Enšpígl

Už vím co udělám až mě někdo nasere. Nahraju si hlas Uršuly Klukový a pustím mu ho až bude spát, z toho šoku se dotyčnej už do smrti nevzpamatuje, to je fakt něco. Jako mě by zajímalo jestli takhle opravdu mluví, protože na mě tímhle hlasem zavolat, třeba když bych byl na záchodě, tak už bych se do smrti nevykadil. Těžko se v týhle pohádce soustředit na něco jinýho, když mě v uších pořád zněla slepičí siréna, ale i tak jsem si pohádku celkem užil. Heřmánek jede, čáry máry pod kočáry taky fungujou a nudička se nekoná.

Podle mě je první hodina až příliš dlouhá. Stačilo naznačit a pořádně natěšit na to co přijde. Ovšem co přišlo po až zbytečně dlouhým prologu, na to jsem fakt připravenej nebyl. Vědět co mě čeká, namazal bych si rty něčím dobrým, protože během filmu jsem si svoje rty okusoval s větším zaujetím než dobře propečený steak. Úplně největší nervák z toho dělala skvělá kamera. Z některých záběrů jsem fakt měl nervy úplně v prdeli.

Tak tohle jsem ani trošku nečekal. Chlap kterýho jsem si na začátku jeho kariéry nesmírně vážil, za to jaký nový vítr přinesl do akčních filmů. Způsob stylu jeho boje byl do té doby naprosto nevidaný. Ladnost, skvělé choreo, tvrdost, ale v jeho podání především skutečný real fight, který předváděl, z něj přes noc udělal doslova mega hvězdu. Bohužel Stevenovi tak trošku ujel vlak a s postavou bacatýho strejdy teď obejduje od filmu k filmu a doufá, že zase zaboduje. Ovšem tohle není to hlavní o čem dokument je nebo spíše kvůli čemu stojí za to ho vidět. Co má fakt velkou hodnotu jsou informace, který nejsou, alespon mě ne, tak známý. Absolutně jsem netušil jak se Steven angažuje v charitativních projektech, někdo může namítnou poza pro kamery, ale kdepak, jak mohl před x lety tušit že se v roce 2009 něco takovýho o něm bude točit a jakto že v dobách své nejěvtší slávy o tom odmítal mluvit a pokud ani to nestačí, ta Stevena stačí chvíli poslouchat, jde to z něj a je opravdový. Třeba jak vyhrál tu při s mafií, která ho celou dobu špinila a on odmítl využít mediální prostor k tomu, aby se před veřejností úplně očistil a je zpranýřoval. Stejně tak téma ekologie, vím o Aljašce v plamenech, ale jeho přístup k půvadním obyvatelům Ameriky mě byl až dosud utajen, stejěn jako kritika nadnárodních kocnernů huntující všechno a všechny co jim nepřináši miliardy a to prosím v roce kdy chránit životní prostředí nebylo součástí cool image kdejakýho politickýho či celebritního panďuláka. No Stevene, musím přiznat, že jste na mě udělal velký dojem ne jako herec, ale jako chlap a člověk. Konec konců Casey Rybak uměl uvařit akci na divoko vždy s tím nejlepším kořením a po těch časech kdy v ulicích Mr. Nico provozoval s cejchem smrti nemilosrdnou spravedlnost se mě v době digitálních efektů a roztřesený kamery začíná stále víc a víc stýskat.

Doufám, že až v příště bude v ráji zase pršet, nebude u toho Magdelana Pivoňková s kamerou.

Pan Voorhees měl vzít tou mačetou i režiséra, když už byl v takový ráži. Nejlepší prdel byla, že tam přejelo asi 7 vohnoutů a přitom se tam ukazovali furt další a další. Úplně jsem se bál aby Jason všechnu tu chamraď stačil do konce filmu pozabíjet, ale on je výkonej, navíc hodně vohnoutů šlo přímo za ním domů, takže je nemusel nikde shánět nebo pracně honit po lese. Už chybělo aby si dal na dveře viziku "Jason Voorhees vraždy na počkání"

