Sayko

Až do první poloviny mě snímek neskutečně nudil. Žádná akce a dle mého až moc zbytečně dlouhá stopáž jednotlivých scén, což mám sice rád, ale musí být ty scény dobře natočeny. Zde tomu tak není. Prcnout do scény ducha a světe div se, nah.. to diváka bavit nebude. Musí být na co koukat, když už nejde rozluštit tu myšlenku dlouhé stopáže scén, čímž se dostávám k dalšímu tématu a tím je příběh. A Ghost Story má neobyčejně obyčejný příběh, který se na jednu stranu zdá být absolutně o ničem, na druhou stranu je tak moc filosofický, že se pod ním dá, tedy až ke konci, podkreslit spousta myšlenek, které chtěl tvůrce říci. Až od druhé části filmu se nám taktéž probouzí hudební stránka, která do snímku přináší velmi pulzující atmosféru a konečně začne takové to podvědomé uspokojivé "hřání" v divákově srdci a mysli. Pokud se zaměřím na jednotlivé scény, tak je nepochopení a někdy až nuda na místě. Avšak pokud koukám na "Ghost Story" jako na celek, vyzařuje na mne nádherný kus umění v pravém slova-smyslu. Možná to je způsobené náladou, možná přítomností ducha v mém pokoji, kdo ví..

Tak teď v tom mám ale hroznej guláš. Tenhle film má hodně do sebe, jak po herecké stránce (vypichuji hlavně herecký výkon Jima Carreyho, protože jsem dosud viděl pouze v komediích) tak i dost po té příběhové, respektive emotivní. Nudnej chlap si najde šílenou ženskou a po nějakým čase mu začnou mizet vzpomínky, něco jako Alzheimer. A jelikož je tohle téma "věčného zapomínání" dost choulostivé, je to perfektní pro film - ždímání emocí z diváků. Pokud totiž vezmete charismatické herce, dobře vyberete hudbu a použijete toto téma, tedy Alzheimer, bude z toho emotivní pecka jako cyp. A jo, i na mě to zafungovalo. Sice jsem měl docela dost velkej problém v orientaci a chápání, čím si hlavní postava, z příběhového hlediska, prochází, tudíž mě to nutí kouknout se někdy znova, ale i přesto jsem si film užil a vzal si z něj něco ucelenýho.

Tak to vypadá na první zklamání dílny A24. Uncut gems má dobrý herce, resp. hlavní postava Adama Sandlera je dost charismatická, ale když pořád křičí, diváka to přestane bavit, unaví se. V tomhle filmu se pořád něco děje, pořád se zvyšujou sázky, pořád na sebe někdo řve. Zní to jako nabitej biják, ale opak je pravdou. Jak jsem psal, když na sebe ve filmu křičí dlouho, všechny to přestane bavit. A pro mě to byla přesně první hodina, kdy jsem se podíval na čas a říkal si, jestli už by to nemohlo skončit. A ono kurva pořád nic. No, tak co se dá dělat, dokoukam ty dvě zasraný hodiny i když už vlastně vím, jak to skončí.. a nebo je mi to vlastně absolutně ukradený? Celý snímek je hra o penězích, sem tam se mihne rodinka, na který ale vlastně vůbec nezáleží a ty zelený papíry jsou to, o čem tam se celou tu dobu bavíme. Prohnilost, tu ukazuje Uncut Gems dobře, ale z toho začne bolet hlava, kord po 2 hodinách.

Big Fish je snímek skvělej po mnoha stránkách. Skvělí herci, dobrá hudba, dojemnej a dost dobrodružnej příběh. Well, no nezní to fantasticky? Možná že i jo, ale až do momentu, kdy divákovi dojde, že je toho všeho nějak moc. Jeden velkej příběh sestavenej z několika malejch, který mají však takový potenciál, že se navzájem přebíjí a dělají mi v tom guláš - nedokážu citově přilnout ani k jednomu příběhu, tudíž na mě ten dojemnej konec, kterej je promyšlenej tak, že zabírá půlku filmu a Burton na něj sází, nedostal..

