Amaranta

Ano, je to taková studeně, melancholicky a tragicky všelijaká pohádka. Pohádka? Musí být? Když jí trochu povolím rozepnout se do jiných žánrů (a nebudu se na ni dívat na Štědrý den) je podivuhodně kouzelná... Ani příliš neútočí známým tématem ani nepřetéká sladkými výlevy, je dojemná i něžná, pěkně pochmurná i napínavá, to mám ráda... Má oblíbená...

Raději nemyslet a nepsat o Jdi a dívej se. Asi už ani vidět.

Takovou domovskou atmosféru a lehký humor, který osvěžuje bojové napětí, asi procítí jen krajané. Ostatně každý národ vždy prožívá vyhnanství svého člena dramatičtěji, než když se děj odehrává v ryze lokálním prostředí. Cítíme, že taky patříme do světových dějin a doufáme, že stále máme být na co pyšní. Rozhodně se nedá říct, že by Tmavomodrý příběh oplýval happyendy - ta závěrečná jiskřička za vitrážemi a let v oblacích to moc nevylepšil. Ani tu Barču mu nenechali a vytvořili z ní další zástěrku pro lítostivé rozechvění. (I když nakonec se vlastně měla mnohem líp tam, kde zůstala, takže pro ni se tu jeden "šťastný" konec najde...)

Velkou zemi hodnotit nebudu, jen bych vypisovala jednu chválu za druhou... Ale dovolím si malou údivnou poznámku - jak je možné, že tuto nejklasičtější klasiku vidělo na ČSFD tak málo lidí? Jestliže náhodou zbloudíte na můj profil a přečtete si toto nabádání, tak neváhejte, zhlédněte a oceňte pěti hvězdičkami!

Že já se nepoučím! Očekávat od oblíbených dětských filmů stejný zážitek nelze!!! Bylo to tajemno, částečná nechápavost, napětí nezkažené sledováním všelijakých dobrodružných, kriminálních, válečných zápletek... Snad to nebude nikdy tak špatné, abych se na takové pohádkové fantazie odmítla dívat!

Dneska píšu čistou nostalgii (taky jsem před chvílí ze svého desetimístného žebříčku nej vyhodila Mrtvého muže a Harolda a Maud a nahradila je dvěma pohádkami), tak se snad hodí okomentovat něco tak klasického jako je tento western. Hlavním tahounem je samozřejmě hudba. Dovedu si představit, že by ani nebylo nutné mluvit, ty dlouhé záběry na tváře a výrazy, vzpomínky a šrámy minulosti prostupující každou postavou jsou nejdůležitějším scénářem. Když už slova padnou, mají pořádnou ránu a obsáhnou vždy několik časových, místních i etických linií, jsou symbolická i úderně výstižná.

Deset nej filmů chápu jako uvedení těch nejoblíbenějších. Nepoukazuji na ty nejhodnotnější originalitou a zpracováním, nevystavuji na odiv svůj "vytříbený vkus", nehledám nejlepší snímek všech dob. V různých žánrech mám různé favority a jsou filmy, které považuji za skvělé, ale oblíbené pro mě znamená vracet se, těšit se, libovat si, utěšovat se a žít s. Netrpím iluzemi - k filmu, který jsem poprvé viděla asi ve třech letech, nelze přistupovat s nadhledem. Jestřábí žena rozhodně patří k dílům, které můj život provázejí, a proto patří do zlaté desítky. PS: Už pár let se vysílá nově nadabovaná verze, ale ač mluví původně Navarre nespisovným jazykem Pomejovým, jinak už to nejde. Nehledě na lehké změny ve scénáři, které mě štípou v uších. (A změněna je dokonce i barevnost!) Naštěstí mám natočenou starou verzi!!

Po dnešním opětovném x-tém zhlédnutí musím už konečně napsat komentář! Ještě jsem této pohádce ani pořádně nerozuměla a už se mi neskutečně líbila, vyhovuje mi její ironická nota, která je přítomná nejen ve scénaři, ale i v drobných doplňcích (Westley pověří Buttercup přivázáním prince a ona se okamžitě vytasí s lanem v ruce, jako by ho nosila v kabelce). Nejsem ani schopná najít žádnou vadu - když už něco hodně kolísá, hned to nadšeně přiřknu parodii, dialogy znám nazpaměť (jednou jsem viděla německou verzi a blaženě jsem si předříkávala české texty) a přijdou mi pořád vtipnější. Je fakt, že Westley je pěkný kvítko a na svou holku se z postu ostříleného všeuměla občas dívá jako na nechápající telátko, ale když se mají rádi... (Svoji posedlost začínám taky vidět v trochu parodickém světle, a tím víc jsem s filmem svázaná a zapadám hlouběji do rychlého písku.)

Čekala jsem bůhvíco, ale rozhodně ne komediální sci-fi - a jakou! Od té doby moji oblíbenou! Námět nebyl nijak přechytřelý, jenomže vyždímán byl naprosto bezvadně, prostě akorát. V tom nejpozitivnějším smyslu. Žádná fáze netrvá tak dlouho, abych jen pomyslela na to, že se omílá děj. A abych pravdu řekla, pointu jsem předem neodhalila - a to mě baví!

Tři hvězdičky jsou málo, ale přes čtyři bych rozhodně nešla ani kdybych nechtěla trochu srazit hřebínek filmu, který je tu vynášen do nebe. Natočené výborně, ale ten příběh? Co to má být? Opravdu je to tak vážně hluboké a silně nutící k zamýšlení se? Mně se nezdá, pardon, je to dost průhledné a dokonce bych se s kritičností nebála slova kýč (prostě nemůžu vystát to prvenství, jinak bych snad tak přísná nebyla).