Enšpígl

Příběh je vyprávěn z pozice rodičů jejichž miminko má nádor v hlavě. Pointa sama o sobě je velmi silná, ale emoce z filmu narušoval ne příliš šťastně zvolený způsob vyprávěný. Nerozuměl jsem tomu, někdy mě přišlo, že tvůrci až úmyslně dávali odlehčující záběry na kolotoče, párty, atd. Nejhorší v takový situaci je, když jde milovaný osobě o život a ty s tím nemůžeš nic dělat. Neznám větší stresový vypětí než je bezmoc. V přesně takový situaci byli oba rodiče, ano zvládali to skvěle, ale ten stres z toho nebyl cítit tolik, jak by s ohledem na situaci měl. Velkou míru na tomhle měla extremně nevhodně vybraná hudba. Tomu debilovi co jí vybíral museli v dětství rozbíjet o hlavu vajíčka na tvrdo, protože jinak si ten hudební výběr neumím vysvětlit.

Teda tohle budu ještě chvíli vydejchávat, protože pořád mám chuť rodiče Maisie nakopat do prdele. Některý scény mě daly nehorázně zabrat, vidět jak ego rodičů vítězí nad láskou k dítěti je fakt vrcholnej humus. Příběh byl odvyprávěn výtečně s citem pro tak křehký téma jako je dětský cit. Tady musím pochválit hlavně malou Onatu, protože stačil jeden její pohled a už mě měla. Takovýhle dětský herecký výkon v emočně velmi náročným snímku není moc často k vidění a troufnu si číct, že Onatin herecký výkon je hlavní důvod mého intezivního prožitku.

Královská zábava založená na tom, že hlavní hrdina je totálně neschopnej ve všech oblastech života no a tenhle řízek čapne svýho syna, přifaří se ke svýmu nadrženýmu kámošovi a hurá na vodu. No a v podání takovýhle sestavy přichází na řadu impozantní humory, pravda jemnocitné dámičky nebo romanticky založené dušičky tohle asi skolí při první scéně, ale já jsem prase obecný a tenhle humor jsme si užíval plnejma douškama. Film zcela ovládla scéna, jak tam Casper klatí v pelechu nějakou dánskou micinu a vedle se Frank marně snaží usnout a čelí Casperům výzvám ať se připojí, když už ne svým ptákem, tak alespoň prstíčkama. Překvapující výživa přichází v momentě, kdy se ožralej Frank potácí kampem a najednou vídí jak Caspera zezadu futruje skautskej vedoucí. No jak říkám humor tady vládne.

Úvod filmu je famózní, výborná představovačka hlavních detektivů, pro charismatický drsoně se smyslem pro humor mám vždy slabost, skvělá scéna v zoo, kdy jsem na práci kameramana našel jen dvě slova, umí chlapec a poměrně kvalitní kriminální linie příběhu mě dokázali uzemnit do kino sedačky. Problém je, když se děj začne víc stáčet k horroru a začne se kupit poměrně dost věcí, které obalila paní nuda, příliš kecání, tvůrcům jako by došla vlastní invence, při scéně na chodbě si na Sedm nevzpomene jen divák co spí. Jak moc se mě líbil začátek, tak moc se mě nelíbil konec. Ten byl skutečnej asi jako má historka o tom, jak sem na cestě do Ostravy předběh pendolino. Z hlediska lidského elementu nemám moc co vyčíst. Eric je špičkověj herec a i tady ze sebe dostává maximum, díky kterému je jeho postava detektiva velmi sympatická a realistická. Kameraman si některé záběry vysloveně užíval, krátký záběr v zoo nebo ve výtahu na toho missáka v kapuce patřej mezi největší lahůdky filmu. Film v jednotlivých scénách působí silně, ale jako celek už tak jistě nepůsobí.

Surf považuju za nejkrásnější sport na světě, takže filmy které se mu věnují cíleně vyhledávám, ale to, co jsem dostal v tomhle filmu překročilo úplně všechno. Pokud jde o surf, tak jsem neviděl krásnější filmový záběry než tady. Pan Bill Pope by si za svou práci zasloužil poctivou domácí svíčkovou, kterou bych mu osobně přinesl na stůl a ještě bych mu osobě uvázal bryndáček. Film má dvě příběhové roviny, jedna se překvapivě týká surfování a životního přístupu s ním souvisejícím a druhá osobních démonků hlavních představitelů. Obě dějové linky se skvělým způsobem vzájemně podporují a já se musím přiznat, že už dlouho jsem nebral nějaký film tak osobně jako tenhle. Při závěrečné skladbě jsem byl rozebranej na atomy. Vnitřní prožitková intezita nachmatala mé max. Gerard Butler už zahrál nejednu skvělou roli, ale za roli Frostyho bych mu tu českou domácí svíčkovou přines taky a bryndáček bych mu uvazoval opravdu s velkou péčí a vlastně...za tenhle film si tu svíčkovou i bryndáčky zaslouží úplně všichni, kdo maj s tímhle film co dočinění, protože vytvořili film do kterýho jsem se totálně zamiloval. "Live like Jay"

Tenhle film je k divákovi poměrně nevtsřícnej. Ze začátku není úplně lehký se orientovat v tom, kdo je kdo , co je co a kdo jaký má s kým vztahy a nevztahy, když si to poměrně záhy sedne a začne se vyjasňovat přichází na řadu zápletka, která je vyprávěná s takovou cynickou samozřejmostí, že se ti její podstata prostě musí lidsky hnusit. Co postava, to nesympatie a tohle všechno se mění až v samém závěru, který dokáže pobrat body i hvězdičky.

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu.

Do služeb jejího veličenstva se taky hlasí kde kdo. On by Asterix s Obelixem nemusel být až tak špatný služebník, kdyby dostal do vínku kvalitní scenář. Jenže humor by ve filmu nenašel ani Sherlock Holmes a originalitu bych v tom neviděl ani flašce Morgana a celou katastrofu dovršuje Edouard Baer, kterej je v roli Asterixe vysloveně tragickej.

Jedná se o typický současný americký akční film, který se opírá o digitální efekty a velkolepé akční scény. Nutno říct, že já se poslání tohoto filmu do cesty nějak nestavěl, přijal jsem jeho podmínky a docela jsem se bavil. Hlavně repliky a grimasy Bruce Willise mě dělaly dobře. Zejména hláška, kdy se po přestřelce čmoudlá čičinka zeptá Bruce zda je OK a on s tím svým typickým sarkastickým výrazem odpoví "Ne, mám zvýšenej cholestelor.", byla odměněna mým velevýtlemem.

Já vůl už málem zapoměl, že Grerad má v sobě mnohonásobně větší herecký talent než číslo na který ukázuje váha, když jí Gerard poctí svou návštěvou. Příběh je díky jeho živelnému a přirozenému hereckému projevu plný lidskosti, lásky a tolerance, který ani na chvíli nepůsobí vypočítavě a nevěrodně. Díky tomu je strašně lehký si Gerogese, Gisele a Michoua zamilovat a držet jim palce, ať se vyrovnaj sami se sebou i se značně xenofobním okolí. Film funguje i jako velmi kvalitní ukázka tehdejší francouzské společnosti a lehce se dotýká francouzské černé můry s názvem Alžírsko.