe tedy považuji Moskalykovu volbu hlavního představitele za prozíravou, a protože považuji za převedení povídky do filmové podoby za poměrně zdařilé (samosebou v tom hraje roli i kus nostalgie), hodnotím tak, jak hodnotím. A i když je Neckářův účes vážně příšerný, stačí se podívat na dobové fotografie například Jiřího Schellingera a je jasné, že jde o tehdejší módní trend.

:-)

Stopla jsem po 10 minutách. Jen pro zajímavost jsem koukla na konec - a dopadl podobně, jak jsem čekala. Vůbec poprvé mi Kate Winslet lezla na nervy.

Nebýt té příšerně otravné písničky, přidám hvězdičku.

Dost mě děsí, že se už před pár lety natočil film, který svědčí o úpadku současné civilizace. Přiznávám, že jsem neměla sílu na souvislé sledování, ale to, co jsem zaznamenala, mi bohatě stačilo. Prostě odporné. Už nikdy víc!

Pohádku pro děti si přestavuju jinak.

Bezesporu Krejčíkův majstrštyk. Dát dohromady tolik skvělých spolupracovníků (Mahler, Liška, Ondříček) a zajistit bezchybné obsazení (pardon, casting), nebylo určitě snadné. Jen nechápu, proč mezi výčtem těch, kdo se na filmu podíleli, není uveden Karel Laštovka, autor všech půvabných portrétů E. D., ale i Franze Josefa. Snad byl na indexu anebo vadila jeho sexuální orientace, kdoví. Nenadála jsem se, že po silném zážitku kdysi v druhořadém, dnes už neexistujícím kině Slavia, budu mít stejný, ne-li silnější zážitek při zhlédnutí tohoto filmu po několika desetiletích doma, leč stalo se. A jako tehdy ve Slavii musím ocenit to, proč byl tehdy film prakticky na indexu a proč je (bohužel) pořád aktuální. Osobně bych ho povinně pouštěla některým současným rádobyumělcům. "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. - ...a nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejmul zpěvy..." atd. Znají ti "rádobyumělci" tyhle texty?