Jednoznačně nejvyspělejší díl celé série. Moc se mně líbilo, že podstatná část filmu je zaměřena na vztah tří hlavních postav a vše ostatní šlo stranou. Snad poprvé za celou sérii jsem měl pocit že sleduju lidský bytosti, reagující na vývoj událostí podle svých pocitů a emocí. Ohromně příjemně jsem překvapen z Ruperta Grinta, celou serii jsem si ho moc nevšímal a spíš jsem na něj žárlil, že se šmrdolí kolem Hermošky a já ne. I tady to ze začátku vypadalo, že jediný jeho výkon bude to, že se bude zamilovaně dívat na Lady Hermy, ale v druhý půlce se to všechno změnilo a bylo to právě Rupert kdo v čele hereckýho peletonu přitáhnul heráčka před brány finále. Další kdo mně příjemně potěšil po všech stránkách je samozřejmě slečna Emča má v sobě obrovský charisma a když je v záběru, prakticky nedokážu posunout oči jinam. Co se Harryho týče tak je mě líto. Daniel je neskutečně topornej a dřevěnej, prostě on ve svým poheldu nemá emoce jako Rupert, což by nevadilo, kdyby měl alespoň herecký projev jako Emína, ale bohužel. On tam protě jen chodí a bloumá a skáče jak Hermoška píská, to je taky král kouzelníků na hovno. Kdyby byl Voldemort co k čemu a nevypadal jako prasopes po dvaceti pivech, tak už Harryho prdelka dávno poznává středověk od bandy zfetovanej kouzelníků. Celkově je film nesmírně dynamickej, jen je obrovská škoda, že má v kinech 15ti minutovou přestávku, co to je za prasárnu? Prej kvůli pohodlí diváků? To je jako kdybych šukal a v nejlepším mně holka oznámila, že kvůli mému pohodlí jde vyměnit prostěradlo. Do hodnocení tuhle prasárnu sice nepočítám, protože za ní nikdo z tvůrců nemůže, ale na mém prožitku se to dost silně podepsalo. Jinak přemýšlím co bych vytknul, ale není moc co. Honička v leze vynikající, Hermionino vymazávání dojemný, návštěva na hřbitově temná, útěk od soudu napínavý, povídka o třech bratřích přenádherná a vizuálně nezapomenutelná. Možná bych dal větší prostor tématu fašizující se Bradavice, ale třeba se ještě dočkám. Dokonale strhující podíváná.

Pokud někdo četl výbornou knížku Naživu, která je vlastně dělaná formou dlouhýho rozhovoru Gerarda s Laurentem Neumannem ví jakou žízeň po hraní Gerard má. Bohužel se tak trošku ocitnul jako sám voják v poli, narodit se totiž o patnáct, dvacet let dřív, tak by hrál v samých klenotech a zářil by v nich jak prskavka. Jenže v dnešní době se točí tolik penězolovidel, že kdyby Gerard čekal jen na ty nejkvalitnější scénaře, zřejmě by jeho touha hrát nemohla být nikdy uspokojena. Jasně, zamrzí to, obzvláště u Francie, která si vždycky šla svou vlastní cestou Hollywood, neholylwood a teď najednou jen tupě přebírá některé povětšinou špatné trendy z druhýho břehu velký louže. Naštěstí, hlavně v posledních dvou letech se zdá, že ve Francii začínají mít filmové produkce koule a dávat peníze i na typicky francouzsky znějící příběhy. Jedním s důkazů je i tento snímek, který jde Gerardovi přímo na jeho xxl velikost. Ve filmu Na mamuta dokonale vyniká Gerardův jedinečný talent pro spontální herectví a právě díky němu si příběh může uděla hoplá přímo do srdce. Z mnoha scén člověk cíti smutek, osamělost, ale z mnoha dalších je zase cítit radost ze života a toucha dejchat dokud to jen půjde. Nádherně zahraný zrcadlo života.

Za tohle by si někdo zasloužil narvat dělobuchy do prdele.

