motyka52

Já si uvědomuju, že je to důležitá součást dějin kinematografie. Že herecké výkony ústřední dvojice jsou prvotřídní. Že to má krásnou hudbu. Že to má přesah. Jenže to všechno dohromady ještě neznamená, že mě to musí bavit, že ne?

Kdo očekává hon na sadistického vraha, bude krutě zklamán. Víc než pachatel se tady odhalují démoni Camille Preakerové a celé její rodiny. Kriminální případ je jenom něco na pozadí, co slouží k rozmístění figur na šachovnici. Což o to, psychologický thriller by byl fajn, ale to by to nesmělo být tak straaaašně rozvlekléééééééé. Někdy až úmorně, měl jsem pocit, že některé flashbacky vidím už podesáté, stejně tak je otravné sledovat tisíc a jeden útrpný pohled Amy Adamsové, která přitom jinak zaslouží pochvalu. Atmosféra městečka Wind Gap, kde jakoby každý měl svá tajemství, je sice fajn, ale taky to tady už bylo mockrát. Trochu jsem doufal, že to nahoru vytáhne závěr. Hlavní pointa je OK (nicméně v jiném kriminálním seriálu bylo něco podobného zvládnuté lépe) a úplně závěrečný pokus o šok si už tvůrci mohli úplně odpustit (i když samozřejmě poslední věta je v kontextu celého filmu hrozně cool, ale dělat to jen kvůli tomu je zoufalství). Stručně řečeno - za skoro osm hodin času to fakt nestojí.

Kostýmní drama a příběh jak vystřižený z červené knihovny. Nic není vzdálenějšího mému vkusu. Tady je toho navíc plná nálož, furt jsem čekal, kdy z okna vykoukne Marek Eben a začne soutěžícím vnucovat zlaťáky (na ty nakonec taky dojde). Nicméně musím přiznat, že díky mnoha úspěšným pokusům o odlehčení celého vyprávění a prvotřídní herecké sestavě jsem neměl pocit, že mě každou chvíli někdo mlátí do hlavy učebnicí dějepisu a přežil jsem to vcelku bez újmy.