Sonome

Jako velká obdivovatelka asijské kultury (a té japonské zvlášť) jsem se hollywoodského zpracování samurajského tématu hodně obávala, především kvůli obecným snahám amerických filmů učinit vše implicitní explicitním, přidat k tomu hromadu patosu a happy end. Nakonec jsem byla mile překvapena, Zwick si s tématem poradil velmi dobře, lokace byla nádherná, atmosféra vesnice zenová, hudba jedinečná, stejně i výkony japonských herců. Jen Cruise mi tam moc neseděl: tam, kde Japonec mlčí, protože se v něm něco odehrává, a vypadá přitom oduševněle, Cruise působí trochu přitrouble. Dávám tedy plné hodnocení, ale s velkou výhradou. P.S. Ken Watanabe samuraje hrát nemusí, on jím skutečně je.

Škoda, že se nedá hodnocení rozdělit. Za audiovizuální stránku bych dala 5 hvězdiček (měla jsem při sledování filmu oči i uši velikosti talířů), za příběh tak 2 (srdce zůstalo netknuté). Ani to hluboké ponoření se do zenu jsem Bridgesovi moc nevěřila. Navíc asi patřím k lidem, kteří by raději měli svého ikrana, než svůj disk na zádech... Pěkně udělané, ale podruhé to už vidět nemusím.

Vztahy .... vztahy ..... vztahy ..... Od té doby, co Allen přestal ve svých filmech hrát (že by sebereflexe přicházející s věkem?), se na jeho díla dívám daleko radši - zejména na ty od Match Pointu dál. Sama umím být někdy pěkně jízlivá, tak mi tento druh humoru vyhovuje. Nezapomenutelná hláška z tohoto filmu již byla zmíněna....

Příliš rozvleklé a zbytečně (ziskuchtivě) protahované. Vzhledem k tomu, že film je určen starším divákům, bych ho hodnotila jako zatím nejslabší z celé série.

Nevím, o co se ve filmu hádali, protože skutečným vynálezcem facebooku je náš zpěvák a známý „vtípák“ Honza Vyčítal, který už někdy před třiceti roky publikoval kreslený vtip o třech obrázcích: na prvním jde muž do lesa na houby. Na druhém našel houbu, kterou nezná, a proto vytahuje z kapsy „Atlas hub,“ aby si ji vyhledal. A na třetím obrázku muž vyděšeně zírá do knihy, která obsahuje pouze obličeje :-D). Tolik tedy trochu jízlivě na téma facebook (všem fanouškům se omlouvám, ale já se ho bojím jak čert kříže). A teď vážně: v každém případě nám tento mistrovsky zrežírovaný a velmi dobře, byť úsporně, zahraný film nabídl nejen pohled na to, jak možná došlo ke vzniku tohoto celosvětového fenoménu, ale i připomenutí, že nikdy nevíme, jestli naše (byť z hlouposti udělané) skutky nebudou mít efekt zašlápnutého motýla, a samozřejmě také nepřímý pohled na stav americké společnosti. Nechci zbytečně nosit sovy do Athén, ale musím zmínit tři věci: svoz dívek autobusem na „elitní“ party, scénu v úschovně kol a nošení slepice (kam se hrabe naše razítkování bažantů). Stejnou vypovídající hodnotu má pro jeden z trailerů vybraná písnička „Creep“ (původně tuším od Radiohead), zpívaná Vega choir - jejich původní videoklip určitě stojí za vyhledání. Nechci na filmový web rozhodně zatahovat politiku, ale v souvislosti s tímto filmem jsem se musela zamyslet i nad tím, jak to bude u nás vypadat po zavedení školného – jestli také na našich školách budou chytré a nadané děti z méně movitých rodin vpouštěny movitými spolužáky jen do úschoven kol elitních klubů pro bohaté (ale ne moc chytré)… A pokud jde o to často zmiňované redundantní veslování, zkuste si představit, že jste v krátké době dvakrát po sobě druzí ve společnosti, kde být druhý je totéž, co být poslední, a kde i zemřít představuje neúspěch. To přece musí naštvat!

