Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (1 871)

plagát

Mzda strachu (1953) 

Takový kvalitní dobrodužný film ze staré školy v tom dobrém smyslu slova, který je trošku šmrnclý politikou, což mu lze přičíst jedině k dobru, protože mu to dodává určitý sociální náboj. Prvních cca 40 minut obsahuje mnoho nadbytečných scén, ale jakmile se šoféři rozjedou s nitrákem na korbě, těžko se budete odtrhávat. Film je řemeslně kvalitně natočen, má skvělou výpravu, takže působí velmi autenticky. Žádného z herců moc neznám, ale jejich herecký projev je sympatický a přirozený a není afektovaný jak bývá u některých francouzských filmů zvykem.

plagát

Nabiť a zabiť (2006) 

Něco mi říká, že nebýt tento film tak hvězdně obsazen, asi by upadnul do zapomění, nebo by spíš ani nevzešel do vědomí. Přeci jen je takovýchto kriminálek dost a této na rozdíl například od Snatch, něco schází. Asi je to tím, že se bere až moc vážně, schází trošku víc hlášek, které by film odlehčili aby tak divák nemusel přemýšlet nad tím, že je film položen až na samotnou hranici hodnověrnosti. Jinak je to ale dobrá podívaná, se spoustou zajímavých tapet a zajímavým příběhem.

plagát

Nabúchaná (2007) 

Tato komedie je jedním z mých největších filmových zážitků poslední doby. Podle mého jde o takovou menší revoluci v žánru romantických komedií. Většina těchto komedií je tak stupidní, až se skoro stydím za scénáristy, že plodí takový hnůj. Ale zde je vše skvělé. Pocit studu se nedostavuje. Postavy jsou přirozené, ne jak přes kopírák podle ostatních filmů. Scénář není dementní. A i přesto, že je zde klasický happy end. Inteligentně a realisticky jsou zde rozebrány partnerské vztahy. Vše vyznívá přirozeně, bez křečovitosti a navíc je to opravdu zábavné. Už bylo na čase udělat v tomto zatuchlém žánru průvan. Ten už sice dělal Kevin Smith, tento snímek je však mnohem zábavnější. Například scéna, kdy hlavní hrdina "prozře" je zde vyřešena velice originálně, ale nebudu spoilit.

plagát

Na dně (1957) 

Oproti jiným Kurosawovým filmům tenhle pokulhává technickým zpracováním. Není tak vizuálně působivý jakoostatní mistrovad díla. Také zde v průběhu filmu absentuje hudba, což je škoda, protože ta vždy tvoří silnou stránku Kurosawy. Na druhé straně zde všichni herci předvádějí kocert, takže to film, společně se zajímavým příběhem vytdvihuje z průměru.

plagát

Na dno vášne (1997) 

Almodóvar je skvělý vypravěč. Dokáže i jakkoliv i nevěrohodné příběhy vylíčit tak, že působí logicky a lidsky. Tento film je navíc obklopen jakousi až magickou aurou. Podobně pohádkově na mě působily knihy G. Marquéze. K tomu je Almodóvar i skvělý řemeslník a tak je film prosycen spoustou krásných a hravých záběrů. Tento režisér si zkrátka umí svého diváka podmanit, umí do filmu naládovat tolik často i protichůdných emocí, až si někdo může říct, že je to na jeden film příliš. Herci jsou si významu svých rolí vědomi a je patrné, že do filmování jdou s absolutním nasazením. Na dno vášně je skvělou demonstrací všech Almodóvarových předností.

plagát

Náhly úder (1983) 

Tak jako předešlé díly nesly rysy typické pro akční filmy 70. let, tak je tento film násáklý osmdesátkami. Třeba typický motiv msty za smrt postavy, jejímž jediným účelem ve filmu bylo být pomstěna. Scénář sám o sobě působí jako zplácanina. Hlavní dějová linie, kdy se hrdinka mstí za na ní spáchané zločiny, by asi sama film neutáhla a tak je zde několik mafiánů, kteří pomáhají dodávat filmu tempo tím, že se Harryho pokouší oddělat, kdykoliv filmu dochází dech. Scény jsou to zábavné, téměř komické a tak film místy připomíná Muže z Acapulca. No a to, že že ti co dohromady splácali příběh a scénář, žádné velké hlavy nebyly jen dokládá místy opravdu tupý scénář. Zejména Harryho dialog s vrahyní v restauraci je jako od člověka nepolíbeného jinou literaturou, než je comics. Ale i přes tu spoustu vad film baví, protože například scény Harry přijde sám ve třech (Smith, Wesson a on) jsou prostě dobré.

plagát

Nahota na prodej (1993) 

Ještě tak 20 minut před koncem jsem byl odhodlán dát 3*. Překousnul jsem neskutečně ubohou choreografii pěstních soubojů Krampola a to jak si každý na tu svou ťafku nemotorně počká. Ale finální přestřelku už jsem přejít nedokázal. Jedná se asi o nejhorší přestřelku v dějinách akčního filmu. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mě film nebavil. Námět je dobrý, bydlím blízko Dubí, takže vím, že prostituce v tomto státě stále kvete. V tomto smyslu je i úvod filmu docela reálný odraz skutečnosti. Docela mě bavily i ty štěky Vaculíka a spol. a celkem se mi zalíbila dobrá muzika. Překvapila mě i účast JX Doležala (Nechceš travku? Zrovna sklidil.) Ale i přes zábavnost filmu musím uznat, že je špatný zejména díky nekavlitní režii. Olmer prostě neumí.

plagát

Na hrane temnoty (2010) 

Takový nemastný, neslaný film, který se z paměti do měsíce vytrousí. Ne že by byl vysloveně špatný, spíš není moc dobrý. Kromě hlavní postavy, jsou ty ostatní napsány dost nešikovně, že člověk neví jaké jsou motivy jejich chování a jen to prohlubuje už tak poměrně špatnou orientaci ve filmu. Tak třeba přítele Emmy (herec Shawn Roberts) jsem vůbec nepobral, protože se byla zahrána jako nějaký psychopatický vrah. Ostatně i postava Raye Winstona není zrovna do hloubky vykreslená. A tak tu máme nezajímavou zápletku, ploché postavy a minimum akce a vychází z toho nadbytečný film. Co se povedlo je obsazení záporáků, kteří jsou od CEO až po senátora tak slizcí, že by z toho jeden blil.

plagát

Nahý obed (1991) 

Docela fajn film o drogách. Jen z něj nic nevím a nic nechápu. V mysli mi tůstali pouze mimozemšťani a brouci.

plagát

Nákaza (2011) 

Nákaza je vlastně hodně podobná filmu Traffic: Nadvláda gangů s tím rozdílem, že hlavním činitelem chaosu je zde virus a nikoliv drogy. Avšak efekt na lidstvo je podobný, absolutní nejistota v čemkoliv, orieantace v protichůdných informacích, panika atp. Díky popisu osudů různých postav získá divák opravdu dojem globálnosti epidemie. Sorderbergha moc nemusím, považuji ho za přeceňovaného tvůrce, ale tento film mu sednul. Nevyskytují se zde žádné patetické emoce, dojemné hrdinství, naopak režisér je až chirurgicky chladnokrevný, což dotváří pocit naprosté izolace a jednotlivců od ostatních. Film disponuje nádhernou kamerou a excelentním hudební doprovodem Cliffa Martineze. Plný počet nedám jen pro přílišnou emociální sterilitu, díky níž film diváka tolik nevtáhne.