Na Mamuta!

K těm komornějším a festivalovějším filmům v poslední době zasednu radši, než-li k nějakému hollywoodskému trháku. V jednoduchosti totiž lze najít tolik krásy, že nabízí inspiraci a dobrý pocit ještě na hodně, hodně dlouho. Mammuth vyjadřuje vše, co sliboval - svérázného hlavního hrdinu, povedený humor a především nenáročný děj. (11.01.2011)

Pochopil jsem to jako onanistickou parodii onanistických francouzských art filmů, čtvrtý společný počin dvojice režírujících magorů však stejně dobře funguje jako dojemný příběh penzionovaného mamuta a jeho družky, jež nestačí moderní době, a baví jako ta nejpřízemnější prolétářská komedie (oproti groteskám si ale dovoluje mnohem, mnohem víc a mnohem víc také sází na nejistotu). Depardie po dlouhé době skutečně září. Ve skoro autobiografické roli (nic ve zlém, Cyrano), pro kterou se narodil a zestárnul. 75% (12.12.2010)

Gérard Depardieu si zde sáhl na naprosté herecké dno a díky tomu předvedl svůj, možná nejlepší, výkon. Jeho herectví zde přesahuje velikost jeho tělesných proporcí a tryská všemi směry. Serge Pillardosse je nesmírně zábavná a zároveň i velice tragická figurka. Rozmluva s majitelem vinice mě odzbrojila. Road movie lynchovského střihu s vynikajícím hudebním doprovodem. Začínám těm dvěma švihlým Francouzům za kamerou přicházet na chuť. (04.04.2011)

Film má zepár světlých momentů, třeba hraní golfu a příprava na zpětvzetí mobilu, ale jinak je hodně fádní, ničím nezaujme. Z některých road movie alespoň čiší pohoda, ale i tu jsem zde postrádala. Jsou to smutné konce velikánského talentu jménem Gérard Depardieu. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (14.06.2015)

Při pohledu na filmografii Gérarda Depardieu z poslední dekády je nutné konstatovat, že podle všech známek trpí velkou sociální nouzí, protože bere prakticky jakoukoli nabídku a z někdejšího filmového klenotu a vývozního artiklu do zámoří se stala nevkusná bižuterie zdobící obstarožní klekánice. Důkazem, že hrát nezapomněl a jeho filmové role nejsou jen důsledkem prohrané sázky, je vedlejší postava gangstera ve Veřejném nepříteli a především hlavní role v tomto snímku. "Mamut" je zasloužilý pracovník jatek, který po dobu deseti let neprotestoval proti jakémukoli přidělenému úkolu, ba co víc, v podstatě ve své práci ani nepromluvil. Jeho myšlenkový svět je totiž prostinký a je vděčný za namáhavou fyzickou práci, při které nemusí zaměstnávat mozkové buňky. Dokonale ho zaskočí fakt, že dosáhl důchodové hranice a jeho doposud pečlivě nalinkovaný jednoduchý svět dostane zásadní trhlinu. Při své těžkopádnosti je pro něj obtížné se změnám přizpůsobit a vyřešit banální životní problémy. Při pouhém nákupu v supermarketu je schopný nadělat takovou paseku, že se divákova bránice natřásá ještě po několika minutách. Tím spíš pak je pro "Mamuta" obtížnější zvládnout vyřízení starobního důchodu. Střídal totiž zaměstnání jako ponožky a vzhledem k jeho odporu k papírům je nasnadě, že mu spousta důležitých lejster schází. Po nevybíravém nátlaku manželky usedá na stařičký motocykl a film se mění v poněkud bizarní road movie po jeho minulosti, při které se setkává nejen s pozoruhodnou sebrankou bývalých zaměstnavatelů, ale i s pozapomenutými rodinnými vazbami. Celé se to odvíjí v tragikomickém duchu a ve zvláštní poetické nadsázce. Pouhý pohled na hromotluka s tváří vysloužilého boxera po sérii drtivých porážek, s dlouhými vlasy a věčně nechápavým pohledem ve tváři tomuhle filmu přidává spoustu procent. Trochu mi vadila ta halucinogenní linie s Isabelle Adjani, ale každopádně jde o přívětivý lidský snímek, který na pár místech překračuje hranice politické korektnosti, jak ji vnímá maloměšťák. Celkový dojem: 80 %. (28.11.2010)