Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (1 871)

plagát

Rage Against the Machine (1997) (koncert) 

Pro začátek musím předeslat, že Rage Against the Machine zbožňuju. Jejich první album považuji za jednu z nejlepších desek rockové historie. Bohužel tenhle dokument složený s živých nahrávek z různých koncertů asi hudební fajnšmekry moc nepotěší. Jednotlivé záznamy jsou totiž velice odlišné kvality. Zatímco záznam z Rock Am Ring je bezchybný, záznam z festivalu v Readingu je žalostné technické a obrazové kvalitě. To samé platí pro záznam z Pinkpopp festivalu. Jinak je samozřejmě výkon RATM bezchybný. Zack de la Rocha má v očích upřímný vztek a tak jeho řádění působí autenticky. Tom Morello je coby kytatrista hodně osobitý a skvělý.No a na base Tima Commerforda celá hudba stojí. Jejich koncert na živo musí být geniální záležitost. Tento dokument však ne. Obstojí pouze jako zajímavý záznam skvělých koncertů, ne jako dobrý film.

plagát

Rok koně (1997) 

Je pravda že Jim Jarmusch coby dokumentarista zde moc nezazářil. Zajímavých informací o skupině Crazy Horse je ve filmu minimum. Pár slov o vzniku, pár vět o bývalých členech a spousta nesmyslného tlachání. Použití ručních kamer filmu také moc nepřidává. Ostrý záběr by člověk pohledal. Ale scény z koncertů, to je fakt síla. Co bych dal za to, vidět tyhle chlápky v téhle formě naživo. Hned úvodní sklada Fucking Up je totální masakr. Neil Young hraje na kytaru s neuvěřitelnou suverenitou. Chvílemi jeho extatická hra vypadá jako by se odputával od svého těla a prováděl jakýsi šamanský riutál. Žádné laciné reprodukce stuidových nahrávek tón po tónu, ale bezbřehé mystické variace na původní skladby. Young by se ale nikdy nedostal do podobných epilepticky vypadajících tranzů, nemít po boku ostatní členy se kterými si na pódiu neustále vyměňují energii. Hudebně tedy neskutečná pecka a to i přesto, že se hrají spíše „dvojkové“ skladby, protože živě je to úplně o něčem jiném.

plagát

Rozpútané peklo (1997) 

Dosti nezáživný katastrofický film. První část je vlastně jen nudné čekání na to, až se konečně NĚCO seběhne a když už na TO konečně přijde, je to krátké a nezáživné. Postavy jsou napsány trapně podle klasické šablony, akční scény jsou pitomé až trapné. A konec, takový prostě nečekáte, protože film vlastně skončí, než se stihne něco odehrát.

plagát

Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan – Išin šiši e no Requiem (1997) 

Seriál neznám, ale přesto považuji tetno filmečej za dobrou anime. Oproti jiným anime sice trochu pokulhává zpracování, a tento styl malby mi zrovna nesedl, ale jinak je vše v pořádku. Scény soubojů jsou tradičně dorbé, jak je tomu ve většině anime. Příběh je také silný. Vypovídá o charakteu a mentalitě samurajů. Námět je podobný, jako podstatně horší neanimovaný film Last Samuraj - povstání a odboj.

plagát

Sedem rokov v Tibete (1997) 

Annaud je celkem nenápadným filmařem. Jeho jméno většina lidí asi nezná a přesto stojí každý jeho film za pozornost. V tomto případě se pustil na tenký led, když zpracoval citlivé téma okupace Tibetu. A myslím, že to zvládnul perfektně. Jeho filmy se vyznačují řemeslnou precizností. A to platí i zde. Takovéto snímky často vyhrávají Oscary. Okázalá výprava, davové scény…už to bývá v Hollywoodu vstupenkou do síně slávy. Annaud navíc přihodil morální a politický rozměr, čímž si však možná podřezal větev. Myslím, že film kritizující Čínu by nedostal hlavní cenu, ani kdyby byl opravdu nejlepší. Mezinárodní vztahy se tak asi promítají i do světa filmu. Jako milovník hor oceňuji velmi věrohodně zvládnuté horolezecké scény.

plagát

Stará dáma a holubi (1997) 

Nářez. Úplný úlet. Chomet je génius. Předchůdce Tria z Bellevile si zaslouží plný počet bodíků. Nápady, originalita, vtip to všechno je to užito vkusně a vyváženě. Nemám jedinou výtku.

plagát

Súkromné neresti (1997) 

Samozřejmě, že je to strašná prča, ale film sám o sobě zas takový zázrak není. Hlavní hrdina se zde někdy prezentuje až křečovitě správňácky a své soky jako ultra kretény, bez špetky smyslu pro humor. Larry Flint je podobný a lepší.

plagát

Šakal (1997) 

Na tomhle filmu jsem si nedokázal najít nic pozitivního. Jeho největší devizou je obsazení. Úvodní titulky navozují dojem konspirace, či aféry přesahující významem studenou válku. Po nich však přijde silně podprůměrný film. Fanoušky Bruce Willise ještě tak mohou zaujmout jeho převleky, jinak je to ale bída. Je to zejména vinou silně podprůměrného scénáře. Divák nechápe smutek hlavních postav, když zemře ruská majorka a ani pohnutku, která vede policistu, k propuštění Geera, protože mezi nimi probíhá jen minimum kostrbatých dialogů a jejich zblížení působí trapně nevěrohodně. No a závěrečná přestřelka dopadne tak hloupě, že by se za takový "zvrat", nemusela stydět leckterá jihoamerická telenovela.

plagát

Titanic (1997) 

Titanic je nekomplikovaný film s banální romantickou zápletkou a černobílími postavami. Psychologie postav nikdy nebyla Cameronovou silnou stránkou, být to nějaký středně rozpočtový film, asi by si zasloužil být rozcupován. Jenomže to natočil právě James Cameron, který je spíše geniální manažer nejspíše s diktátorskými sklony, než umělec. Do filmu nalil spoustu peněz a je to vidět. Je totiž natočen s takovou precizností, že před tím nelze než smeknout. Kdysi jsem film viděl na VHS a nějak mě celkově minul, ale teď jsem viděl doma na blu-ray 3D konverzi a spadla mi čelist. Teprve z této verze lze film plně docenit obrovský kus práce, který byl na filmu odveden. Ze záběrů je např. patrný každý ozdobný reliéf, záhyb šatů nebo snad i dřevo s jakým byly obloženy zdi. Ale hlavně celé prostředí lodi působí nesmírně autenticky a poctivě. Troufnu si říct, že zde se žádný papundekl nekoná. Ve 3d prostě jste tam. A co se akce a samotné katastrofy týče, je film dokonalý. Lépe to již nikdy nikdo nenatočí. Takže i přes určitý despekt k laciné romanci, dávám plný počet. Jsem sice příznivcem spíše klubové filmové scény, ale film je uměním iluze a ta je zde absolutní.

plagát

U2: PopMart Live From Mexico City (1997) (koncert) 

Popmart turné mělo velkolepou výpravu. Avšak ve stínu předešlého ZOO Tv se jeví jako příliš zbytečně pompézní. Třeba sjíždějící citrón už je trošku moc, ten by se mi hodil spíše k Madonně. Také kostýmy - kovbojský Edge je sice odkaz vtipný videoklip Discothéque, ale na koncertě si tento image ala Village People mohli odpustit. Unplugged vložka působí, před megalomanskými kulisami nepatřičně chudě. Za silné okamžiky považuji Gone, Please a závěr - One. Pop považuji za velice vydařenou a moderní desku.