Honzua

TŘINÁCTÁ!!!!!! A ono to jde a ne že ne! Bruno Heller postavil laťku výpravných seriálů sakra vysoko. Pořád říkám, že historie skrývá jedny z nejlepších scénářů. Ať už se díváte na Řím z různých perspektiv, on je dokáže naplnit všechny. Plnokrevné postavy, kde i těm vedlejším se dostává dostatek prostoru, aby dokázaly zaujmout (Tymon), jsou největší devízou celého seriálu. Především bych rád vyzvedl Bruta, postavu, která se po většinu seriálu ocitá zcela v pozadí, načež je přímo vtažena svým okolím do středu veškerého dění a ve finále se utrhne v jednu z nejsložitějších postav celé 2. série. A tímto způsobem se postavy vynořují a zase vracejí, provázanost jejich vztahů je nejen založena dějinami samotnými ale i mistrovským scenáristickým umem. Řím je dokonalým případem, kde tvůrci přesně věděli, kdy nechat historii jen psát a kdy pro dobro dramatu něco upravit. Navázání příběhů dvou fiktivních postav do událostí krize římské republiky, a jejich vzájemné propletení je jedním z těch nejlepších věcí, které jsem v posledních letech viděl. Jakoby symbolicky film vycházel ze samotného citátu velkého Caesara: "In bello parvis momentis magni casus intercedunt" a jeho koncept dokázal zcela naplnit. Při všech těchto skutečností ještě za Římem můžeme v neposlední řadě vidět ohromnou práci historiků a archeologů, kteří dokázali do posledního detailu rekonstruovat starověkou římskou společnost společně s její metropolí. Pragmatická politická rozhodnutí v kontrastu se všudypřítomnou vůlí bohů. Společnost založena na rodech s vůdčí rolí patera familiase, římské právo, prétoři, římské kněžské sbory, lararium v každém domě, obětiny, to všechno a mnoho dalšího vyčtete z jednotlivých záběrů. Příkladem za všechny budiž milostná scéna Niobe a Vorena na nově koupeném pozemku, který je v pozadí celého dialogu mancipován s příslušnými svědky a dovršen cinknutím o váhy libripensem. V takový moment si uvědomíte, jak neuvěřitelná práce stojí za každým záběrem tohoto seriálu, který vdechl římskému městu život s celou svou filozofií i náboženstvím a zároveň dokázal nabídnout strhující drama. Řím je jednoduše skvostem, vedle něhož seriály jako Game of Thrones vypadají jako plytká plkání v papundeklových kulisách.

I am never going outside again unless I'll need some place to throw up.

Thrones My Ass... Ragnar Lothbrok je plnokrevná postava v plnokrevném světě. Tečka. (9/9 - Uppsala ruluje 1. sézoně). 2. série - 100% 3. série 60% SPOILER. Snaha o velkolepost na úkor obsahu nezvratně přemisťuje Vikingy z oblasti skvělé historické fabulace do oblasti čisté fikce. Obzvláště zamrzí, že tvůrci seriálu, jehož největší doménou byla rovnováha mezi reálnou výpovědí vedenou dobovými motivacemi svých postav a moderní dramaturgií, abdikují na své historické hranice a kvůli dosažení velkolepých nových senzací je už netrápí, že vedle sebe existují postavy, které se nemohly potkat kvůli časovým rozdílům dosahujících i 100 let. Nástupce skvělého Říma ovšem ve třetí sezóně dojíždí i na místy bezradný scénář a nelogické pohnutky hlavních postav. Především způsob, kterým odešla pro mne nejlepší postava Athelstan, jehož vztah s Ragnarem byl jedním z definičních znaků série, byl neskutečně trestuhodný. Na další sérii se podívám, seriál se však nenávratně vydal cestou, která už opustila jeho původní kouzlo a přednosti.

Asi jo. Můžete to odpálkovat mávnutím ruky, že se jedná o animák zpožděně vařící na konceptech Californication a Dva a půl chlapa, ale podle mě, ačkoliv inspirační zdroje jsou nepopíratelné, BoJack opravdu přináší svoje vlastní do mlýna. Především nejen úspěšnou satirou Hollywoodu, ale těmi mála momenty životního jemnocitu jednoho zlomeného padesátníka. Tím má BoJack spíše blíž humoru Louiho Szekelyho než k výše zmíněným seriálům. Každopádně, jak první sezóna ukázala, Bojack má ještě dost, co nabídnout a s čistým svědomím mohu říci, že mi ta postava není ani zdaleka ukradená. // 2. série A je to jasný, pro mě nejlépe psané televizní drama současnosti!