Devadesát Dva

Mimochodem, soundtrack: Trent Reznor. Hned jsem si říkal, že ty dynamické pulsy mi něco říkají. Takže, 'Challengers'. Je to slušný, dost slušný. Luca Guadagnino, který natočil geniální 'Call Me By Your Name" a pak meh remake Argentovy klasiky "Suspiria", ('Bones And All' jsem přeskočil) přichází tentokrát s nechronologickým přeskáčkovitým sportovním (tenisovým) dramatem o dvou klucích, co byli dřív nejlepší přátelé, spoluhráči ve čtyřhře, než se mezi ně dostala buchtička Zendaya aka Tashi Donaldson, která v typickém ženském stylu nakonec vybrala ze dvou možností chytřeji (ale až potom, co si pořádně prozkoušela a projela a užila tu druhou, tu agresivnější a vzrušující možnost, tu pravou, než se jí teda Patrick postavil a řekl, že se nenechá komandovat a nepotřebuje, aby s ním manipulovala, dělala mu trenérku, takže jí popřál vše nej a vypadl - v tomhle ohledu je zajímavá nekončíčí ženská dynamika, jsme naprogramovaní chtít lepší, chtít vítěze, ne toho, kdo je hodný, loajální, stabilní, to je falešná politika, lhaní do zrcadla). Tashi je hvězda, Adidas a tak, ale pak se jí stane zranění a Art chytře přispěchá, jakožto každý predátor ví, že chytit kořist je nejsnazší, když je nejzranitelnější, takže jí ukáže jakej je class act a technickým faulem se stane postupně jejím manželem, potom, co teda zraněnou Tashi přibere chytře ke svému týmu. Tashi tenisu rozumí, Art je submisivnější a aktuálně šampion na konci kariéry, na rozdíl od Tashi pořád může hrát, zatímco ona ne a tak se v současnosti plně věnuje tomu, že mu dělá manažerku a trenérku. Art ale nemá zrovna dobré období a chybí mu sebevědomí, má sice peníze, rodinu, ženu, ale pořád chce ještě ukázat, že na to má, takže Tashi napadne, že si ho vyhoní vítězstvím na menším turnaji, kde se ale objeví i druhý aktér, Patrick, který je teď pes tulák, na rozdíl od bývalého kamaráda (se kterým sdíleli opravdu hodně) a který má vše, Patrick nemá nic než pár doláčů na účtě a přespává v autě a potlouká se od turnaje k turnaji, dokud může, aby si vydělal tak akorát na to, aby mohl jet v životě dál, pro mě je to fundamentálně sympatická postava, protože Patrick zosobňuje pravdu, bratrství i mužství. Současně, jelikož je Patrick bývalým přítelem Tashi, to Artovy pocity v jejich klání jen komplikuje a nepřidává mu na sebevědomí. Art se snaží chovat dospěle, ukázat, co má, zatímco Patrick je rád, že vidí svého best bro. Na filmu je fajn to, že vidíte Zendayu, jak pořád přemýšlí o tenise, zatímco penis je pro ni až na druhém místě, a je jedno čí penis to zrovna je, ale penis vede k tenis (manipulacím), je fajn vidět její luxusní tělíčko modelky v prime time její kariéry. Má to takové to vztahové napětí, ale taky to dobrou dynamikou pořád ukazuje nadšení pro sport, jaké jsem dlouho neviděl, hlavně finále je jeden veliký bro moment. Dalo se na to čumět, ačkoliv bych klidně uvítal, kdyby to bylo kratší o půl hodiny. Nechronologické vyprávění drží tempo, z minulosti do současnosti, jako při hraní tenisu. Ale co už, pár důvodů, proč se na to podívat tu je, ale určitě to není must watch. Finále je nadupaný jak prase, nelze tomu upřít upřímnou vášeň pro sport. (... "What dreams, Patrick? You never had any!" "Is that what you and Art are doing? Living the dream?" "That is exactly what the fuck we're doing." "Then how come you hate him? You do. It's obvious, you do. You can feel him giving up already, even thought you knoew he's not going to retire until you let him." "He is a grown man. He can do whatever he wants." "Sure, sure, but he doesn't. He does whatever you want. Except now, he's not even pretending to like it. He's dreaming about eating hamburgers again. Watching your daughter, um.. Uh, Lily, grow up. May doing some commentary on Tennis channel. He's ready to be dead. And you are starting to realize you might not want to be buried with him, 'cause who is he to you if he's not playing tennis?" 7/10

Ostrej film. Okolo tohohle jsem taky plachtil roky a kupodivu je to teprve druhý Haneke (technicky vzato, třetí), když nepočítám, že jsem si roky zpátky pustil originál i remake Funny Games a furt jsem se tak nějak nemohl k něčemu dalšímu dokopat. (...) Erice je třicet, je brilantní profesorka klavíru, high-level, současně žije sama s matkou, která je jeblá a snaží se Eriku kontrolovat, šikanovat, mají spolu konflikty, ale i přesto tak nějak drží při sobě, ulehají do jedné postele. Erika je na povrchu precizní, ale chladná, pokud jde o její práci má vysoké standarty a hudbě hluboce rozumí. Nicméně, postupně začnete odkrývat její upozaděný, potlačovaný sexuální život, kdy chodí sledovat porno do automatu, čichat