Tak tohle je vážně pecka.. Geniálně promyšlený film, který je perfektním odrazem naší společnosti a budoucnosti, tedy snad jen v představách. Pomalý rozjezd - divák si však po čase zvykne, že je vše vyhlazené, naprogramované a vypiplané do detailu. Na co si divák také zvykne, ale pořád ho to víc a víc udivuje, je servírování informací, myšlenek tvůrců a propojení s reálným světem tak, že film při vyvrcholení dostane prostě každýho. Po kinematografické stránce do sebe vše zapadá jako puzzle. Krajina, příběh, herci, myšlenky, vše sedí a šlape, zároveň se snímek vyvíjí jako umělá inteligence. Tedy, mluvíme pořád o umělé inteligenci, nebo už jde o něco víc?

Pro definování pojmu šílenství by se dal použít tento snímek. Vizuálně precizní práce jak kamery, tak kostýmů a místa. Téměř nezapomenutelné herecké výkony Willema Dafoa a Roberta Pattisona, bez kterých by film nebyl takovým mistrovským kouskem, jakým pro mne je. Celý průběh, kdy postavy šílí, je perfektně až neuvěřitelně zahrán, skvělé emotivní dialogy ve mně dokázali měnit pocity a náladu každou minutu, resp. čím dál jsem se do filmu nořil, tím víc mě bolela hlava a musel jsem se víc a víc soustředit. Vše podkresleno výborně situovanou hudbou ušitou jako na míru, surové zvuky vln dunících o skalnaté výběžky a cinkání plechovými kalichy plnými alkoholu, to vše jsem prociťoval jako jednotlivé momenty měnící každou sekundu spletitého příběhu. Dechberoucí zážitek toto dílo. "Jsou to čtyři týdny, čtyři dny nebo snad měsíce, co tu trčíme?!"

Tak tohle mě dostalo! Produkční skupina A24 opět nezklamala a podala to nejlepší, co může filmový žánr horor nabídnout. Pro konzumního diváka hororových sraček s jumpscary na každém rohu nic moc, avšak pro kvalitní podívanou, vystuženou tou nejhustější atmosférou, která by se dala krájet a ani na minutu mě nenechala vydechnout, to určitě bezpochyby stojí. Příběh zasazený do perfektní doby, perfektního místa a perfektní hudby. Postavy zformované tak, aby nebylo do poslední chvíle poznat, kdo je posedlý ďáblem, zároveň jde ze všech strach a zděšení. Už dlouho se mi nestalo, že bych měl celý film husí kůži..

A Monster Calls je ve všech směrech mdlý snímek. Z té hlavní stránky, příběhové, na které se staví především, obzvlášť. Snímek nedokáže diváka dostat do děje už jenom proto, že zde vlastně žádný děj není. Avšak ani herci se nijak nevyjímají, hlavní postava Connora je mi tak nesympatická, až jsem si u některých scén musel vypnout zvuk. Jediný koukatelný byl efekty vytvořený mluvící strom, jehož charakter mi byl jako jediný sympatický. Jinak tragédie, nuda. Film, který do týdne zapomenu.

Musím konstatovat, že jsem viděl spoustu pohádek všech druhů, ale takhle debilní vážně ještě ne. Máme v šuplíku dvě možnosti, jak to mohlo vzniknout. Buď si rejža každý ráno šlehnul a pak si to vybíjel v práci, nebo jsme se filmově dostali do fáze, kdy už byly vyčerpány všechny dobrý nápady na filmy a začínaj se točit sračky. Jedno z toho určitě. Debilní pohádka postrádající jakoukoli hlavu a patu, otřesná animace jako kdyby studentská, iritující postavy, které mi šli celou dobu krkem a příběh, který by dokázalo i dítě sestrojit lépe. Doufám, že jsem o tento snímek zavadil naposledy a už o něm nikdy neuslyším.

Bad boys bad boys, whatcha gonna do?! Jak já tyhle americký konzumní rychlokvašky nemám rád. Oni mají v tom USA podle mě jeden recept na vytváření všech filmů. „Připravíme si velkej kotel, do kterýho hodíme tyhle ingredience: Dva sprostý zběsilý černochy (Will Smith hraje celkem uvěřitelně), hodně zmínek o Bohu, protože to je, samozřejmě, náš spasitel, záporákem bude buď Mexičan nebo Rusák, všechno se to musí mixovat s tunou CGI a už přednastavenou hudbou, no a těsně před titulky dáme dojemnou scénu a otevřenej konec, ať máme kde dojit, kdyby to sklidilo úspěch. A ptáte se, jestli tohle někomu chutná? Jo kurva! Tohle žere celá americká konzumní společnost, ke který vhlíží i velká část východňanů. Nechci však milovníky těchto filmů hanit, každý má jiné nároky a jiný pohled. Proti gustu..