D.Moore

Srovnání s Armageddonem nejsou fér, je to jako kdyby se impresionista a realista dívali na stejnou rozkvetlou jarní louku a každý ji namaloval po svém. Někoho pak osloví ten obraz, někoho ten druhý, a je to v pořádku. Drtivý dopad jde na konec světa jinak - realističtěji, dramatičtěji, lidštěji. Ne tak zábavně, ale rozhodně ne nudně. Vlastně pokud mě nějaká část filmu nechávala poměrně chladným, byla to mise raketoplánu, jehož posádka se chystá kometu navrtat a odpálit - zatímco v Armageddonu jde o hlavní zápletku, tady je to takřka nedůležitá podzápletka (zajímavá hlavně díky Robertu Duvallovi) a to nejdůležitější se děje na Zemi, kde Morgan Freeman hraje jako o život, Téa Leoni se smiřuje s rodiči, Elijah Wood zachraňuje svoji rodinu i rodinu své dívky.... A zní k tomu velmi poslouchatelný James Horner. Čtyři hvězdičky a kousek páté.

Seriál se mi velmi líbil a moji oblíbenou komiksovou předlohu jsem poznával od začátku do konce – Zámkovi (tedy až na Rendella) jako by se zhmotnili přímo ze stránek a jsou takoví, jací mají být. Především tedy Bóďa, kterého nemůžete nemilovat, když řádí v chodbách a pokojích Klíčova a nadšeně objevuje jedno tajemství za druhým. Skvělá je i tajemná atmosféra, tak trochu připomínající Stranger Things, za niž Zámek a klíč vděčí i výpravě, režii a super soundtracku (ať už vyjde!), a líbilo se mi postupné odhalování rodinné minulosti. Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Kvůli uspěchanosti posledních epizod, které najednou a zbytečně začaly řešit věci, o nichž do té doby takřka nebyla zmínka. A to jen pro "velké finále". Především Korunu stínů nebylo třeba vytahovat se vším všudy a mohla zůstat schována až do druhé řady. Ne snad, že by bitva se stíny nebyla povedená, ale v seriálu jsem do té doby viděl spoustu mnohem působivějších scén a ani se v nich nemuselo bojovat - třeba Bóďovo poletování nebo Ninu se skříní a popelem. Méně je někdy více (a lépe).

Stačí mi vidět, že do kin přichází nový film Petra Zelenky, víc neřeším a vím, že na něj jdu. Maximálně jednu upoutávku si dovolím, ale víc už ne, nečtu rozhovory, nic si nezjišťuji, chci být překvapený.... A pak taky pokaždé překvapený jsem. Modelář je další důkaz toho, jak skvělý tvůrce světového formátu Petr Zelenka je. Vezme téma, které se ho silně dotýká, promíchá realitu s důmyslnou fikcí a stvoří svět, do něhož diváka doslova vtáhne a pak ho v něm nechá se dívat a dělat si názor. Modelář je přesně takový - uvěřitelný a přitom překvapivý. Český film, ale se světovým rozhledem i přesahem, který se toho prostě nebojí. Petr Zelenka nedělá kompromisy a točí tak, jak točit chce, a jsou-li diváci na stejné vlně, užijí si se vším všudy tenhle pochmurný, ošklivý příběh o tom, že když o něco jde, má člověk vlastně jen dvě volby (což v komentáři krásně vystihla Lenka.Vílka). Ten příběh je stejně smrtelně vážný, jako je absurdní, je stejně bezútěšný, jako je plný naděje, je v něm stejně vykřičníků, kolik v něm je otazníků. V kině mi bylo líto diváků, kteří se bavili tím, že "Mádl divně mluví" a "Hádek je divnej", chytali se každého náznaku vtipu (ve skutečnosti pěkně cynického úšklebku), aby se mohli konečně zase zasmát, a při závěrečných titulcích odcházeli a kroutili hlavami. Škoda. Ve filmu se řeší mimo jiné to, že české soudy se nemohou zabývat světovým problémem, protože do toho ještě nedorostly. A s Modelářem je to úplně stejně - nedorostlé diváky neosloví. Škoda a zároveň dobře jim tak.

