Fíma

"Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti." Orwellova alegorie nekončí ani zdaleka tak optimisticky jako kreslený film, který ovšem jinak v rámci filmových možností předlohu skvěle vystihuje. A předloha pomocí alegorie bravurně vystihuje revoluci. Od Majora - ideologa zakladatele přes revoluční nadšení, stachanovce Boxera, odstranění vnitřního "nepřítele" Kuliše, tajnou psí policii, monstrproces se zrádci až k neomylnému vůdci Napoleonovi. Nechybí tu ani povolání zvířat do zbraně proti vnějšímu nepříteli. Stalinismus na pohyblivém obrázku jako vystřižený. Chybí jen nějaký ten gulag.

Nemít tenhle film asi největší promo všech dob, navíc gratis hrazené vládami Korejské lidově demokratické republiky a Spojených států amerických, včetně jejich tajných služeb, odborů, či co to vlastně bylo, asi by mě ani nenapadlo se na film dívat. No ale podíval jsem se... Dočkal jsem se místy legrace, místy názkaku politické satiry, ale většinou to byl dost ubohý "fekální" humor, který bych asi normálně hodnotil odpadem, pokud by mě tedy někdo donutil se na takový film dívat. Kdyby se to z toho vystříhalo, možná by ta cca hodina stačila. Každopádně za odvahu a za tu trochu humoru, tomu přeci jen ty tři (rudé) hvězdy dám.

Film vás vtáhne v první minutě a pustí až u závěrečných titulků a možná si ani neuvědomíte, jak dlouho vlastně trval. Snad mžik, snad věčnost, snad jeden lidský život. Tohle je jeden z mála filmů, co mě opravdu chytil, co se do mě prostě trefil. V lidských dějinách se stále opakují tři příběhy... no já myslím, že jich bude víc, ale tenhle vydá za tisíc jiných.

Předloha je zcela jistě pětihvězdičková. Bude to už dost dáno, co jsem 1984 četl, takže to klasické srovnávání předloha-film je už u mě trochu vybledlejší, ale i tak mám dojem, že si tvůrci s "nezfilmovatelným" námětem poradili velmi dobře. Jistě, v předloze bylo mnoho, co ve filmu chybělo (a to jen z mých matných vzpomínek na knihu), ale ta atmosféra tam tak nějak byla, byť to byla atmosféra trochu jiná, neboť četba má to kouzlo, že si svět utváříme sami, zatímco ve filmu je nám předkládám hotový. A právě to křížení vlastních představ s představami filmových tvůrců je kamenem úrazu mnoha filmových adaptací, které se nám prostě "nepozdávají". 1984 z roku 1984 se mi ovšem pozdává a to dokonce tak na čtyři a půl (zaokrouhleno dolů, protože prostě film).

Zábavná pohádka, jedna z mála, co si zaslouží nějakou tu reprízu.

Tak trochu ujetá pohádka. Ale k nám ty ujeté pohádky tak nějak patří, už je to tradice, že se vedle přelíbezných, přesladkých a tak trochu kýčovitých klasických pohádek točí i pohádky tak trochu ulítlé, parodující sebe sama. Ano, ty ulítlé pohádky se málkody (možná nikdy) stanou kultem jako ty "vážné", ale občas není na škodu si nějakou takovou pustit a Kdyby byly ryby si své diváky určitě najdou. Já se bavil královsky (však král za to stál). No a co by měl dělat kouzelný proutek, pokud požadavek nelze provést? Já myslím, že tato pohádka na to dala definitivní odpověď.

Tak trochu zklamání, ale to se u vánočních pohádek prostě stává. Člověk každý rok čeká, jestli právě ta letošní pohádka bude zase jedna z těch, na které se nezapomíná. No a na tuhle se asi zapomene. Děj nic moc, princezna (ne že by nebyla hezká) taky zrovna nenadchne, takže to k mému údivu zachraňuje velmi dobrý Janek (Ruml), při jehož sledování jsem měl místy dojem, že se dívám na francouzský historicko-dobrodružný film (a já mám rád francouzské historicko-dobrodružné filmy). Honička sice není úplně v každé pohádce (Krasomila ale také utíkala), ale to asi na nějakou velkou zapamatováníhodnost stačit nebude.

Mám rád vánoční pohádky, i když většina vydrží jen ty jedny Vánoce a pak zapadne. Jenže občas se najde pohádka, která nezapadne a na kterou si lidé rádi vzpomenou a pustí si ji i příště. A to je při všem štěstí/smůle i případ Šťastného smolaře.

Na tenhle film jsem se těšil dokonce tak, že jsem ani nedokoukal hokej (přiznávám, původně jsem si to chtěl nahrát, ale když ti naši hráli fakt bídně). Trojan ovšem bídně nehrál, takže jsem během té hodinky a půl dočista zapomněl, že jsem vlastně naštvaný. Velmi příjemná komedie z dob normalizace. Sice jsem si původně říkal: "Už zase?" nebo: "To jiná témata nemají?" ale narozdíl od jiných výtvorů, u tohoto jsem rád, že vzniknul. Nejspíš nevstoupí mezi legendy, ale na dnešní televizní tvorbu určitě nadprůměr.

Možná trochu nadhodnocuji, ale jen proto, abych trochu vykompenzoval to, že tu většina lidí silně podhodnocuje. Chvílemi trapný, chvílemi absurdní, ztřeštěný a občas i vtipný humor. Když je nálada, dá se na to bez potíží dívat a třeba se i bavit. A některé skeče mě vážně dostaly, i když se k nim člověk musí dostat přes haldu hlušiny, ale to je skoro všude.