tahit

Příběh se pokouší být průvodcem portrétu dobyvatele Cortése, který si podmanil mexickou říši Aztéků za pomoci ujařmených národů. Na rozdíl od historických románů odhaluje pouze ověřená fakta a některé momenty jeho života. Nicméně je pravdou, že některé části jeho osudu jsou méně podrobné nebo dokonce chybí, ale film tohoto druhu si nečiní nároky na úplnost, spíše chce poukázat na pravděpodobnost, jak to vlastně s Cortésem bylo a to bez hodnotících kladů či záporů nebo literárních příkras. A to se myslím z valné části podařilo.

Asi již mnohé na válečné téma bojových akcí v Perském zálivu bylo filmem řečeno. Přesto vše je tento film malinko odlišný od podobných snímků tohoto žánru. Příběh se snaží zachytit svéráznou atmosféru speciální jednotky SAS navzdory svým ambicím a skvělé herecké práci Seana Bean, který s viditelnou chutí ztvárnil postavu seržanta Andy McNab. K tomu budiž napsáno, že obvyklé bojové scény jsou zde mírně přehnané a mnohdy na hraně uvěřitelnosti. Proto každá takováto konstrukce mívá nevěrohodná místa. Možná nelze popřít, že to v ději poskytovalo divácké napětí. Pominu-li tato uvedená fakta, tak si myslím, že jde o dobře odvedenou práci.

Hororová pohádka, která dovede vzbudit pocit strachu, ale ne že bych tajil dech nebo křečovitě ryl prsty do sedačky. Spíše mrazivě milá když se bojíš rád. Dílo režiséra Juraje Herze, které dovede opravdu nadchnout a po tvůrčí stránce téměř dokonale profesionální práce s temnou atmosférou a dobrými hereckými výkony. Závěrem mám pocit, že Herzův inteligentní filmový rukopis předčil tak mnoho jiných hororových filmů oplývající směsicí brutalit a otřepaných triků. Proto jeho film patří rozhodně k tomu lepšímu, co bylo kdy u nás v tomto žánru natočeno.

Je třeba ocenit, že film zdařile vystihnul vzpomínky na dětství Franka McCourta, irského spisovatele, a jeho mládí. Je zde hodně smutných věcí, včetně ponurých ulic smáčejících chudinskou čtvrť irského města Limerick, zvláště v záběrech na řeku. Nádherná hudba, která citlivě dokresluje dobové prostředí je velkým přínosem děje a dává filmu zajímavý rozsah. Na dobré úrovni jsou i herecké výkony. Jak už jsem napsal, díky všem těmto přednostem jde o film ne sice vyloženě zábavný, ale zato velmi kvalitní i bez romantických prvků a nenašel jsem nic, co bych mohl filmu vytknout.

Romantický příběh, který prostě servíruje to, co se od něj již jaksi obvykle čeká, dobrodružství, lásku, zradu, intriky a šerm. Celkový dojem z filmu je ten, že děj není nezajímavý a přes kolísající momenty má spád. Na rozdíl od Dumasova originálu ztrácí tohle historické drama ve svém průběhu tak malinko čtenářský šarm. I když při čtení jeho románů jde spíše o fikci na pozadí historických skutečností. Tvůrce si s hlavní postavou krásné Diany de Monsoreau asi moc hlavu nelámal, možná bych si tam dovedl představit trochu jinačí herečku. Přičemž rytíř de Bussy se mi jevil herecky skvělejší. Na jedno zhlédnutí docela spokojenost.

Byl jsem zvědav, jak si s postavou poradí herec romantických postav a výrazné tváře Jean Marais, mimo jiné fakt sympaťák. Domnívám se, že asi nebylo lehké ztvárnit biblickou postavu Piláta Pontského, protože samotný příběh těží trochu ze směsice faktů a fikce, a možná i proto, že nikdo opravdové vlastnosti krutého Piláta, jeho skutečný život neznal a nezná dodnes. Další herec Livio Lorenzon v roli Barabáše se mi zdál nepovedený. Postava Jidáše se příběhem jen prolíná a nemá žádnou hlubší charakteristiku. Mohu-li soudit, tak tento ztvárněný příběh v tomto podání nijak nevyčnívá z řady průměrných filmů tohoto typu.

Vzhledem k tomu, že jde o skutečný příběh, který je inspirován reálnými zážitky anglického spisovatele Dougal Robertson popisující přežití své plavby s rodinou v pacifickém oceánu, působí film celkem věrohodně. Přesto je dojem pouze průměrný. Snad proto, že chybí větší syrovost autentičnosti trosečníků. Nicméně Dougal Robertson obdivuji, že měl vůbec odvahu podniknout takovou dobrodružnou plavbu.

Největší klad filmu je vynikající herectví Ivy Janžurové, která ztvárnila obě hlavní role s naprostou bravurou. Některé scény se natáčely v sídle letohrádku Balčik na černomořském pobřeží Bulharska, které je prodchnuto skutečně sugestivně zvláštní atmosférou. Podle mého soudu skvěle ztvárněné dílko, které občas připomíná strašidelnou pohádku s motivem zápasu dobra a zla. Doporučuji všem, kdo má rád filmy s tajemně ponurou atmosférou dozajista bude s tímto pozoruhodným dílkem určitě spokojen.

Nezvyklé drama tří prostitutek o marnosti uniknout z pout minulosti a touze začít nový život podle svých představ. Vše se odehrává v době, kdy italská vláda nařídila zrušení veřejných domů zákonem. Měl jsem obavu, že půjde o film nezáživný, naštěstí se to nepotvrdilo. V hlavní roli byla především oporou děje krásná a brilantní herečka Simone Signoretová v postavě Adua Giovannett. Díky tomu je nepřikrášlený příběh více než působivý, ale ani ostatní herci se nenechali zahanbit, alespoň vzpomenu skvělého herce Marcella Mastroianni či herečku Emmanuelle Riva. Je to film plný vášně, citů a řečí srdce.

Z děl Viktora Huga se největšímu zájmu filmových společností asi opravdu těší jak jinak, než BÍDNÍCI. Ano jsou různé přístupy k filmovým přepisům literárních děl, které se snaží zachovat duch románu, avšak snaha jen nestačí. Obsazení klíčové postavy Jeana Valjeana tak jak jí pojal vyžehleně herec Richard Jordan bylo o něco slabší ve srovnání s herecky vyzrálejším protihráčem Anthony Perkinsem v postavě inspektora Javerta. Víte, Jak už to tak u filmu bývá, předešlé filmové setkání s trestancem Jean Valjeanem (Jean Gabin) ve starší verzi Bídníků umělo více strhnout a lépe se dalo vcítit do jeho postavy a tím to možná působivěji vyznělo. Prostě to mělo větší grády. Co říci celkem na závěr. Že i přes veškeré výhrady to bylo na televizní dílo slušný film, ale nemohu si odpustit připomínku, že obsah románu nabízel mnohem více.