Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Sci-Fi

Recenzie (1 336)

plagát

Faktor strachu (2002) (relácia) 

Jihoafrický Faktor se v mnoha věcech liší od svých stejnojmených bratříčků. Předně tu máte po celou sérii jednu skupinu soutěžících, ze které každý díl odpadává ten nejslabší. V první řadě si soutěžící fandili a slovně se podporovali - nevídané. Druhá řada zase překvapí řadou neskutečně šovinistických keců ze strany (špatného) moderátora i mužských soutěžících - v tu chvíli jsem byla vděčná za americkou verzi, kde by takové uražlivé hovadiny neprošly. No a poslední věc, kterou se Faktor strachu Jižní Afrika liší, je bohužel fakt, že působí mnohem amaterštěji než ty ostatní: výběrem soutěžících, soutěžemi, vizuálem. Kde jinde byste asi našli dámu, která do téhle soutěže jde, ačkoli se bojí vody (!) a výšek (!).

plagát

50/50 (2011) 

Zastávám názor, že nenajdete moc filmů, ve kterých by všechno fungovalo tak, jak má. 50/50 je jedním z těch zářných příkladů, kdy marně hledáte kaz. Smrtelně vážné téma je tu podáváno s nadhledem (pravda, možná trochu předvídatelně) a místy i s vtipem. Film bezesporu táhne Joseph Gordon-Levitt, který hlavní postavě dává sympatické kouzlo hodného kluka, kterému se dějí ošklivé věci. Fajn. Ano. Pobavilo. Bohužel nadšení se nedostavilo a do svého top tenu tenhle film dát nemůžu - nemá přesah, morální apel, message, zkrátka přesah. Proto "jen" čtyři hvězdy.

plagát

James Bond: Skyfall (2012) 

Bond si k padesátinám nemohl vybrat lepší dárek. Skyfall je totiž jednou z nejlepších bondovek vůbec. Už úvodní potemnělé titulky naznačují, že tentokrát tu půjde o víc než o lepé děvy, exotické lokace a střílení (ale nebojte, i tyhle motivy tu najdete). Skyfall je o věčném boji mezi novým a starým: máte tu šéfku M versus politika Malloryho (Ralph Fiennes!), který jí kecá do toho, jak vést tajnou rozvětku. Máme tu očividně unaveného a stárnoucího Bonda versus mladou krev Q (konečně!) - počítačového geeka. Máme tu padoucha s klasickým motivem pro páchání zla, který ale používá ultramoderní techniku. Tenhle motiv prostupuje celým filmem. Mendes kombinuje bondovská klišé s novými přístupy. Na jednu stranu tu máme Severine - klasickou bondovskou krasavici, která zmizí stejně rychle jako se objevila. Na druhou stranu tu máme ultimativní bondgirl: samotnou M! Tentokráte je tu za dámu v nesnázích, což ale nijak nesnižuje její morální sílu a autoritu. Mendes navíc dává divákům malé dárečky: nejenže se tu objeví starý dobrý Aston Martin, ale vrací se i tradiční bondovské postavy (samozřejmě v moderním balení). Jen dodám, že film je úžasně natočený a vypadá zatraceně sexy. Na Bonda nepadá nebe, stojí v plné síle na vlastních (britských) nohou.

plagát

Homeland - Zradca (2011) (seriál) 

Říkejte si, co chcete, ale silných ženských hrdinek v seriálech nikdy není dost. A tajná agentka Carrie je skvělá a zajímavá postava. Je chytrá, schopná, emancipovaná... a v jistém smyslu slova poškozené zboží, protože jí tak trochu hrabe (a má na to potvrzení od doktora). Když začne být obsesivně posedlá myšlenkou, že bývalý voják Brody, který se právě vrátil z pekla iráckého zajetí, vlastně spolupracuje s teroristy, rozjíždí se zajímavá špionská hra na kočku a na myš. Jenže kdo je tady ta myš a kdo kočka? Kdo si s kým hraje a kdo předstírá? Líbí se mi, jak klasický špionský koncept tvůrci okořenili ženskými prvky a nejde tu jen o tvrdé agenty FBI, zlé teroristy a namakané vojáčky. Claire Danes její postavu žeru každou minutu - když honí zlé hochy s pistolí, když je citově zranitelná i když je psychicky hroutí. Tenhle seriál staví na paranoi vybudované po 11. září a překvapivě silně se trefuje do černého.

plagát

Chata v horách (2012) 

To bylo... nečekané. To, co začíná jako moderní bratranec Evil Dead a podobných (včetně klišé výběru postav nebo toho hodně divnýho chlapíka u benzínové pumpy), se ke konci rozkročí tak doširoka, že se z toho nerdovští fanoušci musejí pučůrat blahem. Zábavné, hravé, moderní (ba až postmoderní) a přitom stále děsivé. Musím upozornit i na povedenou satyru na dnešní posedlost reality show. Tenhle film vás unese tak, že si ani neuvědomíte ty logické chyby. Ale který film je nemá, že...

