Keram42

Vypnout hlavu, zapomenout, že to má něco společného s Pomádou a pustit si to k ranní kocovině.

Místy netradiční resp. nečekané filmové postupy (vyprávění ve fotografii atd) příběhu třech ženských osudů dodávají střihový šmrnc a někdy i potřebný spád. První dva fajn, děj klape, hrdinky sympatické (hlavně ta v té druhé je nádherná ženská), třetí je pak ztráta času. Rebecca Miller zvolila ale nešťastnou metodu. Tam, kde třeba fungovala polská Óda na radost, na níž se vystřídali tři různí režiséři, Miller selhává stejným režijním náhledem (hlavně třetí příběh). Kdyby byl film složen jen ze dvou prvních povídek, mohly by hrdinky dostat i více prostoru a příběh by se dal lépe odvyprávět. Takhle to je na mě moc uspěchané, zrovna, když se to začne rozjíždět, přijde stop a další zpackaný osud jedné z tisíce. Knížka (autorkou režisérka) by ale mohla být hodně zajímavá.

Na základce jsem to sjížděl každej den, od tý doby jsem na to (naštěstí) nenarazil...

vypnout hlavu, mit v krvi par promile a Brak je fakt prdel

Snad stokrát jsem si říkal, že odcházím z kina, ale pak jsem si zase storkát řikal, aspoň že jsem zůstal...ale podruhý bych na to už nešel:)

oka, děj se dá ukoukat s plechovkou piva v ruce, ale co proboha ten stupidní konec??? Rosanna se snaží, snaží, ale není to prostě ono, je v tom cejtit přehrávání a oprotoi takovýmu Hoganovi to je slabej odvar....

Stejnej shit jako první díl. takze hned po patnácti minutách máte jasno, kdo se objeví na obřadním stole a kdo bude ke konci šťastně zdrhat... tupé, nudné, neoriginální, předvídatelné...pod tímhle že je podepsanej Tarantino??? OMG!

Jednoznačně nadprůměrné, Svěráci i po letech dokážou zahrnout diváky tím v dobrém slova smyslu čecháčkovským humorem a poetikou, jemně flirtují s múzou každodennosti, těží z téměř archetypálních manželských etud a ku podivu jim to až na místy křečovité výjimky vychází. Přestože je film a priory zacílen na diváky 40+, jako postburtální světák znalý rodičovských nešvarů jsem se dokázal stejně bavit, ale film bych si daleko víc užitl v 50letech... ale právě tato věková nezacílenost, díky níž dokáže Svěrák oslovit poměrně širokou věkovou skupinu, dodává filmu něco navíc. Jeden z horkých kandidátů na Českého lva, uvidíme, jak vyjde s konkurencí v podobě Tajností Alice Nellis.

Olga Špátová klasická, je fajn, že se konečně někdo prokousal k mýtu jménem Radůza, je fajn, když si s ním ulehá do postýlky jako hodnej kamarád, kterej neloudí, ale jen poslouchá Radůziny bebí, je fajn se ohlídnout za minulostí a potkat na ulici Zuzku Navarovou, jen fajn vědět, že na nové desce (Salon baroknich dam) bude čerstvá mamina rapovat, ale co takhle opustit tu do oči bijící jistotu lahodného a nekonfliktního dokumentu?

Cool klon Tarantinova rukopisu v jeho vrcholné formě, svižné, vtipné + řada pamětihodných hlášek o přeskakování drogového řezězce nebo teploušské hrátky "agenta Mahonyho z Prison Breaku". Plusem filmu je přístup režiséra i herců k celkovému vyznění - žádné přemrštěné stylizace, plně se soustředí na "náhodnou" realitu, kdy se všichni potkají se všemi a světe div se, jaký to pak má následky. Za podobnej film by se ani Quentin nemusel stydět! palec nahoru