Dawon

Víc než cokoliv jiného je tenhle film jeden velký vizuální orgasmus, který se ale zároveň může opřít o krásný a poutavý příběh plný morálních dilemat a ponaučení. Je to vlastně taková hezky zfilmovaná bajka, která nám velice hravě vypráví o tom, jak překonávat sám sebe a mezitím překvapivě nenásilně podkresluje příběh náboženstvím a nejrůznějšími způsoby, jakými ho člověk může vnímat.

Co se na první pohled tváří jako další z nekonečné řady romantických komedií nás ve skutečnosti trošku klame tělem. Ačkoliv to tak úplně nevypadá, tak se zde nejedná o další Hollywoodskou slaďárnu, ze které ještě dva dny bolí zuby. Příběh o životní lásce je tady totiž tak trošku na druhé koleji a prim hraje učebnicově krásný vztah otce se synem. Což je taky trochu důvod, proč by se mohlo zdát, že se v druhé polovině filmu až tak moc neděje, protože dle konvencí dnešní červené knihovny mohly s klidem po 50 minutkách naskočit konečné titulky. Příjemná atmosféra ale z filmu sálá dál i při tom, když sledujeme zdánlivě všední vztah dvou mladých milenců. Všední sice možná není to správné slovo, vzhledem ke špetce sci-fi, která se do tohohle mixu přimíchala, ovšem Butterfly effect zde nečekejme, cestování časem není ústřední motiv který máchá dějem ze strany na stranu. Je to jen taková berlička, která nám pomáhá nahlédnout do života jedné trošku zvláštní rodiny. No a řekněme si upřímně, nápad s barem, kde je dokonalá tma a kde si svůj "úlovek" vybíráte zcela oproštěni od fyzické stránky člověka, je opravdu pohlazením toho kousku duše v nás, který pláče pokaždé, když Simbovi umře ve Lvím králi tatínek. Představa, že by takhle člověk potkal matku svých dětí je vážně docela kouzelná :-)

Musím se přiznat, že jsem přece jen čekal více akce a méně "detektivní" práce zpoza kancelářského stolu. Film totiž není nejkratší a tak se v něm bohužel setkáme až s příliš velkým množstvím hluchých a nezajímavých míst. No a když už se konečně dostaneme k nějaké té akci, tak je na můj vkus až příliš nepřehledná a tmavá. Když se tak nad tím zamyslím, tak pořádně nevím, co se vlastně v závěrečné pulhodince dělo. Hlavní ale asi je, že je ten škaredý fousatý strejc konečně pod drnem.

Asi každý si v životě musí projít prvním zlomeným srdíčkem a díky tomu i chirurgickým odstranění jeho "růžových brýlí". Občas ale není jednoduché pochopit, že to s tou láskou nedopadne pokaždé tak, jak si to v hlavě namalujem. To nám dokazuje i mladý klučina Ellis, který je tak trošku beznadějný romantik a svých iluzí o životě se drží jako klíště i přesto, že se ho o ně opravdu usilovně snaží připravit téměř všichni v jeho okolí. No a když se do tohodle mixu přídá Matthew McConaghey, jakožto záhadný svalnatý uprchlík, tak je z toho ve finále velice příjemná podívaná, u které si člověk tu a tam zamudruje, jaké jsou ty baby občas svině. :-) Ikdž kdoví, třeba za to ty chuděrky ani nemůžou...nebo ano?

Po skvělém FIghterovi a Terapii láskou přišlo velké zklamání. Těžko říct, jestli jsem měl od filmu nějaké přehnaně vysoké očekávání, ale pravda je taková, že jsem se zkrátka vůbec nebavil a nespasilo to ani špičkové obsazení. Povětšinou velká nuda, která se táhne zdánlivě nekonečných 129 minut. Že méně je někdy více je asi pořekadlo, kterým by se někteří filmaři čas od času měli řídit.

