Falconica

V porovnání s českými pořady tohoto žánru je u těchhle amíků aspoň vidět snaha pomáhat chudejm a ne jen vyzdobovat krásný novostavby pracháčů. Otázka je, jestli ti nadšení chudáci nebudou za půl roku z tak velkýho baráku spíš nešťastný, až se o to budou muset starat, ale ve jménu americkýho snu a bílýho plaňkovýho plůtku věřim, že jsou dost ujetý na to, aby to překousli. Ty baráky jsou sice většinou dost očirvoucí, ale američaní jsou už holt takový. Moderátoři jsou strašný a divadýlko trapný, ale prostě oceňuju svým způsobem to gesto, jelikož v českým Jak se staví sen mě vždycky neskutečně dožíralo, že si vybíraj rodiny, který to nepotřebujou. EDIT: po doplnění znalostí o pozdější série jsem změnila hodnocení. Zdá se, že tvůrci časem pochopili některé své nesmyslnosti a začali pomáhat těm lidem docela rozumně. Myslim tim energeticky soběstačné domy, solární panely, větrný minielektrárny a spoustu jinejch "detailů", dojáky okolo toho dělají sice pořád stejný, ale jak říkám, čert vezmi doják, když to fakt někomu v blbý situaci pomůže. A taky musim uznat, že občas je ten barák(nepočítaje dětský pokoje-co to dítě s těma lapačema prachu bude dělat za tři roky, to nevim...) už konečně celkem hezkej.

Vždy jsem z toho dočasně ohluchla...

Pfé! Volovina, ždímač mozku, patos a škvár. Scénář jsem mohla převyprávět ještě před úvodníma titulkama a Stalloneův ksicht je zatraceně špatná podívaná...obzvlášť když se přetahuje v páce. Dívat se na to dalo, ale nemůžu s určitostí říct, že z toho nebudu mít újmu na psychickém zdraví.

jestli existuje nějaká fantasy-klišé scéna, klišé hláška nebo jinej klišoidní prvek, kterej v tomhle filmu není, tak sežeru vlastní nohu:-D

Exoti, co se přišli obohatit o pár modřin, nemusej vlastně nic umět, stačí když spadnou a překážku obeplavou. Někomu to stačí. Pro mě trochu nuda.

Jedno z nejkrásněji zpracovaných klišé, co jsem snad kdy viděla. Naprosto tuctovej americkej příběh, ale tak hezky provedenej...Navíc to neni poprvý, co mi Christensen ukázal, jak skvěle mu jdou postavy mladíků zabředlých v problémech:-) To jsem poznala už v Cestě vzhůru...

Kéž by to Frank Herbert mohl vidět. Muj novej film číslo 1.

I když jsem velký fanoušek knihy, musím dát takhle moc...To bylo teda....ZVRHLÝ:-D...vim, že hodně fandů buzeruje způsob, jakým Lynch vyřešil obtížnost předlohy, ale osobně si myslim, že Lynch vůbec nebyl blbec, když tohle natáčel. Připadá mi spíš, že si moc dobře uvědomoval, že tahle sága věrohodně adaptovat snad ani nejde! Tak vzal hada za ocas a pojal to tak vlastním a originálním způsobem, že už to originál ani neshazuje...asi jako kubistickej akt...ta ženská tam namalovaná je, sice byste ji z obrazu nepoznali, ale to vůbec neznamená, že by neměl hodnotu a nebyl krásnej:-D

Hoode, ty vesmírnej patlale, totálně jsi mi zruinoval Wolverinea a zkazil mi kladnej vztah k němu. Takže takhle dobrej kus bych od tebe ani za sto zlatejch ingotů nečekala. Z fám jsem sice tušila část pointy filmu, ale stejně se napětí v mym břiše dalo ke konci krájet. Hrdina skrz bláto a krev nevinných, ty kujóne, ty jsi mi dal přesně takovou postavu, jaký mám vždycky nejradši. Tohle je on. Leto II Atreides těsně předtím, než se smířil s rolí Tyrana, než zavedl totalitu a obětoval svojí lidskost pro vyšší dobro lidstva. Tenhle je trošku víc nevinnej a soucitnej (přecijen ho porovnávám s v podstatě Fremenem), ale fandim mu. I Solomon Kane by ho bral do party:-D Jedno ale vytknu...všechny ty hry a strategie. Víš, všichni tam pořád dělali, jak je to děsně chytrý a co úžasnýho vymyslel. A přitom se nemohu ubránit dojmu, že ty takzvaný strategie byly děsně primitivní. Asi jsi nečetl Césarovy zápisky z Galský války, já jo...mástr-strategie vypadá ještě trochu jinak:-) Ale to vcelku nevadí, teda aspoň pro mě ten film i tak fungoval. Za to překvapení roku ti dám ty patlale i tu pátou hvězdu, kdybych to bejvala viděla v kině, tak bych nad plným počtem dozajista neváhala. (Technická: knihu jsem nečetla, díky Jossie za nástin knihy, díky tomu si jí asi seženu a přečtu.)

Ten film je chladný jak polární noc. Tak chladný, až jsem párkrát málem spadla do nudy. Co taky čekat od někoho, kdo je tak emočně labilní jako já. City potřebuji jako kyslík. Možná štěstí, že ta absence emocí byla trochu nedoladěná, neúplná, protože pak by to bylo pro mě nekoukatelné. Je chladný, leč také neotřelý a originální. Má styl, má šarm, má duši. Opravdu trochu připomíná Matrix, ale já nejsem z těch, kterým by to ježilo chlupy. Mám styl á la Matrix ráda. A z Equilibria mám dobrý dojem.