Film je jasným příkladem toho, jak se dá subtilní téma (srovnání se se sebou samým a se svým životem) zpracovat velmi nesubtilním způsobem – po americku. Zřejmě ne náhodou je jednou z knih, které si hlavní hrdinka vybírá v obchodě, v Americe vydaná kniha „Kam se poděl můj sýr“, která na neuvěřitelných několika desítkách stran polopaticky a trapně rozpitvává jeden jediný zenový příběh o myši a sýru o původním rozsahu tak na půlku stránky formátu A5. Stručně řečeno: hrdinka, která neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane, se rozhodne cestovat po světě, aby se srovnala sama se sebou. Má – jak jinak! – dostatek peněz na to, aby se mohla sebrat a na několik měsíců odjet. Ihned po příjezdu kamkoliv vždy ochotně přiskotačí někdo, kdo jí pomůže, případně popostrčí v jejím duchovním vývoji, a tak je celý film prokládán životními poučkami a moudry, abychom i my neseděli v kině nadarmo a mohli se někam posunout. Bohužel, autoři všech těchto knih i filmů zapomínají na jednu velmi důležitou věc: podobně jako se hladový člověk nenasytí čtením jídelního lístku, neurotik se nezbaví svých problémů čtením psychologických knih, tak ani nešťastný člověk se nestane šťastným podle návodu někoho druhého. A k tomu cestování … už Seneca říkal „Chceš-li uniknout tomu, co tě trápí, musíš být ne jinde, ale jiný.“ Dvě hvězdičky za pár pěkných záběrů a samozřejmě za šamana na Bali :-).

Musím se přiznat, že jsem tento snímek začala sledovat asi až po čtvrt hodině a víceméně náhodou, ale seděla jsem pak u televize jako přibitá. Určitě má svůj smysl ukázat hrůzy i nesmyslnost války téměř v „přímém přenosu“, jako třeba ve filmu „Saving Private Ryan,“ ale i komornější dílo jako „Zajatci mlhy“ může zanechat hluboký dojem – především proto, že si až moc dobře uvědomíme, že i ten nejhroznější nepřítel je jenom člověk a že nutně nemusí být horší než já jen proto, že ho nutí bojovat na druhé straně fronty. A navíc když se jedná o skupinu chlapů ve vesnici, kde po odvodu zbyly jen ženy, děti, starci a spousta práce s obživou, dá se další děj tak trochu předvídat. O to působivější byl potom závěr. Z tohoto hluboce lidského filmu mi běhal mráz po zádech (ale rozhodně ne proto, že se odehrával v zimě), a oceňuji, že jej – byť s časovým odstupem – byl schopen natočit příslušník národa, který ve druhé světové válce utrpěl tak obrovské ztráty.

Byla jsem trochu na vážkách – tři nebo čtyři hvězdičky? Čtyři bych dala určitě za výběr dříve velmi úmyslně opomíjeného tématu a za výkon Karla Rodena, ale za co ještě? Viděla jsem na jedné straně herecky trochu prkenné Němce, na druhé straně zase naše furianty, dále jednu „nejkrásnější holku v okolí“ (no, jako žena opravdu nemohu posoudit její přitažlivost pro muže, takže tuto oblast velmi rychle opustím) a zároveň se mi dostalo jasného připomenutí, že ne všichni Němci jsou zlí a ne všichni Češi hodní. Připadala jsem si trochu jako kdysi dávno ve škole, kdy jsem přišla za tátou, aby mi vysvětlil, co se odehrálo např. v roce 1968. Dostala jsem nejprve verzi „do školy“, a nato mi táta povídá: „A teď ti řeknu, jak to bylo doopravdy.“ Tak i my jsme se teď dozvěděli, jak to bylo „doopravdy“ v Sudetech. Ale ať to rozebírám, jak chci, a snažím se kvůli tématu najít důvod dát ty 4*, nějak mi to nejde: asi proto, že celkově na mě film působil opravdu nepřirozeně (promiň, Marigold, že Tě cituji, ale jinak to říct nejde), místy až křečovitě, takže přece jen zůstanu u 3*. Mimochodem: historických témat, která nám byla podávána zkresleně, byla celá řada: kdo si třeba vezme na paškál naši slavnou dobu husitskou???

Úžasný akční film, který měl jednu jedinou chybu: naprosto příšerný překlad. A to natolik příšerný, že mě vytrhoval z děje a nutil chodit tlouct hlavou o zeď. Kromě toho, co napsal Gemini, bych ještě namátkou zmínila „vycvičenou britskou inteligenci“ a „fialové srdce.“ Je to film, který se stal v překladatelské obci legendou. Pevně doufám, že osoba, která takto zmršila českou verzi filmu, teď překládá tak maximálně zboží z krabic do regálů, nebo někde v parku zametá psí hovínka.

Naprosto souhlasím s tím, že film je skvělý a zaslouží si pět hvězdiček. Ale musím upřímně přiznat, že bych ho ani nedala na čelní místo své oblíbené dvoustovky, ani bych ho nevyhlásila za nejlepší film všech dob. Je prostě spousta jiných filmů, které mě za hlavu i za srdíčko chytly víc...