ke kapesníkům se zaschlým semenem, strká si žiletku do frndy, nebo očumuje lidí, co si to rozdávají v autě, přičemž jí to nedá a začne u toho chcát. Vše se ale změní s příchodem Waltera. Ten se do Eriky zabouchne a i když je zpočátku šarmantní, umí hrát, odtažitost Eriky pro něj není problém, nenechá se zviklat... v brilantní scéně na hajzlech, ve scéně honičky-kuřby-už-ne-kuřby-odejdi-znovu-honičky je Walter nadšený, že dostal alespoň to, zatímco Erika vnímá svoji nemožnost navázat intimní vztah jako projev "inteligence, která vítězí". Walter dostává dopis, kde mu Erika vyjeví "sebe, jaká je", co všechno chce, aby jí dělal a jak je jediný způsob, aby se sblížili, což je sado-maso, svazování, řiťoližba, mlácení a kdoví co vše ještě.  Isabelle Huppert je v téhle roli úžasná a naprosto chápu, když Haneke řekl, že bez ní by ten film ani nenatočil. Ve scéně, kdy se ptá Waltera, jestli se mu hnusí hraje tu zlomenost kompletně jen očima, pak se mu kompletně odevzdá, jak napřed nechce dělat a nechat si nic líbit, teď udělá všechno, zatímco Walter, z pozice relativně normálně nadrženýho borce... přechází ze zamilovanosti do znechucení a hněvu. Eričino pojetí intimity se neslučuje s Walterovým pojetím, často jejich scény končí "stupňovaným neuspokojením". Erika se poté snaží vyznat láskou i své máti, po které taky vyjede. Vlastně mi bylo Eriky dost kurva líto, vidět někoho v takové desychronizaci s tím, jak být intimní, jak se chovat. Začne se podřizovat Walterovi, chce lásku tím zoufalým způsobem, protože neví, co to je a nechápe sama, jak funguje. Walter se tomu zase v momentech poddá, aby ho pak ale zradila a frustrovala Eričina neschopnost "jet s ním" v daných momentech a tak se na ní začne mstít, což eskaluje v dost nechutném závěru. Ty sexuální scény jsou napřed zoufalé, nakonec končí až "Please stop" rape. Walter jako totální dobytek, co ještě v závěru na koncertu střihne poslední falešný úsměv (jakožto oblíbený typ u žen), ale jeho mužská frustrace ho přiměje jednat jako dobytka. Mě při milování stačí jediný pohled partnerky, abych věděl, že je něco špatně... tím se nechci chlubit, že jsem nejpozornější milenec, tím chci jen říct, že vnímám, že je tu se mnou nějaká druhá osoba. Jít přes tu hranici, že si to Walter stejně dodělá a pak mluví o lásce, zatímco žena, paralyzovaná šokem a strachem leží od krve na zemi a on si odejde. Závěr je celkem random, ale silný. Ne film, co bych někdy potřeboval asi vidět znova, ale přesto silný a jak jsem řekl, ostrý, jako ta žiletka.

Skotové jsou one of a kind nation a Kev jim dělá snad nejlepší represent, coby common scottish mate, co jsem viděl, tenhle standup ukazuje všechny ty krásné skotské situace, momenty a lidi a jejich mentalitu. Rozjezd je tentokrát nic moc, že jsem se bál, abych se měl vůbec čeho chytit a ještě to dávám bez titulků, což je i s ohledem k tomu, že jsem s přízvukem obeznámen, pořád výzva, až jsem už skoro přemýšlel to vypnout, když tu se najednou zjevil scottish football segment, který je celkově smrtící, nebo fanoušci, Skoti, převlékající se do kostýmů "Everybody’s dressed up but emotions still run high, they’re by no means in high spirits. There’s Teenage Mutant Ninja Turtles kickin’ fuck out of SpongeBob SquarePants. Dorothy from the Wizard of Oz, she’s eatin’ chips and cheese, shoutin’, “Barry, fuckin’ leave him!” Buzz Lightyear and Woody handcuffed up against a shop window. “Watch this, Buzz.” “You’re my favourite deputy!” “You’re gonna get us a weekender, you fuckin’ knob. Shut up.” Para-lympics. A pak tenhle segment: "I was on a bus up here about six months ago. And a guy got on, he put his money in. The bus driver said, “How much is that?” And the guy said, “It’s £1.70.” “How?” In Glasgow, “how” means “why”. I don’t know why that is… You don’t say “£1.70, why?” You say “£1.70, how?” You don’t ponder “why”, you demand “how”. He said “£1.70. How?” And the driver said, “Well, it’s £1.85 for a single.” And the guy said, “It was £1.70 yesterday. “Ya fucking dick!” Classic negotiation tactics. Well, the driver held his nerve. And he said, “Well, it’s £1.85 today, you fuckin’ dick!” It was good. On public transport you see a battle of the wits like this. And the guy just lost it, he said, “£1.85?” “I don’t want to buy the fucking bus!” He’s doing that sort of appealing for witnesses. And it goes on, and the guy starts punching the bit of perspex to get to the driver. And over years of taking the bus, I have familiarised myself with the on board safety instructions. When a guy kicks off with the driver, don’t even fucking look. Just turn, look out the window, stare at the chewing