borsalino

Hodně přímočará italská jízda, žádné velké filozofování a rovnou na věc. Fešný Vittorio Mezzogiorno dokonale ztvárnil chladnokrevného týpka, který střílel lidi jako králíky. Proti němu životný, ostřílený policajt Bozzuffi. Příjemné překvapení.

Giuseppe Tornatore mi dal pěknou nakládačku. Děj byl dost spletitý a minimálně do půlky filmu jsem byl udržován v nejistém napětí s přezvěstí něčeho temného a zlého, což ve druhé polovině začalo postupně vyplouvat na povrch a mě z toho bylo hůř a hůř. K tomu vynikající hudba Ennia Morriconeho udělala z tohoto filmu skutečný zážitek.

Syrové a realistické válečné drama z Indočínské války bylo natočeno tak realisticky a působivě, že jsem měl místy dojem, že nešlo jen o film, ale zachycení skutečnosti. Bruno Cremer podal bezchybný výkon v roli válkami prostřelého žoldáka, bývalého vojáka wehrmachtu se zkušenostmi z bojů v Rusku, který už nezná nic jiného než válku. Celkovou stísněnost navíc posiluje černobílé provedení. Pro mě byl film skutečným zážitkem.

Tato pohádka v podstatě není nová. Základní tři linie, včetně textů v jednotlivých linií, jsou doslova vytaženy ze Svěrákových dětských operetek, které jsou velmi poetické a textově hravé. Příběhy byly spojeny do jednoho celku a přibyly nějaké veršíky, ale sakumprdum tak do deseti procent celé pohádky. Platí, že zatímco operetky byly vysloveně pro děti, tak tato pohádka je již svým zpracováním pro větší a může oslovit více diváků.

Přiznávám, že jsem mile překvapen, neboť tvorbu pana Trošky opravdu nemusím. V záplavě pomatených "akčních" pohádek, kterými byly vyplněny vánoční svátky 2014, představuje pro mě tato Troškova pohádka návrat k pohádkovosti, dětem se to líbilo mnohem více, patrně proto, že se v pohádce orientovaly, postavy měly jasný charakter a usmívaly se, zpívalo se... Že by mě pohádka vzala za srdce, to úplně ne, ale koukat se na ni rozhodně dá.

Damiani patří k mým oblíbeným režisérům, to přiznávám hned v úvodu. Tento politicko-kriminální thriller v sobě kombinuje hned více příběhů, které jsou spíše jen naznačovány, takže první část je dost obtížná na pochopení a orientaci v ději a v postavách. V okamžiku kdy pochopíte, jakou špinavou a manipulativní hru rozehrál Tony Musante v roli agenta CIA, je již pozdě vytáhnout film z přehrávače, protože kola příběhu jsou roztočena a už to nejde zastavit. Film v poslední čtvrtině významně graduje, navíc podpořen velmi dobrou hudbou. Přestože Damiani natočil jistě lepší filmy, poskytuje film Sbohem a amen velmi dobrý filmový zážitek.

Konverzační psychologické drama dvou mužů na sklonku jejich profesní kariéry, která je už léta nenaplňuje a při životě je drží už jen jejich klukovský sen. Přes jejich zdánlivou profesní i povahovou rozdílnost se ukazuje, že k sobě mají ve skutečnosti velmi blízko a vzájemně si pomáhají s vyrovnáním se s vlastní minulostí. Noiret i Serrault hráli perfektně.

Tak to mě dostalo, konečně realita a žádná hra - krást auta, převážet drogy přes hranice třech států, obchodovat se zbraněmi skoro v přímém přenosu a přitom veřejně ukazovat, jak na to a ještě jak se vyhnout policii nebo minimalizovat riziko. Jeden by skoro měl dojem, že jde o chudáky, které společnost donutila k tomu, co dělají, a proto v noci nemohou spát ve své posteli a poslouchat chrápání své ženušky. Ale to je jen část pravdy - druhou částí je, že jde o výnosný obchod, ve kterém se dá vydělat hodně peněz, a proto to dělají. Nikdo se přece zločincem nerodí. Pro ČR navrhuji, aby se ze státního rozpočtu uvolnily nějaké peníze a například Renč by mohl točit instruktážní videa, pomocí kterých by si zločinci mohli vylepšovat svoje znalosti a získávat novou inspiraci pro další zločiny. Konec vylámaným zámkům nebo rozbitým okýnkům u aut - nyní nově, čistě a bez poškrábání :)

Když smícháte nevěrohodný příběh a jalové dialogy do podivného nového subžánru "akční pohádka", vyjde z toho Princezna a písař. Opět mi to připomnělo ostatní novodobou českou produkci, zaměřenou čistě na formu, kdy si divák zapamatuje několik scén, ale za dvě hodiny není schopen říci, o čem to bylo. A bylo to o něčem? Divák se zjednodušuje, filmové produkty se zjednodušují a podbízivé popisky se pokouší diváka nalákat "dobrodružná pohádka vyprávěná s humorem a s hrdiny, kteří Vám budou blízcí", aby nakonec poznal, že zase naletěl. Díky, ale tímhle parníkem za Vánoční pohodou nepojedu.

Z této komedie jasně kouká, že byla natočena v období, kdy se zejména ve Francii točily tyto typy komedií jako na běžícím pásu. Doba byla jednoduše taková, komika vycházela ze situací, které lidé znali a patrně to byla opravdu švanda. Obávám se, že tato doba už je pryč a přestože je v komedii pár vysloveně vtipných momentů, nestačí to na to, aby mě komedie opravdu pobavila.