D.Moore

Bohužel jsem se nudil, a to mám rád vlastně vše, o čem film je. Nedá se nic dělat. Z nejhoršího Velké manévry vytáhl výborný dabing s Josefem Vinklářem v hlavní roli.

Dosti bída. Začátek v letadle a padajícím domě ještě dává jakous takous naději, jenže pak se přesuneme do léčebny a do Springwoodu "za dvacet let", vidíme jednu nesympatickou postavu vedle druhé a nevěřícně zíráme na "děj", který jako by přišel z nějaké špatné parodie. Odbyté finále tomu všemu nasazuje bídnou korunu, tohle si Freddy (který ovšem i tak dokáže být super, například když se groteskně krade za neslyšící obětí) rozhodně nezasloužil.

Freddy Krueger opět ožije, ovšem tentokrát (snad poprvé od prvního dílu) při tom dojde i na horor, který je opravdu hororem. Stephen Hopkins přišel se spoustou nápadů a kolikrát je vyloženě radost se na ten hnus dívat.

Woody Allen si zase napsal a natočil to jeho a mě to zase bavilo. Přehledný retro příběh se skvělými herci (Kate Winslet a Jim Belushi jsou prostě úžasní) sice nabízí povědomou zápletku, ale to neznamená, že nedokáže překvapit nebo že v něm chybí nezapomenutelné momenty (telefonát). Přebarevná retro kamera zpočátku s dějem hezky ladí, ale postupně s ním začne ostře kontrastovat, což je super nápad, a strašně moc se mi líbila možná jednoduchá, ale působivá metafora s malým pyromanem, který si stejně jako jeho matka prostě nemůže pomoci.

Taková srandička s krásnou Petrou Černockou, rozdováděným Jiřím Hrzánem, uhrančivým Waldemarem Matuškou a super hudbou Miloslava Ducháče.

Režisér Renny Harlin v dokumentu říká, že chtěl z Freddyho udělat hlavní postavu, jakéhosi cool vraha. Povedlo se mu to a je to právě tato změna, která čtvrtou Noční můru nejvíce odlišuje od předchozích. Freddy Krueger je superstar a frajer, když si na pláži nasadí sluneční brýle nebo lehkým krokem kráčí do kostela, víte, že jde o jen něj. Film jako takový není špatný, snové sekvence se povedly a konce teenagerů jsou zase proklatě černočerně humorné, bohužel je škoda, že děj vůbec negraduje. Prostě se usíná, vraždí a pohřbívá jako na běžícím pásu a většině lidí ve Springwoodu to snad ani nevadí. Ovšem závěr a Freddyho smrt, to je pro mě jeden z nejlepších momentů celé série.

Jeden zvrhle zábavný krvavý nápad střídá druhý, Freddy je nevypočitatelný, hlavní náctiletí hrdinové sympatičtí, triky senzační a divák se ani chvilku nenudí. Je to méně horor, ale více fantasy, nicméně většinu scén z tohoto dílu jsem si dobře pamatoval i po nějakých těch patnácti či více letech, kdy jsem ho viděl naposledy.

Velmi hloupé pokračování skvělé jedničky. Co bylo dříve působivé, je teď jinak a špatně, a nebýt pár opravdu dobrých scén (Freddy vylézající z jiného - samozřejmě živého - člověka) a hlášky "Ty máš tělo, já mám mozek!", byly by na tom všem nejděsivější slipy hlavního hysterického hrdiny.

S pověstí, jakou tenhle film časem získal, jsem popravdě čekal o něco víc než po čertech skvěle natočený a zahraný, ovšem několikrát viděný obyčejný příběh. Stále jsem vyhlížel něco, čím mi Sicario vyrazí dech, nicméně dařilo se to vážně jen Deakinsově kameře, Villeneuvově režii a Jóhannssonově hudbě (úvod, konvoj, tunely, samá skvělá scéna) - scenárista si totiž mnohem zajímavější látku zpracoval o rok později sám ve Wind River.

A je to tady, Karel Janák natočil pohádku, na kterou se dá jakžtakž dívat. Je to takový malý vánoční zázrak. Kdyby se postava Hany Vagnerové nechovala tak potrhle a kdybychom si více užili skvělého byrokratického pekla, bylo by to ještě o chlup lepší.