VesVes

Taková blbůstka a feel good film.

Hodnotím přímo v kině, film ještě běží, ale mě to je naprosto šumák. Nevím, co tenhle film má být vlastně zač. Radši bych šla spát.

Takový film o jedný holce, která s dlouhými depkoidními pohledy přemýšlí, zda žít nebo ne, a jednom týpkovi, který k tý holce přiletí s cílem dát po hubě jejímu otci, který měl kdysi hrozně špatný nápad. Jak to bude všechno celé probíhat se dá lehce odhadnout, mezitím je žádný děj a nuda s dlouhými pohledy "hrdinů" do dáli. Pak na konci jen kroutíte hlavou, proč jste se na takový zbytečný film dívali. Jediné plus je celkem slušná atmosféra tohoto komorního "sci-fi".

Mě to přišlo jako klasický sportovní film, takže bohužel často i nudný. Příběh je vyskládaný moc naivně, často jsem si říkala “to jako vážně ty dialogy?” Hudba je samozřejmě výborná (nejsem úplně skalní fanoušek, mám koupené jen jedno album a většinu pecek znám z rádií), ale jen díky ní ze mě vytáhli nějaké emoce (Who wants to live forever, Love of my life, Show must go on tak pro mě byly vyloženě podpásovky, takže i ta slzička ukápla). Casting se moc povedl. Ale tak vysoké hodnocení si tady na csfd opravdu nezaslouží. Dvě hvězdy jsou za ten hloupý scénář (se záporákem Paulem).

Osvěžující podívaná a příjemné překvapení.

Ne, ne, ne a ne, nechápu ta kladná hodnocení. Film Ready Player One nemá s knihou Ready Player One moc společného. Možná se filmařům dostala do ruky knížka Ready Player One z jiné dimenze. Od filmového zpracování jsem nečekala žádné zázraky, u řady filmů vycházejících z knižní předlohy jsem schopná odpustit hodně, přimhouřit jedno nebo dvě oči. V případě Ready Player One mám pocit, že mi autoři rovnou plivli do obou očí. Tady prostě nesedí vůbec nic. Ano, jedinou spojovací linkou je OASIS, který byl moc pěkně zpracovaný, a dalo se mu věřit. Ale je tu jedna zásadní věc, vůbec se nedozvíme, v jakém skutečném světě to lidé žijí, a proč a za jakým účelem OASIS vlastně vznikl. A jsme u toho. Máme tu tak dost výrazných a hodně, opravdu hodně bolestných zjednodušení. Příběhy postav a jejich motivace jsou překroucené a převrácené. Cesty ke klíčům jsou úplně jiné. Často hrdinové v dialozích plácnou něco, co vyzní úplně mimo, a jen čtenáři knížky vědí, o co jde. Naprosto chybí atmosféra 80. let, máme tu jen minimální odkazy v hudbě, filmech a počítačových hrách. Vždyť to mohlo na plátně vypadat tak hezky. Výsledkem je plytký a vlastně i hloupý příběh, kde z každé minuty čpí zadání, aby to bylo hlavně pro děti (viz Minecraft, planeta Doom, Overwatch), kde nikomu není zkřiven vlásek, a všichni jsme jedna rodina. Pro koho vlastně film je? Ne-čtenáři knížky dostanou jen docela pěknou obrazovou podívanou (opět) o mladých lidech, kteří se vzepřou zlé korporaci, nic víc. Čtenáře knížky film bohužel na***e. Tak snad v nějaké jiné dimenzi se dívám na film, který jsem opravdu chtěla vidět.