D.Moore

Adina Mandlová to v poslední scéně sice poněkud přehnala, ale jinak předvedla vážně dobrý výkon - neznamená to však, že ostatní nějak zahanbila. Vůbec ne. Film je to v první řadě hořký, ale přesto jsem z něj cítil i silnou naději.

Holmes je zpět... A na rozdíl třeba od ruského zpracování této povídky je skvělé, že se na něj dlouho nečeká, a když se čeká, čekání nevadí, protože ho Watson hravě utáhne sám. Shledání je dojemné, radost obou hrdinů přímo hmatatelná, a že doktora hraje jiný herec, bych si vůbec nevšiml, kdybych to nevěděl předem.

Stále pěkný rodinný film v tom nejlepším slova smyslu (tedy má pro každého něco) s fantastickými triky, milým humorem a krásnou Hornerovou hudbou, díky níž je závěr vážně dojemný.

Všechno v pořádku, žádného rozvláčného začátku ani zdržujících flashbacků jsem si nevšiml. Montgomery Clift hraje jako Gregory Peck v nejlepší formě a je stoprocentně přesvědčivý, příběh se postupně jaksepatří zašmodrchá a jak dopadne, jsem opravdu netroufal odhadovat.

Docela roztomilá soudnička s krásně vetchým Milošem Kopeckým. Doufal jsem v dobrou pointu a naštěstí jsem se dočkal.

Pokazil mi to zbytečně vulgární Profesor X... Vyšší přístupnost přece nemusí hned znamenat, že i takováto důstojná postava, která ve filmu rozhodně má důstojné scény, najednou začne mluvit s odpuštěním jako kanál. Jinak jsem ale spokojený, zahráno i natočeno (obzvlášť při vzpomínce na předchozího Mangoldova Wolverina) je to přímo výborně a bojové scény se vyrovnají těm nejlepším, do nichž Wolverina zapletl Bryan Singer - jen jsou krvavější, což není na škodu, ačkoliv tedy nepatřím k těm, kterým "to celou dobu chybělo". Také se mi líbilo, že trailery (které mě nijak tedy zvlášť nenadchly) nevyzradily vše a Logan má v rukávu docela hodně trumfů.

Do útoku na základnu to nebylo tak špatné, po něm už ano. Líbilo se mi sice, s jakou vážností se David Lynch a spol. pokusili Dunu natočit, no ale mnohdy nechtěně směšný výsledek jejich snažení bohužel úplně neodpovídá. Nicméně se mi chce trochu škodolibě dodat, že přece jen jde o věrnou adaptaci knihy - kniha mě totiž nudila dost podobně. O zmateném příběhu a otravných vševysvětlujících vnitřních hlasech raději ani nemluvím, zrovna tak nebudu kritizovat například Stinga a na jeho roli se pokusím zapomenout.

V necelých šedesáti letech a čerstvě po bypassu sice Johnny Cash nebyl v ideální formě, ale je to znát pouze na úvodních dvou písních, které působí utahaně i zásluhou poněkud mdlé kapely. Zbytek koncertu už je ale po všech stránkách lepší a potěšilo mě, že nejde o klasické "Best of" vystoupení, ale díky tomu, že se odehrává v kostele, zazní i jinak naživo málo slýchané písně jako Five Feet High And Raising nebo A Thing Called Love. Výborné bylo, že i písně měly české titulky.

Důstojný dokument. Škoda jen, že téměř pominul, jak (a díky komu) se Cash zbavil závislosti na drogách, když předtím tak pečlivě líčil, jak a proč k ní přišel. Závěr byl dojemný, ale to se dalo čekat.

Zpočátku je druhý John Wick vlastně stejný jako ten první, nicméně není to nijak na škodu a postupem času (zejména během strhující části odehrávající se v Itálii) začne být přece jenom jasné, že tenhle film je opravdu větší a v jistém ohledu ještě nápaditější než jeho starší bratr. Moc se mi líbil propracovanější svět všech těch vrahounů, velký lov na Johna Wicka a zrcadlové finále, které mi připomnělo Muže se zlatou zbraní. Keanu Reevesovi jsem věřil všechno a jeho kolegové a kolegyně (kouzelně drsná Ruby Rose) se rozhodně nedali zahanbit. Docela by se mi líbilo, kdyby Chad Stahelski v budoucnu natočil bondovku, protože akční scény mu jdou stejně jako ty neakční a výsledek by byl rozhodně zajímavý.