Devadesát Dva

Záporák Ronald Reagan. Sexy Angie Dickinson, temperamentní John Cassavetes a nekompromisní dvojice hitmenů Lee Marvin a Clu Gulager, kteří začnou pátrat po podezřelých okolnostech svojí poslední zakázky. Slušná, dobře natočená pecka, co od začátku do konce odsýpá, mám rád tyhle nekompromisní násilný 60's krimi s Lee Marvinem (komu se tohle líbilo a neviděl, doporučuju Point Blank, 1967, viděl jsem už roky zpátky, ale má to stejnej feeling a provedení, řekl bych možná, že je to o něco málo lepší).

Not bad. Výtečný Boris Karloff na konci kariéry, hrající sám sebe, v thrilleru o střelci, který se prostě rozhodne vystřílet co nejvíc lidí, dokud se příběhové linky obou mužů nesetkají. Krátké, sympaticky provedené. Dlouho jsem okolo toho kroužil. 7/10

Definitivně chytrej kopanec do koulí všem anime stereotypům, prezentovaným téměř jako něco, na co je třeba být pyšný už v základním motivu, kdy jeden fight v Narutovi se táhl 30 epizod, zatímco One Punch Man je vyřeší během tří vteřin (a stejně to dokáže příběhově fungovat a bavit vás). Od doby, co to vylezlo (coby anime) jsem to zkoušel dvakrát a první díly mě nechytily.... teprve až když jsem tomu dal třetí šanci, teď, jsem se chytil. A je to celkem slušná sranda, na které je děsně fajn, že vznikla jen tak na internetu z myšlenky amatéra. A navíc to skvěle redefinuje, co to vlastně znamená být hrdina a jak se podle toho chovat.

Maďarská kinematografie je tak o třídu výš, než Česká, drtivá většina jejich produkce stojí za to... a stejně tak jazyk, o oboje mám zájem a oboje je z českého pohledu těžko sehnatelné, těžko dosažitelné. 'A Viszkis' byla solidní podívaná, nic extra, ale nenudil jsem se u toho ani na chvíli, pokud tíhnete k Maďarsku, máte rádi krimi, tentokráte podle skutečné události o nejslavnějším budapešťském zloději, nebojte se po tom sáhnout.

Decentní snaha v tom, snažit se napodobit Mercuryho. Všechny ostatní elementy celkem šlapají. O tom, jestli by peprnější kontroverznější verze, kterou plánoval Sacha Baron Cohen byla lepší, můžeme jen debatovat. Přišlo mi ale, že se to snaží ctít originál (kapelu), možná až příliš, všema těma ikonickejma songama a zákulisím okolo jejich vzniku. Takhle z toho vzniklo jen další standartní životopisné drama (nicméně o jedné z nejslavnějších rockových skupin historie a v provedení na které je obtéžné se zlobit, protože Queen byli svým způsobem taky takový děvky, jak sám Mercury říkal, i když to bylo silně nadsazené, protože Queen definitivně byli unikum). Nezlobím se na to, zároveň si ale představuju jak ostřejší byla realita, protože film se snaží být zbytečně korektní a ždímat emoce s pomocí slavné hudby. 75%

Jak jinak přistupovat k adaptaci Dona Quijota, než donquijotovsky, převálet to celé ve vlastním námětu. Je cosi sympatického na tom sledovat celé to putování a boření se do snění a reality a co je skutečné a co není... ideály a šílenství – i proto je Quijote stále legit čtivo, ač jsem ho rozečetl už sedm let zpátky a pořád nedokončil (a předtím se knihu roky snažil sehnat potom, co jsem uslyšen námět na ZŠ). Je očividné, že tohle, z hlediska pojetí, měl Gilliam dlouho v hlavě (a že je tam spousta fakt trefných momentů, pokud se zamyslíte nad námětem, nad vším okolo, je to, co do výstavby, pořádně originální film) a jak sám Gilliam řekl, příběh se neustále vyvíjí, takže co plánoval natočit předtím, není totéž, co natočí teď. Navíc definitivně nechtěl udělat jen adaptaci originálu, ale okořenit ho. Jenže někdy se námět vaří tak dlouho, až se převaří. Soudě z fragmentů, mám dojem, že by se mi líbilo víc to, co se snažili udělat okolo roku 2000, co pořád smrdělo tou starou érou gilliama, jako Král rybář apod. Tahle pozdní éra - Tideland, Brothers Grimm, Imaginarium of Dr. Parnassus, The Zero Theorem, postrádá určitou essenci, jestliže chcete hledat Quijota ve filmech Gilliama, hledejte ho v jeho starších pracích, je tam, všude. Nicméně tenhle Don Quijote přináší gilliamův miniaturní comeback a když to zkloubíte s 'Lost in La Mancha', vyjde vám, že gilliamův příspěvek na tomhle poli je setsakra hodný pozornosti. Adama Drivera mám čím dál radši a je jedním z důvodů, proč tenhle film stál za to. Jonathan Pryce je na Quijota příliš anglicky teatrální. Je to skvělej herec, co to zahrál skvěle, ale všechny volby od Jeana Rocheforda, Johna Hurta (John Hurt by byl skvělej!) po Michaela Palina se mi zdály příhodnější. Mnoho malých a bezvýznamných plusů na tomto filmu. A navíc určitý pocit úlevy, vidět, že tolik let práce (v podstatě od mýho narození, plácnu že určitě od počátku devadesátejch na tom Gilliam pracoval a splnil si sen, došel naplnění, ať už tak či onak, je tam spousta skvělých detailů, které určitě utvoří minimálně kult a které mě přinutí se na film určitě párkrát znovu podívat).