Krásný film, doopravdy krásný. Je v něm tolik momentů, které by jiní tvůrci v jiných filmech použili k tomu, aby se mě snažili přinejmenším dojmout nebo naprosto odrovnat, ale Greta Gerwig to nemá zapotřebí. Vše, co na mě v příběhu Marchových mělo působit, na mě působilo, a přitom jsem měl pořád ten spokojený pocit. Nebylo to přehnaně melancholické, nebylo to extra smutné, nebylo to tragické. Bylo to prostě krásné. Co se týče obsazení, Saoirse Ronan mu podle očekávání naprosto kraluje a je opět úžasná v každé minutě, ovšem překvapila mě Emma Watson, která na mě udělala opravdový dojem snad poprvé od Harryho Pottera.

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika.

Jako by se Guy Ritchie omlouval za Aladina a natočil přesně to, co jeho fanoušci chtěli vidět. A navíc ho to očividně bavilo. Ačkoliv nepatřím k těm, kteří jsou s Ritchieho tvorbou posledních let nespokojeni, Gentlemany jsem si velmi užil. Chytrý a vtipný scénář (celý film je vlastně velká anekdota s pointou v podobě jedné téměř závěrečné scény), skvělí herci v čele s perfektním Matthewem McConaugheym v roli novodobého Vita Corleoneho, jistá a dravá režie... Co víc chtít?

Překombinované, nevěrohodné, nudné a v závěru nechtěně vtipné až parodické. Rozhodně nejhorší film s Gregorym Peckem, jaký jsem kdy viděl, a dost chabý pokus o podívanou à la Alfred Hitchcock. Abych ale jen nenadával, úvod byl docela zajímavý a záběr na padajícího muže plus střih na rozmašírovaný meloun se opravdu povedl.

Rozjuchaná drsná sranda, přesně v duchu komiksů, kde Harley řádí utržená z Jokerova řetězu. Hodně se asi bude srovnávat s Deadpoolem, a částečně to bude oprávněné, ale pro mě jsou Birds of Prey o kus lepší než Deadpool, kterého mi pokazila přemíra příliš pubertálních vtipů. Tady je totiž vše ve správném poměru, film je velmi pestrý, bohatý na leccos od třpytek po přelámané nohy, a přitom drží pěkně pohromadě a nic z něj netrčí. Královnou je samozřejmě Margot Robbie, která do role dává úplně všechno a užívá si ji stejně jako jsem si ji užil i já. Kromě fajn ztřeštěného psychohumoru ale musím vyzdvihnout i režii a hlavně dokonalou choreografii akčních scén, protože něco tak povedeného jsem viděl naposledy asi v Johnu Wickovi 3. Tipuji, že tenhle film bude patřit k těm, které mají mnohem raději diváci než kritici, a jedním dechen dodávám: No a?___P.S. Tak on se na akčních scénách podílel Chad Stahelski! To všechno vysvětluje.

Sacha Baron Cohen zachází s každým filmem o kus dál (respektive, ehm, hlouběji) a tentokrát to na můj vkus bylo místy až moc daleko (hluboko). Jenže co naplat, pobavil jsem se určitě více než u Bruna a o něco více než u Diktátora a myslím, že jednou za čas ani takováto komedie neuškodí. Můj obdiv má Mark Strong, který do toho všeho šel.

Neskutečně prolhaný film. Hlavní hrdina ("hrdina") ve vážně dobrém podání Adama Sandlera lže od začátku do konce, vymlouvá se, podvádí, falešně slibuje, tahá za nosy, balamutí... Nedá se sice říct, že v tom je nějak zvlášť dobrý, ale rozhodně to dělá tak intenzivně a automaticky, že už vlastně lže i sám sobě, ačkoliv o tom neví. Sledovat, jak se zaplétá do svých vlastních sítí, pro mě nebylo žádné extra potěšení a nemohl jsem se ani upnout na jinou postavu, protože oni v tomhle filmu lžou prostě úplně všichni. Všem. A pořád. Přesto si mě postupně získal a strhující závěrečná půlhodina mu nakonec zařídila i tu pátou hvězdičku.