Kdyby se na tenhle film mrknuli ufouni, bez jakýchkoliv vědomostí o lidské rase, co by si tak asi pomysleli o ženách a jejich úloze ve světě? To by ale asi z dnešního feministického okénka postačilo...Kdo tvrdí, že si za peníze štěstí nekoupíš, jich očividně nikdy neměl tolik jako strejda Leo. Epická jízda plná morálně prohnilých, peněz chtivých oveček, které si život s drobnou dopomocí drog, kurev a špetky ne zrovna legálních aktivit umí užít život opravdu naplno. Jeden z nejzábavnějších filmů za hodně, hodně dlouhou dobu, kde i ty drobné pokusy o vážný přístup k temátu vyzní tak trochu nadbytečně. Když se to celé shrne, tak jediné, co člověk o Vlkovi potřebuje vědět je, že se zkrátka bude královsky bavit a to je finále to, oč vlastně vždycky běží nebo ne? :-) A ještě bych rád vzkázal soudruhům z Akademie filmového umění a věd, že jestli nadále budou DiCapria přehlížet a ani letos mu ten zlatý nesmysl nedají, tak bych doporučoval terapii jebání psem do levé nohy 2x denně po dobu neurčitou.

Chvílema páradní podívaná, u které se mi napětím svíraly půlky, chvílema však taky dost velká nuda. Zajímavý námět, který byl i dobře řemeslně zvládnutý, ve finále bohužel až příliš prázdný na celovečerní film. Když si člověk u 90 minutového filmu řekne půl hoďky před koncem, že už by tak nějak stačilo, tak to asi mluví samo za sebe. Jedna věc se ale Gravitaci rozhodně upřít nedá, soundtrack byl velice povedený.

Sice dobře zahraná, ale jinak nevýrazná gangsterka, která holt zapadne do šedého průměru tohoto žánru a asi v našich hlavách na moc dlouho neuvízne. A nespasí to bohužel ani můj oblíbenec Farrell, ani teplý Ray Winstone s jeho nenapodobitelným drsňáckým hlasem a dokonce ani permanentně zhulený profesor Lupin. A to už je docela co říct.

Knížku jsem nečetl, a tak moc nemůžu soudit, do jaké míry jsou pravdivé některé zdejší názory o tom, jak Jackson znásilnil a překopal předlohu. Co se mé osoby týče, tak je to oproti jedničce určitě zlepšení. Ubylo nezáživných a zbytečných scén, děj se dal konečně pořádně do pohybu a začínal místy mnohem víc připomínat trilogii Pána Prstenů oproti ztřeštěné fantasy pohádce, kterou byl první díl. Chápu, že předloha pohádkou je, ale pro mě je to zkrátka jen další film ze Středozemě, kterou miluju tak, jak mi byla podána v LOTRovi, takže mi Hobití barevná a pohádková verze až tolik nešmakovala. Bohužel ale musím říct, že mi stále přišla suveréně nejzajímavější dějová linka kolem Gandalfa a návratu Saurona, což asi není úplně lichotivé, vzhledem k tomu, že se jedná pouze o vedlejší linku s podstatně menším prostorem. Zkrátka si nemůžu pomoct, ale zápletka okolo pár trpajzlíků, kterým se stýská po domově, mě příliš za srdce nechytla.

Pro mě, jako fandu formule 1, parádní film, kterému takřka nic nechybí. To ovšem neznamená, že se jedná o film, který by měl nějakou cílovou skupinu, ba naopak musí dle mého skromného názoru pohltit i naprostého sportovního analfabeta. V Rivalech se zase jednou můžeme přesvědčit, že jedny z nejlepších příběhů napíše sám život a když se k tomu přidá špetka filmových kosmetických úprav a vynikající herecké výkony hlavních představitelů, tak z toho vznikne jeden z nejlepších filmů roku a asi jeden z nejlepších sportovních filmů vůbec. Pro ty, kterým se film líbil bych jednoznačně doporučil doplnit si filmové vzdělání o Sennu(2010).