Muffin

Dunu bych přirovnal k návštěvě opery. Všechno je vizuálně krásné, jde o klasické dílo velké kulturní hodnoty, ale vy zpěvákům nerozumíte. Tedy pokud nemáte obsah opery předem nastudován.  Jsem dalek abych kritizoval režiséra s tak velkým talentem pro sci-fi obrazy.  Nicméně ačkoli nemám co filmu vytknout, trochu jsem se nudil.  Jednak kvůli pomalému tempu a potom mě nějak chybělo vysvětlení základních motivů.  Co to je vůbec za vesmír a proč v něm fungují nějaké matky čarodějky nebo vlastně i to koření.  Možná je to i tím, že Dunu moc nepivažuji za sci-fi. Jde o politické pletkaření které se může klidně odehrávat v daleké historii, současnosti nebo budoucnousti. Můžete to zasadit do fantasy světa nebo sci-fi. Bude to úplně jedno. Jde jen o intriky a to mě jako fanouška sci-fi moc nebaví. A když k tomu chybí i znalost onoho operního díla, zůstáva jen obdiv z krásného představení, ale taky dost nudy a chuť podívat se raději na film kde se něco děje a postavy spolu srozumitelně mluví.

Kdyby k tomu napsala scénár A.I., dopadlo by to mnohem líp.

Mno. Koukat se tři hodiny na neustále prostříhavané scény kde má herec hlavní postavy kukuč šílence pro mě asi nebylo to pravé. Jěště že tomu dal trochu odlehčení roztomilý Einstein. Po filmařské stránce je to určitě parádní dílko. Ale když nemáte souvislosti o Oppenheimmerovi nastudované, budete se ztrácet. Já vlastně ani nevim jestli to bylo o vývoji bomby nebo rivalitě mezi vědci. No prostě už je těch prostřihů moc. Volil bych trochu obyčejnější způsob vyprávění. Důvod projekce na IMAX plátně jsem nepochopil. Ten jeho vykulený výraz stačí vidět na TV.