Bumkybunny

Ve světě kinematografie neexistuje větší utrpení, než když vás nějaký seriál pohltí úplně beznadějně a se vším všudy, přesně jako Code Geass mne. Je to opravdu dlouho, co mě něco tak uchvátilo, že jsem nebyla schopná spát ani přestat pobuřovat své okolí svými hlasitými projevy v reakci na nekončící šoky a zvraty v ději. Snad jsem nebyla jediná, kdo se při sledování tohoto geniálního anime doslova klepal a měl problém nevybuchnout nadšením, napětím či vzteky. Někdy mé pokusy o špetku sebeovládání už prostě nevyšly. Tak dlouho jsem chodila kolem toho anime a četla, jak je skvělé, a pustila jsem si ho až teď. Ani za mák toho nelituju, jen se z toho konce budu asi ještě dlouho vzpamatovávat a brečet, i když si nedokážu představit lepší zakončení. Na svůj žebříček musím lézt hodně vysoko, nejspíš až úplně nahoru, abych našla spravné místo pro tuto dokonalost. Obrovská poklona tvůrcům vlastně za úplně všechno, co Code Geass obsahoval, protože tohle prostě nemá chybu.