plagát

Prometheus (2012) 

Ridley na spoustě detailů a scén dokazuje, že točit stále umí. Po prvním shlédnutí jsem ale nevěděla, co si o něm mám myslet, protože jsem samozřejmě měla určitá očekávání, která film nenaplnil. Ano, vizuálně film vypadá skvěle, ano, Fassbender má za androida Davida na kontě další skvělý herecký výkon, ale pak zase vidíte scénu, ve které se postavy chovají jako v teenagerské vyvražďovačce. Jako by ve filmu cosi chybělo. Jako by ho zlí studioví bossové sestřihali do jiné verze, než chtěl Ridley (ano, už se to ohrává). Ale po shlédnutí tohoto vysvětlujícího videa (http://www.youtube.com/watch?v=D7CChfYoO_I&feature=relmfu), které diskutuje mnohé body, které nás ve filmu mátly, uznávám, že na Prometheovi je toho víc, než se na první pohled znát. Druhému dílu se nebráním.

plagát

Pozemšťan (2007) 

Co byste dělali, kdyby vám váš kolega sdělil, že je prakticky nesmrtelný a pamatuje dobu Sumeřanů nebo Buddhy? Parta inteligentních lidí se hodinu a půl na tohle téma baví - a není to nudné, ačkoli jsou většinu doby jen v jedné místnosti. Tenhle film je poklidný, zábavný, stimulující, asi jako když se sejdete z partou starých dobrých přátel. Na zadek se neposadíte, ale bude to zatraceně fajn.

plagát

Box (2009) 

Sci-fi s velmi staromódním námětem jako z doby, kdy na vrcholu slávy byli Clarke a Bradburry a jejich méně slavnější kolegové, kteří místo wow efektů raději psali něco jako filozofická zamyšlení o podstatě lidskosti. Tenhle přístup může fungovat skvěle i dnes, ale musí mít i cosi navíc (zdravím Battlestar Galactiku). The Box ale opravdu působí dojmem, že byl natočený v sedmdesátých letech, kdy se má odehrávat (proč vůbec?). A místy je poměrně chaotický a vy se ptáte, co se to sakra právě děje. Dejte tomuhle filmu šanci, jen pokud milujete staré scifárny.

plagát

Snehulienka a lovec (2012) 

Díky bohu, že tenhle film má alespoň zlou královnu Ravennu v krásně ďábelském podání Charlize Theron. Ravenna je posedlá svojí krásou, ale film nám nabízí i jakýsi psychologický background pro její posedlost - krása a mládí jí ve světě mužů dává moc (díky ní koneckonců svedla Sněhurčina otce a stala se královnou). Líbili se mi ale její cynické poznámky vůči mužským postavám - jako by té ženské už x-krát někdo zlomil její malé ubohé srdéčko a proto se stala tak zlou a zatrpklou. Moc bych si přála, aby téhle postavy bylo ve filmu víc. Místo toho sledujeme už stou variaci na Sněhurčin příběh. Variaci bez velké invence a mdle vyprávěnou. Dokonce i chemie mezi Sněhurkou a lovcem je nulová... Jsou spíš jako bratr a sestra. A přitom v tom příběhu vidím potenciál - mohl být o muži zlomeném tím, že přišel o svou milovanou ženu, zlé královně zlé proto, že jí bylo už mnohokrát ublíženo, a mladé nevinné dívce, která by mohla vnést do jejich temného světa trochu toho světla. A přitom by se zamilovala do svého kamaráda z dětství Williama (aka "Prince"). Mohla by to být úžasná, temná variace na klasický příběh. Bohužel není. Tenhle film zklamává mnohá očekávání, ale díkybohu alespoň funguje natolik, že napoprvé ho v pohodě dokoukáte. Jo a je věčná škoda nevyužitého importu z Británie - trpaslíků. Pod tím heavy makeupem ani nemohli hrát.

plagát

Havran (2012) 

Obyčejná detektivka bez chuti a zápachu či momentu překvapení. Vše je ale tam, kde to má být - díky rozpočtu film vypadá celkem fajn, herci hrají svůj slušný standard (přiznávám, že nejzajímavější mi přišla neokoukaná Alice Eve v roli blonďatého andílka v nesnázích). Jedinou ingrediencí navíc je postava Edgara Allana Poa, která je tu tak odpojená od normálních lidí, že se chvíli ptáte, zda náhodou ty vraždy na motivy Poových povídek nepáchá sám Poe, protože už mu definitivně hráblo. Film vás chvilku nechá v nejistotě, ale vcelku záhy zjistíte, jak na tom jste. Žádné velké nadšení ani emoce, jen rutinní řemeslo. Ale dobře odvedené. PS: Už probůh někdo Luku Evansovi řekl, že nemá charisma? Nechápu, ten chlap umí celkem hrát, vypadá skvěle, ale vyzařuje z něj jen velké nic...