Peky

Michael: Whoa, what are all those stains? Dwight: Blood, urine or semen. Michael: Oh, God, I hope it's urine. :D

Příběh o tom, jak se dva zdánlivě naprosto odlišní lidé mohou nakonec stát přáteli do konce života. Ačkoliv je ve snímku realisticky vyobrazen hnusný hnus (čti rasismus) vůči lidem tmavé pleti v 60. letech v Americe, jedná se o pohodový film se skvělými dialogy, rychlým spádem a humorem, který mi opravdu sedl. Zasloužený Oscar za nejlepší film z roku 2019. Mimochodem, dost mě překvapilo, že takovýto film zrežíroval Peter Farrelly, kterého mám (respektive měl jsem) spojeného pouze s bláznivými komediemi.

Oddechový film s tématem koronaviru, který zdobí, především v jeho první polovině, několik vtipných momentů. Je potřeba, aby byl člověk při sledování v tom správném rozpoložení, jinak se může místy poměrně dost nudit, protože stopáž je zbytečně moc dlouhá. Za mě je to průměrná podívaná, která by si zasloužila asi spíše jen tři hvězdičky, ale já se nakonec rozhodl přidat ještě jednu navíc za dojemný konec, který jsem nečekal.

Zklamání - tak bych jedním slovem shrnul tento seriál. Měl jsem na něj asi až příliš velká očekávání vzhledem k jeho poměrně vysokému hodnocení (které upřímně moc nechápu) a také skutečnosti, že spojení na trase Jižní Korea – Netflix přineslo v posledních letech plno vydařených seriálových/filmových počinů. All Of Us Are Dead obecně sráží plno nelogičností, těch vyloženě „WTF momentů“ je tam prostě příliš moc. Někdy už jsem se musel opravdu smát a spíše mi přišlo, že sleduji nějakou parodii s tématem zombie apokalypsy. Kapitolou samou o sobě jsou pak všechny hlavní postavy, které se chovají jako banda naprostých trotlů. Pokud by vypukla zombie apokalypsa, tihle by zcela jistě nepřežili ani dvě hodiny, protože prakticky všechny situace řeší naprosto iracionálním způsobem. Někdy mají zase pro změnu náladu rozebírat mezi sebou své románky, ačkoliv mají zrovna za prdelí několik zombíků, což mě vytáčelo ještě více. I proto mi žádná postava za celou dobu sledování nepřišla sympatická a jejich osud mi tak byl úplně jedno. Hrozně mi pak vadily i ty na sílu rádoby dojemné pasáže, které byly spíše cringe. Pozitivem je pouze několik málo povedených akčních scén a také vzhled zombíků, který se docela povedl. Zhlédnuta přesně polovina série, tu druhou již s radostí oželím.

Tvůrci v čele s Ondrou Novotným nás lákají na nejdrsnější reality show, která v Česku a na Slovensku nemá obdoby. Za chvíli je však už v záběru Pazderková a ptá se, kdo si z jejích miláčků dá po ránu čajík. Mimochodem bych se vůbec nedivil, kdyby ho následně šla udělat někam za roh do zákulisí pomocí varné konvice. Největším a zásadním problémem Survivora je ale naprosto katastrofální střih – schází dynamika, všechno se neskutečně dlouho táhne a 80 % času sledujeme žvatlání o ničem, což je nuda. To zcela zabíjí i ty veškeré soutěže, které přitom nejsou samy o sobě nejhorší. Původních 120 minut, kterých má jedna epizoda, by se dalo zkrátit úplně v klidu na 40. Z mého osobního pohledu bych pak také raději sledoval jenom ‚,no name‘‘ účastníky, než mít jeden celý tým sestavený z pseudohvězdiček, ale budiž. Kdo přežije s Jeffem Probstem patří mezi mé nejoblíbenější reality show, a proto jsem na tuto česko-slovenskou verzi upřímně neměl velká očekávání. Nova už nám mnohokrát ukázala, že umí poměrně spolehlivě zprznit kdejaký formát, zde bohužel nevidím výjimku. A já prznění nemám rád.

Na české poměry se jedná o nadprůměrnou minisérii se skvělou režií a hereckými výkony. Trochu se stydím, že jsem se ke zhlédnutí Pustiny dopracoval až po tak dlouhé době od jejího uvedení. Celkovým napětím, charakteristickým prostředím severních Čech a skvělou hudbou jsem dostal nálož téměř osmi hodin pochmurné, depresivní a tíživé atmosféry, která ovšem vytvořila základ pro skvělý divácký zážitek. Ačkoliv nejsem typickým člověkem, co by hltal detektivky, tento příběh je natolik silný, že jsem na něj myslel a střebával ho ještě několik dní po zhlédnutí, což je v mém případě ovšem vždycky znakem toho, že jsem viděl kvalitní filmařský počin. Z hereckých výkonů, které byly obecně vydařené, bych jmenovitě vyzdvihl zejména Jaroslava Duška, kterému jeho role opravdu sedla a hrál perfektně. Překvapil mě také Leoš Noha, který ukázal, že umí s přehledem zahrát i vážnější roli. Spokojený jsem pak také celkově se závěrem. U drtivé většiny seriálů se mi jejich konec z nejrůznějších důvodů nelíbí, ale zde tomu tak nebylo. Je tedy Pustina nejlepším českým seriálem? Za mě rozhodně ano. Snad jen doporučuji se před sledováním vybavit antidepresivy či alespoň prokládat jednotlivé epizody Spongebobem.