gum and go to a happy place. Have a bit of me time. “I wonder how many fish fingers I’ve got in the freezer?” “I’m pretty sure I seen there were three. Like…” “I need to stop eating odd numbers of fish fingers.” “That was inevitable there was gonna be three left.” “Now what the fuck am I gonna do with three fish fingers?” “That’s not a lunch or a tea, that’s just no man’s land.” “I’m gonna have to have one of thay Tuesday night dinners” “when you put a gammon steak and then just chuck the three fish fingers on as well.” That’s a mingin’ combo. Wherever you go, in your happy place, you start to find that you get to know yourself. I looked out the window, and there was a stationery shop. I never knew I liked stationery until that minute. “That’s a fuckin’ great deal on rubbers.” (...) By the time I had come back in for a landing, this situation had been resolved. A good Samaritan had put the extra money in, just to get the bus moving. And the guy was on. He’d made it. Everybody’s bracing themselves. “Where’s he gonna sit?” It was quite a quiet bus. The guy is on! And it was then I… I realised, I was… I was sat in the seats that are designed for conversation, you know the seats that face in opposite direction for people looking for stimulating debate with like-minded folk on the world’s big issues. Speakers’ Corner, that’s where I was sat. And the guy, he came in, and sat right opposite me. He never recognised me, oblivious to the fact he was sitting opposite Kev.i.n. Never fuckin’… And the bus… The bus is pulling away. He’s not going to a happy place, he’s looking at that stationery shop, “I might go in there and buy a pencil,” “sharpen it and stab him in the eye, the fucking wanker.” The bus is going on, and he started talking to me. He said, “Where are you going, mate?” And I said, “I’m just gonna meet my mate at the cinema.” And he said “I’ve not been to the cinema…” “I’ve not been to the cinema in fucking ages.” And I said “Oh, all right.” If you’re struggling for small talk, you need to keep it going. You don’t want the guy thinking you’re being ignorant. I just said, “Oh, all right.” And he said, “Did you ever see that movie Social Network?” That’s what he asked me. And I said, “Oh, the movie about Facebook?” And he said, “Correct!” As if, “You survived that fucking round.” He said, “That Mark Zuckerberg,” “he’s worth billions, mate.” And I said, “Oh, I can imagine.” Then he said, “How?” Then I said, “Well, he’s the owner of Facebook.” And he said, “How does that make money, mate? It’s fucking free!” And you don’t laugh, the on board safety instructions tell you, “Do not…” In order to avoid a punctured lung, keep your face firmly… Keep your face firmly on screensaver mode, just… He said, “If I was in charge of Facebook, mate, I’d be saying fucking quid a go.” It gave me a small sense of hometown pride when I realised the guy was serious. Small sense of hometown pride that there must be very few places in the world where Mark Zuckerberg would be offered financial advice from a guy who was 15 pence short for a single on a fucking bus." (...) I done a show this year in Arbroath, a wee show in Arbroath… I don’t know if any… It made the papers. A guy, he walked in about 10 seconds late and I said, “How is it going, sir?” And he… he looked at me with fucking venom in his eyes. He was just right there. And I… You know the way you can tell when somebody’s kiddin’ on? And somebody’s fucking mental? I said, “I’m just saying, are you all right, mate?” And he said, “No.” He said, “I’m not all right.” He said, “In fact, I’m gonna kick your cunt in!” Even in Scotland… to any English folk here, that’s aggressive. I’m gonna kick your… I was a wee bit taken aback, but another guy in the audience leapt to my defence. And I apologise for the language in advance here. I’m only quoting this guy, and it’s probably the most beautiful sentence I have ever heard. He said “Your arse!” “Ya fanny!” “You’re gonna kick no cunt’s cunt in!” (...)I love watching wee guys arguing with bouncers. I like to… I love that on a Saturday night. I seen a wee guy, he was arguing, he had fire in his belly, it was his God-given right to be on the premises that evening, and the bouncer was saying… “I need to see ID.” And the wee guy said, “I’ve showed you ID before!” And the bouncer said, “When? When did you show me ID?” And the wee guy just lost it, and he said, “When did I didnae?” “When did I didnae?” That’s the kind of sentence that gets you from a knock back into the wee VIP bit. “Right this way, sir. ‘When did I didnae’ guy.” (...)  Cameo Chada Hogana je jen třešnička na dortu.