Poprvé jsem se o Facebooku dověděl od Květule asi před dvouma rokama. A doteď o něm vím, jen to, že tam jde o sdílení mýho života s ostatníma a že mít na facebooku hodně přátel je cool. Takže kdybych měl facebook vypadal by můj den asi takhle. Ráno vstanu a okamžitě zapínám pc, abych všem řekl, že vstávám, pak jdu na hajzl, samozřejmě s pc a ozmamuju všem, že seru, během sraní stačím poprosit o přátelství 84 lidí a vyměním si přátelství ze 36 lidma, pak všem oznámím, že ukončuju sraní a omluvím se, že se jdu mejt a nebudu 20minut nikomu oznamovat co dělám, meju se samozřejmě rychle, abych nemrhal časem a mohl shánět další přátele. Zuby si čistím jenom jednou rukou, protože druhou musím všem oznámit že si čistím zuby. Pak jdu do kucyhně dělat snídani, samozřejmě všem to nejdřív pěkně oznámím. Postavím vodu, mazat si nic nebudu, protože čas který bych věnoval mazání chleba můžu využít k oznámení, že si nenamažu chleba. Hážu na tácek jogurt s mysli tyčinky a utíkám ke stolu. Rychle všem napíšu co snídám a zatím než mě vystydne čaj, plánuju nabírat nový přátelé. Mám jich jen 110 a tak si vůbec nepřijdu cool. Oslovovat jednotlivce mě přijde hrozně pomalé a tak začnu oslovovat celé spolky postupně jsem požádal o přátelství sdružení zámečníků, odborový svazy, komunistickou stranu čínský lidový republiky a norský svaz rybářů. Pak do sebe naleju čaj a hrneček držím v zubech abych měl volný ruce a mohl všem napsat že právě piju čaj. Koukám na počet přátel, činský komouši i zámečnici si mě už přidali, ale odboráři ještě ne, uklidňuji se tím, že pracovní doba odborářů je od 14:00 do 14:10, takže na přátelství je dost času. Zejména díky činskejm komoušům mám už 642 přátel, hned se cejtím líp. Ovšem když si prohlížím své nové, povětšinou asijské přátelé zjišťuji, že mezi přáteli nemám žádnou hezkou holku. ještě než půjdu do práce, rozhodl jsem se problém vyřešit. Napsal jsem do všech modelingových agentur a poprosil jejich ředitele, zda můžu jejich modelky poprosit o přátelství, dodal jsem, že jejich přátelství nechci zadarmo, zbytek dialogu je čisté dohadování ceny za přátelství. Nakonec jsem se dohodl na ceně 50, - kč za kus ééé teda za přátelství, s jednou modelkou na dva roky s roční opcí. Beru si půjčku abych mohl všem agenturám za jejich přátelství zaplatit. Hold bejt cool něco stojí, za to teď mám pocit že jsem úplnej král facebooku mám 1.231 přátel z toho asi 500 krásnejch holek do toho se odpoledne započítá tisíce odborářů a budu tak cool až se z toho poseru. Všem oznamuju že jdu do práce. Samozřejmě autobusem, abych mohl všem oznámit že jedu autobusem. Přicházím do práce a první co dělám, že na fb oznamuju, že jsem přišel do práce. Bohužel náplň mé práce mně neumožňuje shánět nový přátelé a tak se soustředím pouze na oznamování. Kolikrát jsme v takovém zápřahu, že jenom v krátkosti na fb oznamuju, že právě oznamuju na fb. Pracovní doba mně končí v 17:00, ale jelikož musím všem oznámit že mě právě skončila procení doba jsem v práci vždy o něco dýl. Zajímavá situace nastane v okamžiku kdy vybírám poštovní schránku. Mám v ní totiž oznámení od pošty. Takže všem ihned oznamuju, že mám oznámení. Pak už se vše nese v duchu různých oznámení. Například v hospodě to mám tak vychytaný, že oznamuju objednávku dalšího piva výčepákovi i na facebook současně. Mám už dokonce i jednu tradici, před spaním si vždycky přepočítávám svoje přátelé, abych každý večer usínal s pocitem jak jsem strašně cool. Sice mně trošku trápí, že když spím nemůžu na facebooku oznámit že spím, ale třeba někdo vynalezne program, který umožní shánět přátelé a dávat na facebook oznámení i během spánku.

Příběh dvou kamarádek z nich jedna šuká a lezou jí z kalhot tanga a druhá nešuká a z kalhot jí nic neleze. Jako já vím, je to nezávislej film čili se tady na csfd kolem toho musí chodit po špičkách a moc to nekritizovat, aby člověk nebyl za pitomce, ale když jsem dneska ráno viděl jak se vrabec chtěl tulit s vrabčí holkou a ona od něj chudinky furt poodlítavala a on chudinka zase za ní, dokázalo mě to strhnotu víc. Vždyt já už z klučíčí solidarity tomu vrabcovi začal pomáhat. Dal jsem mu na parapet jídlo a říkam mu, vem to do zobáku, ty vole a dones jí to a uvidíš, že se u tý tvý váhavý vrabčice pohnou ledy, ale ten vrabčák byl fakt úplně blbej. Já měl snídani v hajzlu a on si ani nevrznul nebo co vlastně vrabci spolu dělaj. Tady si sice hlavní jedna hlavní hrdinka slušně zavrzala, ale doby kdy kvůli sexu jsem filmu pálil jednu hvězdu za druhou jsou už dávno pryč. Jak stárnu, tak spíš než sex ocením správně vyluštěnou tajenku v křížovce.