kinej

Celkem slušná komedie, která stojí na velice originálním nápadu a také na skvělém herectví De Nira. Mafiáni mu prostě padnou jako ulití, protože ať již je hraje v jakékoliv situaci, vždy působí až mrazivě věrohodně. Zde je jeho typické drsňáctví konfronotváno s humornými situacemi a nutno podolnout, že to funguje. Bohužel ve scénách, kde De Niro není film ztrácí, ale o to víc se vždy lze těšit na jeho nástup na scénu. Billy Crystal je dobrý nahazovač, ale bez postavy Paula Vittiho by byl poloviční.

Tento dokument je vlastně o jediné několikavteřinové scéně Epizody IV, která byla nově prodloužena (tj. nově se natočili dva záběry na poušti), restaurována a doplněna o digitální efekty dewbacků. Je zajímavé sledovat kolik práce dalo maníkům od Lucase předělat cca 5 vteřin filmu. Člověk může mít různé výhrady vůči tomu co Lucas na svém díle nově napáchal, ale zrovna tato scéna je ku prospěchu a nelze mu upřít, že je to perfekcionista a profík.

Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo.

Andrej Rublev není jen tak obyčejný žviotopisný historický film. Mnohem více, než na život Andreje Rubleva se zaměřuje na vykreslení života V Rusku 14-tého století. Pomáhá chápat ruskou historii a popisuje události, které formovaly tvrdou náturu ruského národa. Byla to doba, kdy víra znamenala vše a zároveň nic, kdy lidský život neměl téměř žádnou hodnotu. Myslím, že Andrej Rublev by mohl klidně sloužit, jako sociologické sonda té doby a to i přesto, že se režisér nevzdal uměleckých postupů. Rublevův život je snímán jen jako podružný sled událostí a na prvním místě jsou dějiny. Nájezd Tatarů na ruské městečko je pojat krutě a to i bez nějakých velkých filmových efektů a filmové krve. Působivé. Jen je mi líto pobíhající hořící krávy a koně spadlého z věže, jež evidentně polámal nohy, než ho kdosi probodl kopím.

Námět je určitě zajímavý, jenomže děj se bohužel v průběhu strhává směrem k přiblblé hollywoodské romanci. Když si člověk představí děj v kostc:, příběh robota, který se chce stát člověkem, aby mohl milovat, dostane patetické melodrama. Když k tomu přidám provplánovitou hudbu Jamese Hornera, kde autor vykrádá sám sebe (Braveheart), řítí se film něka do oblasti, pojmenovatelné špatný vkus. Co film zachraňuje jsou opravdu mimořádné speciální efekty, které jsou natolik vymáklé, že film drží nad hladinou. Spielbergovo A.I., je rozhodně mnohem lepší.

Parker natočil hodně povedený noir film se vším co to obnáší. Protáhlé stíny, skřípající ventilátory, velkospotřeba cigaret. Vše co má být noir žánrovém filmu zde je. Navíc jsou na příběh umě naroubovány motivy satanismu a voodoo a všechno dohromady to tovří výbronou detektivku, originální právě svým mystickým rozměrem. Jediné co bych vytknul, a to je asi hodně subjektiví, je určitá zmatečnost v závěru, kdy na nás řežisér pálí rozluštění zápletky s kulometnou kadencí. Závěr mi tak zamotal hlavu, že si nejsem jistý, zda-li jsem film skutenčě pochopil správně. Jinak Mickey Rourke je jako detektiv Harry Angel skvělý a Lisa Bonet je jako voodoo tanečnice ďábelská.

Sice nemám rád klasické hollywoodské velkoprodukce, ale tenhle film mi připadá trochu jiný. Není to jen kalkul, ale je v něm i něco víc. Úplně geniální je kamera, od počáteční kresby na začátku až po fenomenální záběry pouště. Je to pastva pro oči. A příběh mi taky sedí.

Celkem zajímavé dílko, nesoucí rysy Rggiovo tvorby. Zatímco v "qatsi-trilogie" se Reggion a Glass vypořádávají s lidmi, zde vystavují na odiv krásy přírody, jako by to byla alternativa k jeho ostatním filmům.

Podle mně je Amimatrix mnohem mnohem mnohem lepším filmem, než Matrix 2 a 3.

Pěkná malba, příběh nic moc.