Klubovým scénám chybí šťáva, atmosféra, náboj, nechápu k čemu je to zpomalování už tak dost pomalýho filmu .... naproti tomu, když se Ben Gazzara promenáduje se svým harémem, se svýma alfa lvicema, nebo ve světle nějakýho neónu a příběh se odebere pryč z klubu, je to řádná gangsterka, má to grády. I po všech těch letech, co jsem tohle Cassavetesovo dílo, který se v duchu nové vlny stylisticky dost vyhrazuje, chtěl vidět (a že je to vážně setsakra dlouho), mě překvapuje, že tu má pouhých (188) hodnocení a je stále prakticky neznámé, uctíváno jen hrstkou fajnšmerků jako něco kultovního. Zajímavej, netradiční film, artově vypulírovanej k příjemnýmu sledování, hlavně ty ženský a to i po letech. Má to hlavně vizuálně a kamerově něco zvláštního do sebe, sledovat tenhle film, protože příběh sám o sobě je setsakra banální a nic extra vám nedá.

Terence Stamp napráší svoje kumpány v soudním procesu a ti mu slibují pomstu. O deset let později, když se skrývá ve Španělsku, je unesen mlčenlivým zabijákem Johnem Hurtem a excentrickým mladým pakem Timem Rothem (v jeho první výraznější roli a nutno dodat, že z ní vyždímal, co šlo). Do toho přiberou jako rukojmí Lauru del Sol, v roli vydržované šlapky, která se, na rozdíl od smířené, usměvavé a nad věcí a na párku mající postavy filozofujícího sečtělýho Stampa, konstantně snaží pláchnout. A veselá road movie se spoustou zvláštních momentů, může začít. Celý film stojí zejména na přesných hereckých výkonech čtveřice zúčastněných, není to žádná bomba, je to jen moc příjemnej film v tom, že je sám sebou. Taky je zajímavý sledovat všechny ty španělský lokace během 80's, vesnice, pouště, vodopád, město, výhled z balkonu na Madrid. Ne zrovna snímek, co by vyhledávala jakákoliv skupina diváku, vyjma fanoušků lidí, co na tomhle pracovali. Je těžký vyzdvihnout jednoho herce přes druhýho, protože je každej tak přesnej. Příjemná jednohubka, ke které se dá potenciálně vrátit, když na ni ze zvláštního důvodu bude nálada. Velký plus za konec.

Lanthimos si jede pořád svoje... chladnokrevnost, odcizení, ale taky kostýmově a castingem přesné vyobrazení doby, všech těch zámků a lidí a jejich rozmarů. 'Lobster' i 'Killing of a Sacred Deer' mě ale oslovily přeci jen víc. Nicholas Hoult od doby, kdy jsem ho viděl jako kluka v 'About a Boy' a následně 'Skins' v té paruce, hehe... a jak mu ta vizáž sekne, skoro jako kdyby ho vyflusli z té doby. Slušná filmařina a další stepping stone pro řeckého filmaře, hodného pozornosti, nicméně ne až tak přitažlivé, určitě však ne špatné nebo průměrné.

"The unathorized reproduction or distribution of this copyright work is illegal and punishable under law." Hehe. Jones is just too fucking good. Methodical.