BluePat

S tvorbou Cammella - mimochodem původní profesí malíře - jsem přišel do kontaktu až na Festivalu otrlého diváka. A to rovnou prostřednictvím jeho Pohledu do bělma, kde měl mít údajně největší tvůrčí svobodu. Film je to hodně zvláštní. Některé scény jsou pojaty velmi hravě a originálně. Střih střídá tempo, kamera je příjemně dynamická a netradiční. Každopádně to působí, že si dal Cammell záležet na vizuálním zpracování mnohem více, než na převodu knižní předlohy do scénáře. Prudké změny nálady manželky hlavní postavy jsou nerealistické a absurdní. Pravděpodobně si tím při psaní ulehčil práci. Pak ale přijde závěr a člověk filmu ty scénaristické nesmysly odpustí. Poslední půlhodina je skvělá a upřímně si nepamatuji, kdy by mě konec filmu tak náramně bavil.